Dva nadšenci. Bojové sporty jsou nástroj, který může změnit život k lepšímu
02.03.2022
Autor: Libor Kalous
Jan Maršálek (vlevo) a Ondřej Budera. FOTO: se souhlasem Jana Maršálka
Ondřej Budera a Jan Máršálek. Dvojice, která stojí za boxerskou značkou MBC International. Na sobotu mají naplánováno více než deset zápasů, ty se odehrají v Pardubicích v Atrium Palác. Proč se tihle nadšenci dali na organizování boxerských večerů, jaké mají sny, plány, co by potřeboval český box? Tady máte odpovědi, které poskytli pro kaocko.cz.
V sobotu pořádáte další galavečer v boxu. V čem je největší rozdíl proti první akci?
Sobota 5. 3. je MBC Fight Night. V podstatě to není gala akce. Lidi se můžou přijít bavit, jako když jdou do kina a netrváme na formálním oblečení. Naše galavečery jsou nóbl akce s trochu menším počtem zápasů, jde o atmosféru, sushi, šampaňské, večerní šaty, obleky. Tam se snažíme budovat jméno boxu a MBC. Oproti tomu Fight Night má více zápasů, nezdržujeme pauzami ani vystoupeními umělců. Budujeme jména kluků, ze kterých chceme dělat hvězdy. Nemáme na účtu milion, který můžeme poslat do akce s tím, že uvidíme, jak to vyjde, takže děláme postupně malé krůčky. Na sobotu už prodáváme lístky přes Ticketstream, příště bychom chtěli udělat online přenos. Snad to klapne už na 20. srpna v Brně.
V Česku se pořádá více boxerských akcí, jste v něčem jiní?
Rozhodně bychom chtěli být jiní. Zaprvé bychom chtěli být v pořádání akcí konzistentní. Zadruhé chceme vždy nabídnout divákům kvalitní zápasy a dobrý servis. Každý jeden fanoušek je pro nás důležitý. A zatřetí. A na tom si zakládáme nejvíc. Chceme, aby byli spokojení úplně všichni. Boxeři, novináři, rozhodčí, moderátor a samozřejmě i sponzoři. Osobně chodíme během akce třeba k rozhodčím a zdravotníkům a ptáme se, jestli mají všechno a jsou v pohodě. Chceme, aby boxeři chápali, že nám záleží na jejich kariérách a že jim chceme dát peníze. Věříme, že jedině tak můžeme budovat úspěšnou promotion.
Jaká je vaše vize do budoucna?
Naše vize má dvě roviny. Ta první je přinést box lidem blíž, ukázat jim jeho krásu a že je super nápad vzít ženu kromě baru a divadla taky na box, kde uvidí napínavé zápasy, fair play a sílu. Ale taky velký respekt. Druhá rovina je ta, že můžeme měnit životy lidí. Můžeme vzít “problémová děcka” a ukázat jim, že můžou být respektovanými lidmi, podívat se po světě a něčeho dosáhnout. Že když na sobě budou makat, nemusí skončit u drog, alkoholu, v kriminále ani prožít život pařením PC her. Takových příběhů máme kolem sebe spousty a i my osobně máme nějaké ty věci, od kterých nás box ochránil.
Berete box jako životní příležitost, která se dá uchopit v dětství a může provázet celým životem?
Rozhodně ano. Dá se uchopit skoro kdykoliv. Asi na to není nikdy pozdě. Vždycky je lepší dělat sport než sedět na gauči s lahváčem ruce.
Dokáže box vychovávat, dát do života pravidla, morálku atd.?
Bojové sporty jsou nástroj. Můžete je použít k tomu, abyste někomu změnili život k lepšímu, ale určitě se to může taky zvrtnout. Tohle záleží nejvíc na trenérech, což je naše druhá profese. Záleží na tom, jakou pěstujete partu, jestli s nimi jednáte shora, nebo jako se sobě rovnými. Ale my už prostě víme, že když uděláte sportovce, který se nemá jak smysluplně realizovat, tak je to stejně nakonec k pláči. Kluci se nechají zlákat na peníze a zničí si rating, nebo jsou přehnaně opatrní, nemají velké výzvy, pak neunesou myšlenku, že mohli prohrát a raději se nikomu dobrému ani nepostaví. To je taky velká škoda.
Máte kolem sebe i kluky, holky, kteří potřebují vést?
Upřímně máme kolem sebe spíš srovnané lidi. Ale přijde nám super, že když přijde nějaký sígr nebo lenoch, hned vidí, že jsme jako on. Někdo byl ještě nedávno obézní, kouřil nebo chodil na pivo a teď se připravuje na zápas.
Co je nejtěžší?
Ti, kteří pochopili, že mají šanci něco změnit, bychom nejraději věnovali spoustu času. Bohužel to ale většinou nejsou sportovci, kteří by vám zaplatili účty a nemůžete si dovolit, věnovat se individuálně všem. Chce to v nich probudit chuť makat i sami, jako jsme to dělali my a dělá to většina boxerů, co si nemůžou dovolit pět individuálních tréninků týdně.
Jak podle vás koukají Češi na box, jak ho vnímají?
Box byl už dlouho bez jakéhokoliv PR a se vzestupem MMA zažil těžké časy. Starší generace, které ho tu vedly, neměly takový přísun mladé krve a velmi špatně zvládly přechod do digitálního světa. Není se asi čemu divit. My si taky s technologiemi dvakrát netykáme, ale určitě nehodláme sedět s rukama v klíně a sledovat, jak náš milovaný sport skomírá.
Jak si stojí box v Česku, co tady chybí?
Český box je na začátku takové renesance. My chceme věřit, že to tak je. Chvíli byl trochu upozaděný od K-1, potom za MMA. Ale možná právě díky tomu lidé znovu začínají oceňovat umění boxu. Dnes tu máme několik nových projektů, které box oživují a evidentně to lidi zajímá. Když v tom vydržíme, vychováme úspěšné sportovce, určitě získáme boxu mnoho pozornosti zpět.
Co potřebuje box, aby byl více populární, potřebuje být více populární?
Určitě potřebuje být více populární. A k tomu je nutné vytvořit publikum. K tomu je potřeba, aby lidi boxery znali. Musí o sobě dávat vědět, budovat značku svého jména. Promotéři jim v tom musí pomáhat, když prodávají jejich zápasy. Z boxerů se musí stát nejdřív lokální hvězdy a pak, jak budou získávat úspěchy, budou z nich národní hvězdy. Boxu pomůže hlavně to, že diváci budou mít své hrdiny, na jejichž zápasy budou chodit a fandit jim. Když budou znát jejich příběhy a ztotožní se s nimi, pak je budou podporovat a tím i samotný box.
Reagují sponzoři pozitivně na vaše akce?
Sponzoři docela chtějí, ale nejde o žádné horentní sumy. Většinou je to formou, že si koupí stůl na akci. My se snažíme zvát i lidi, kteří by sami nepřišli, protože je box nezajímá. Hodně jich pak přijde, že příště si koupí lístky. Jednoho potenciálního partnera jsme pozvali jen tak, dali jsme mu VIP lístky. Týden po akci za námi přišel, že chce udělat zápas o velké peníze, které poskytne. Ten uvidíte 22. října v Hradci Králové.
Co vás na boxu baví a otravuje?
Box je něco neskutečného. Ladný a elegantní pohyb se zásahy ničivou silou. Mentální nastavení, nezdolnost, fyzická kondice a taktické myšlení. A taky štěstí. A smůla. Tím vším se dá rozhodnout zápas. Každopádně je to sport, na který se musíte adaptovat dlouhými roky práce. Otrávit vám ho můžou zápasy, které uměle budují hvězdy, nebo nepochopitelná rozhodnutí sudích. Na obojí jsou experti v Německu. Tam jsme byli svědky neskutečných věcí. Zápasy profesionálů proti lidem, kteří nikdy neboxovali, proti postiženým. Verdikt, který se po rozčilení německého týmu změnil z výhry na prohru našeho borce. Děje se to asi všude, ale na Němce asi nikdo nemá. To vám ten sport opravdu znechutí. Ale v nás to spíš probouzí chuť s tím bojovat. Jsme prostě paličáci.
Máte boxerský sen?
Jan Maršálek: Já chtěl mít pár pěkných zápasů po Evropě a třeba někdy i jinde. Vše se mi splnilo v podstatě nad očekávání. Začal jsem s boxem ve 24 letech. Jsem vděčný za to, kam jsem došel. A s Ondrou jsem toho taky spoustu projezdil.
Ondřej Budera: Chtěl bych si taky ještě zaboxovat na nějaké velké akci. Měl jsem už zápas ve Wembley i na fotbalovém stadionu, kde boxoval Billy Joe Saunders a v rohu měl Tysona Furyho. Ale určitě ještě přijdou větší, zajímavější akce. Honza už je v boxerském důchodu, ale já mám ještě spoustu let před sebou. Ještě spolu něco objedeme.