Dojemné loučení s kariérou. Všechno do sebe zapadlo, radost nepokazila ani díra v hlavě
01.12.2024
Autor: Barbora Poláková
A přišel konec kariéry.FOTO: PML - Professional Muaythai League
Na sobotním galavečeru PML 12 došlo také na velké nostalgické loučení. Věra Korbášová vstoupila do profesionálního ringu naposledy. Soupeřkou jí byla Viktorie Bulínová, se kterou ve své kariéře již dvakrát prohrála. V pražské hale Královka bylo ale vše jinak. Svým buldočím stylem napotřetí dokázala soupeřku porazit a s čistým srdcem se mohla rozloučit s kariérou thajského boxu. Radost ale byla prolitá krví.
Probíhal zápas podle vašeho očekávání?
Jo. Trochu jsem zamrzla přes ruce. Ruce dopředu, to jsme věděli, trošku se víc hýbat, ale klinč dobrý. Překvapilo mě, že jsem ho dokázala držet v pohodě. Asi to bylo i tím, že spáruju s většíma a těžšíma holkama. Takhle jsem to chtěla. Bylo to super od začátku do konce.
Byla jste klidnější po prvním kole, když jste věděla, že šlo za vámi?
Ano, ale nebylo pro mě podstatné, jestli jsem ho vyhrála. Uklidnila jsem se, že funguje to, co jsme si řekli. Že se dokážu dostat do klinče a udělat tam damage. To bylo důležité. Bála jsem se totiž, abych to zvládla silově. Viki taky neseděla x let na zadku, ale zlepšovala se. Pak mi trošku odešla fyzička, protože jsem byla nervózní z atmosféry. A taky je mi čtyřicet, už to tělo nevydrží to, co dřív.
Před zápasem jste říkala, že tam klidně i chcípnete. Teď to tak trochu i vypadá, jste od krve, byla jste na šití.
Říkali mi, ať si dávám pozor na lokty, že je bude zkoušet. Já ho viděla, cítila, ale já jdu prostě pořád dopředu. Pak už jsem si tam ty ruce dala, ale to už jsem měla díru v hlavě. Věděla jsem, že už je asi minuta do konce, že to dám.
Kolik máte na čele stehů?
Pan doktor říkal, že mám jeden plastický vevnitř, aby se mi to stáhlo a bylo to hezké. Já tu díru neviděla, ale teklo to dost, jsem celá od krve.
Byla vám krev v obličeji nepříjemná?
To mi bylo jedno. Krev sice nesnáším, ale v zápase to asi adrenalin zařídí. Akorát jsem koukla na hodiny a na Aplíka a ten na mě mával, že je to dobré, že to pustí dál. To pro mě bylo důležité. Nechtěla bych konec zápasu kvůli zranění.
Byl to opravdu poslední zápas?
Jak jsem řekla. Kdyby mi řekli, přijeď do Thajska, tak bych to vzala. Ale jen kvůli tomu, že je to za tři týdny. Příprava je hotová, váha je hotová, tak bychom si udělali rodinný výlet na Vánoce. Jinak další už nebude. Cítila jsem to i v zápase. Tělo je unavené, příprava je těžká a už se mi fakt nechce. V určitých chvílích ztrácím motivaci jít se bít.
Byl to tedy ideální konec?
Chtěla jsem oficiální rozlučku, nechtěla jsem si to pinknout jen tak někde. A tohle se krásně sešlo. Byl to vrchol všeho. Silová, technická i kondiční příprava byla dobrá, tým šlapal, dítě mi to dovolilo. To jsou střípky, které musejí zapadnout do sebe. Když bude dítě nemocné, tak budu s malou, ona je moje priorita.
Kdy přijde ten pláč, který jste před zápasem avizovala?
To nevím. Já jsem si myslela, že se rozbrečím v ringu.
Pohltila vás nostalgie?
Jasně. Trenky dobrý, atmoška dobrá, nástupovka, jakou jsem chtěla už před pěti lety, tak byla. A navíc jsem vyhrála. Na tomhle galavečeru jsem se podílela pořadatelsky, byla jsem v prvním zápase jako kouč, střihla jsem si svůj zápas, vyhrála jsem ho. Měla jsem tu ty nejbližší, dítě je spokojené s babičkou, takže co víc si přát.
Jak to oslavíte?
To ještě nevím. Mě se to bude několik dnů dotýkat. Zítra má můj chlap narozeniny, tak ty musíme oslavit. Chceme si udělat čas jen pro sebe a jen tak spolu být.