Dostal jsem basebalkou, zachránila mě sousedka. Nenávist už ale necítím, vzpomíná český bojovník na dětství
29.12.2023
Autor: Ondřej Huml
Vzpomínky...FOTO: se souhlasem Radka Roušala
Je obávaným bojovníkem. Vůbec prvním šampionem DFN, který postoj vyměnil za MMA. Na Oktagonu 51 v něm Radka Roušala čeká druhý zápas, v téměř vyprodané O2 areně se dnes večer pobije s Angličanem Kallumem Parkerem. Byly ale časy, kdy rány spíš dostával, než dával. Jako dítě totiž vyrůstal ve čtvrti nepřizpůsobivých. A měl to tam dost těžké.
Radku, jak vzpomínáte na dětství?
Odpověď bych rozdělil na dvě části. Mamka se nám snažila udělat dětství co nejkrásnější. Jezdila s námi často na výlety, dělala pro nás, co jen mohla. Měli jsme všeho dost a za to jsem jí dodnes hrozně vděčný. Tím, že jsme bydleli na Bratislavské, jsem to ale měl i těžké. Když jsem šel sám do školy nebo někam s kamarády, často jsem dostal. Byly to pro mě černé skvrny na jinak krásném období.
Šlo o romskou čtvrť?
Přesně tak. Bydleli jsme na pavlači, náš barák byl cikánů plný. V okolí bylo strašně málo bílých kluků, takže Romové nás naháněli. Vylívali si na nás zlost. Tenkrát navíc nebyly mobily, nestáli policajti na každém rohu. Zvlášť jedna příhoda tak byla divoká až moc.
Povídejte…
Měl jsem nemocnou ségru a šel jsem jí nakoupit pár věcí k nám do sámošky. Cikáni tam ale na mě už čekali. Dali mi ránu basebalkou, okamžitě jsem šel k zemi. Musela mě zachránit až sousedka. Kdyby zrovna neprocházela kolem, skončilo by to nejspíš dost špatně. Byl bych ochrnutý nebo něco ještě horšího.
Šel jste pak na policii?
Na policii jsem nešel nikdy. Ani mě to nenapadlo, bylo by to potom asi ještě horší. Tím, že jsem v tom vyrůstal, mi to připadalo vlastně normální. Je hrozné to takhle říct, ale je to tak.
Po čase jste se odstěhoval, je to tak?
Ano. Když mi šestnáct sedmnáct, odešel jsem bydlet spolu s tehdejší přítelkyní. Mamka se pak odstěhovala taky. Sice bydlí kousek od Bratislavské, ale už je klid.
Potkáváte někdy "staré známé" z dětství?
To si pište. Jelikož tam můj kamarád má Pizzerii, často tam chodím a potkávám chlapy, co mě jako kluka bili. Sranda je, že teď se ke mně hlásí. Říkají mi, jaký jsem borec, kam jsem to až dotáhl. Dá se říct, že nyní jsem pro ně něco jako celebrita.
Nemáte občas chuť srovnat staré účty?
To zase ne. Co bylo, bylo. Já k nim žádnou nenávist už nechovám.
Cítíte zadostiučinění?
To samozřejmě ano. Když to řeknu blbě, oni se z té ulice nikdy nedostali. Stojí furt na stejném místě, na stejném rohu. Jen jsou o něco starší.
Jak jste zvládal školu?
Úplně v pohodě. Jen mě nebavilo dělat domácí úkoly a furt jsem chodil pozdě. S ranním vstáváním jsem měl vždycky problém, s učením nebo chováním ale ne. Mamka hlavně chtěla, ať si udělám řidičák a školu, obojí jsem splnil. Když budu mít jednou syna, jakým jsem byl já, tak budu spokojený.
Už jako malý jste chtěl dělat bojové sporty?
To ne, já jsem chtěl hrát fotbal. Hrozně moc. Nevlastní táta mě šel tenkrát přihlásit na Čafku do Židenic, jenže oni zrovna nenabírali. Byl jsem z toho fakt smutný, tak jsem šel hned k sousedce, jestli alespoň půjdou kluci ven. Ona mi řekla, že jsou na boxu. Vůbec jsem nevěděl, že tam něco takového je, byl jsem z toho vykulený. Hned jsem ale věděl, že chci na box chodit taky. Chtěl jsem prostě někam patřit. Zvlášť když jsem viděl, jak moc jsou kluci z toho sportu nadšení. Mámě se to sice nejdřív nelíbilo, ale nedal jsem si říct. A to i když jsem byl v boxu nejdřív trochu jelito. Neuměl jsem chůzi, nic, během pár let jsem to ale dostal do sebe. Opřel jsem se do toho! Můj vlastní táta mě v tom navíc podporoval. Koupil mi rukavice, snažil se mě povzbudit.
Chtěl jste boxovat i proto, abyste se ubránil na ulici?
No jasně. Bylo to s tím spojené. Když jsem zesílil a cítil se fakt dobře, začal jsem klukům rány vracet. Pak už si na mě nikdo nic nedovolil. Možná jsem se začal chovat trochu jako g*ázl, ale už je to pryč. Teď už sekám latinu. Navíc jak říkám, nenosím v sobě nenávist, už netoužím po tom nikomu nic vracet. Tohle je za mnou.
Co dalšího vás bavilo?
Počítačové hry. Ty mě jeden čas chytly tak moc, že jsem kvůli nim málem nedodělal školu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo.
A oblíbený školní předmět?
Občanská nauka, zvláště pak sexuální výchova. Ta mě bavila fakt moc. Stejně jako holky jako takové (směje se).