Desetiletá Dvořákova cesta do UFC. Do kariéry investoval miliony

Předkrm. Velký rozhovor vyjde v příštím čísle časopisu Bojová umění - Fighters magazin s Davidem Dvořákem, českým bojovníkem MMA, který rok zakončí dvěma výhrami v UFC. Tady máte malou ochutnávku povídání, na které se můžete těšit. Tentokrát to nebude o soupeřích, o klasických trénincích. Jak to má Undertaker s penězi, sponzory, jaké nabídky dostal, jak brousí svůj zápasnický diamant, jak vnímá svoji stoupající hvězdu, jak to má s ženami, kocourem?

Do čeho byste nešel ohledně partnerství?
Těch věcí je hodně. My jsme řešili, když nás chtěli sponzorovat jatka nebo něco takového, prostě věci, se kterými bytostně nesouhlasím. Anebo kdyby to byl někdo hodně kontroverzní. Měl jsem nabídku, na jméno si nevzpomenu, byl to politik, to bylo před zápasem v Brazílii. Dostal jsem nabídku na hodně vysokou částku, nevím, třeba milion korun. Měl to být jako sponzoring, ale čas od času bych s nimi musel jet dělat ochranku a podobné věci, ale řekli jsme si, že takovou cestou jít nechceme.

Kolik jste investoval za 10 let do své kariéry?
To jsem nikdy nepočítal, ale musí to být strašný částky. Když si vezmu, že jsem tomu obětoval celý osobní život. Chodil jsem do školy, na vysokou, do práce, do toho trénink každý den. Muselo jít o hodně, hodně peněz. 

Miliony?
To určitě. Myslím, že to tam určitě zaplulo.

Když přišla nabídka na první zápas v UFC, moc se vám nechtělo. Jak to vidíte zpětně, vyčítal byste si, kdybyste laso nevzal?
Byla by to největší chyba mého života. To rozhodně. Naštěstí jsem měl kolem sebe tým lidí, kteří mi řekli, hele, je to v pohodě. Víme, že jsi po těžký nemoci, prostě dáme do toho všechno, když to vyjde, vyjde to, když to nevyjde, tak to můžeme dalšími třemi zápasy otočit. My jsme neměli co ztratit. Kdyby to byla nabídka na jeden zápas, tak je to ošemetný, ale dostali jsme smlouvu na čtyři, tak jsme do toho šli.

Nepokoušel jste se někdy přizvat na pomoc psychologa?
Už mě oslovilo několik mentálních koučů, ale já jsem strašně skeptický v tomhle směru a opatrný na to, koho do svého života, týmu, lidí kolem sebe pustím. S lidmi kolem marketingu, pokud si lidsky sedneme, tak mi to nevadí, nechám si poradit od každého. Co se týče týmu a obzvlášť když jde o moji hlavu, na to jsme hodně opatrný, takže jsem zatím nikomu neodvolil mi nějak víc pomáhat. Honza Maršálek, Patrik Kincl, Jirka Kilinger a Kuba Kašpar, když mi poradí nějaký věci, tak jako jo, ale nikoho jiného jsem k sobě ještě nepustil.

A co holky a větší zájem o vás, jak na tohle kouká vaše přítelkyně?
Myslím, že o mě bojovat nijak nemusí, jsme spolu 4,5 roku. Sice máme italskou domácnost, ale ona ví, že jsem nikdy nic neprovedl a ani nic v plánu nemám. Doufám, že mi teda věří. Ale znáte to, ženský, vidí bubáka za každým rohem. Já se teda divím, že se mnou ještě vydržela. Říkala mi, že jestli se se mnou někdy rozejde, tak už nikdy nechce žádného sportovce.

Pomáhá vám rodinné zázemí?
Hrozně moc. Byl jsem pět let s jednou přítelkyní, pak jsem asi rok cestoval po světě, to nešlo skloubit s tím, že bych měl holku. Ale teď vím, že bych nevydržel být dlouho sám, já nikdy nebyl ten typ, co chodí na diskotéky, nahání holky. Nebo chodí někam do klubů, do restaurací. Nikdy mi to nešlo, nikdy mě to nebavilo a nic mi to neříkalo. Tohle šlo všechno mimo mě. Mám rád klid, pohodu, když přijdu domů, mám hotový jídlo, lehnu si do postele, koukáme na film, to mi bohatě stačí.

Celý obsáhlý rozhovor najdete v dalším vydání časopisu Bojová umění - Fighters magazin.