Exkluzivní pohled na MS v Malajsii. Pro úspěch vše, nic se nesmí podcenit!

Tobiáš Barták před odletem na MS.FOTO: Lenka Bartáková

Obrovská sešlost, více než sto zemí z celého světa se sjelo na mistrovství světa juniorů thajského boxu organizace IFMA, které se právě v těchto dnech koná v Malajsii. Česká republika má své sportovce na tomto prestižním turnaji. Jedním z nich je i Tobiáš Barták, který první duel vyhrál, v sobotu ho čeká druhý. A jak to vlastně vypadá v Kuala Lumpur, městě, které je téměř deset tisíc kilometrů vzdálené? Tobiáš Barták pro kaocko.cz popsal hotel, jídlo, podmínky i svoji přípravu. Pro úspěch udělal a dělá maximum.

V hotelu vaří naprosto skvěle, pokaždé mi moc chutná, snažím se zkoušet vždy něco nového, i když je pravda, že většinou skončím stejně u rýže s masem. Výjimkou není ani snídaně, kdy si většinou dám míchaná vajíčka s trochou šunky. Potom takové rizoto, které tady mají k snídani a na závěr ovoce jako meloun a ananas. 

Ještě před odjezdem se mi trenéři a známí smáli, že mi tam rýže poteče i z uší, ale asi jsem divný, opravdu mi nevadí jíst rýži klidně třikrát denně po dobu, kdy chci podávat vysoký fyzický výkon, což může být klidně i týden, pokud jsem na nějakém takovém turnaji. Rýže mi totiž dává energii, dobře se mi tráví a celkově se po ní cítím dobře. 

Když jsem říkal, že tady i rád ochutnám něco nového, tak chci zmínit skvělé lososové kousky s nějakou dobrou omáčkou a kousky granátového jablka. V pátek jsem k večeři ochutnal dýňové kousky s omáčkou a rozinkami. I když to může znít zvláštně, doopravdy to chutná naprosto skvěle. 

Zajímavá je tady úroveň ochranky, která tady je snad na každém rohu. Před vstupem do haly, která je v hotelu, ve které zápasíme, musíme projít detektorem kovu a vojáci kontrolují naše tašky. Často přemýšlím a srovnávám moje zkušenosti s prostředím z minulých turnajů a s momentálním prostředím. Ačkoliv je tento hotel bezkonkurenčně nejlepší, na kterém jsem kdy byl, tak mi ale přijde, že jsme tak jako trochu odříznutí od pravého Kuala Lumpur. 

Když jsme byli v Thajsku na hotelu, prostě stačilo odejít vchodovými dveřmi a už jsme se nacházeli na pravé thajské ulici poblíž centra. Tady jsme v obrovském resortu obehnaném dálnicemi a jediná šance, jak se dostat do centra, je buď pomocí taxíku (ale bohužel tady jsou časté zácpy). Případně nadzemkou. Ještě jsme neměli ale tu příležitost dostat se do centra a naši návštěvu slavných mrakodrapů dvojčat v Kuala Lumpur plánujeme až po turnaji, teď se celý tým soustředí na zápasy. 

Když už jsem srovnal Thajsko s Malajsií, musím k tomu také zmínit, že jsem naprosto překvapen úrovní angličtiny nejen personálu v hotelu, ale také taxikářů a kolemjdoucích. Doopravdy se tady domluvíme perfektně úplně s každým. Ve většině případů jsem až překvapen jejich slovní zásobou. V Thajsku se člověk musí domlouvat jednoduše, ale tady jsem snad nepotkal nikoho, kdo by mi nerozuměl, naopak mě často zaskočí, jak dobře mluví.

V pátek jsem měl zápas proti šikovnému Vietnamcovi, i když nevím, jestli musím zmiňovat, že byl šikovný, protože na turnajích IFMA prostě nejsou slabí soupeři. Na turnaji startuje 101 států. 

Snažil jsem se v zápase začínat i zakončovat, nenechat soupeři čas pracovat a vymýšlet. Byl poměrně pohyblivý, měl dobré zadní roundkicky, se kterými mi málem jednou vyrazil dech i přes vestu. Třetí kolo jsem se už snažil zbytečně nepouštět do přestřelek a ani moc nekopat, abych si nenakopl nohu, protože jsem věděl, že jsem vyhrál dvě kola. V sobotu budu zápasit předposlední zápas. Pokud se nic nezmění, budu zápasit proti palestinskému soupeři, který měl volný los, tudíž v pátek nezápasil.

Tohle léto jsem doopravdy dřel a myslím si, že jsem v životní formě. Myslím, že páteční zápas se mi povedl, ale je pořád dost na čem pracovat. Jsou tam chyby, které jsou potřeba si uvědomit do zítřejšího zápasu a snažit se je nedělat. 

Také hodně věřím své suplementaci a zdravému životnímu stylu. Právě teď sedím v lobby našeho hotelu s červenými brýlemi blokující modré světlo, lidé na mě koukají jako na blázna, ale je mi to jedno. Pokud vím, že mi to v zápase pomůže a dobře se vyspím, tak to za to stojí.

Váha jde překvapivě dolů. Před dvěma měsíci, když jsem začínal přípravu na toto mistrovství světa, jsem měl 72 až 73 kilo. Momentálně mám 66 kilo. 

Přípravě na mistrovství světa jsem podřídil úplně všechno, stal se ze mě trošku přes léto asociál, kdy jsem vlastně znal jenom tělocvičnu a domov, kde jsem mimo tréninkový čas četl nebo koukal na seriály, případně hrál na PS5. 

Zároveň jsem se doopravdy soustředil i na výživu, kdy jsem si řekl, že nesním nic špatného. A doopravdy jsem dva měsíce neměl žádnou zpracovanou cukrovinu. Když jsem si chtěl dát nějaké sladké, dal jsem si například jablko s medem, případně jiné ovoce. 

Doopravdy jsem všechno dodržel a myslím si, že jsem v životní formě. A to po stránce fyzické, psychické, silové i zdravotní."