Exkluzivní pohled na MS v Malajsii. Pro úspěch vše, nic se nesmí podcenit!

Tobiáš Barták před odletem na MS.FOTO: Lenka Bartáková

Obrovská sešlost, více než sto zemí z celého světa se sjelo na mistrovství světa juniorů thajského boxu organizace IFMA, které se právě v těchto dnech koná v Malajsii. Česká republika má své sportovce na tomto prestižním turnaji. Jedním z nich je i Tobiáš Barták, který první duel vyhrál, v sobotu ho čeká druhý. A jak to vlastně vypadá v Kuala Lumpur, městě, které je téměř deset tisíc kilometrů vzdálené? Tobiáš Barták pro kaocko.cz popsal hotel, jídlo, podmínky i svoji přípravu. Pro úspěch udělal a dělá maximum.

"Hotel je tady úžasný, bydlíme v Sunway resortu, který se skládá asi ze tří různých Sunway hotelů a také obrovského aquaparku, do kterého jsem zatím kvůli zápasům nešel, plánuji si tam po turnaji užít celý den. 

Bohužel ale organizace IFMA nevyjednala žádnou slevu a není to zrovna levná záležitost, pokud se nepletu, stojí kolem 1200 korun na den, ale doopravdy, co jsem tak koukal na tobogány a jiné vodní atrakce, se to vyplatí.

V hotelu vaří naprosto skvěle, pokaždé mi moc chutná, snažím se zkoušet vždy něco nového, i když je pravda, že většinou skončím stejně u rýže s masem. Výjimkou není ani snídaně, kdy si většinou dám míchaná vajíčka s trochou šunky. Potom takové rizoto, které tady mají k snídani a na závěr ovoce jako meloun a ananas. 

Ještě před odjezdem se mi trenéři a známí smáli, že mi tam rýže poteče i z uší, ale asi jsem divný, opravdu mi nevadí jíst rýži klidně třikrát denně po dobu, kdy chci podávat vysoký fyzický výkon, což může být klidně i týden, pokud jsem na nějakém takovém turnaji. Rýže mi totiž dává energii, dobře se mi tráví a celkově se po ní cítím dobře. 

Když jsem říkal, že tady i rád ochutnám něco nového, tak chci zmínit skvělé lososové kousky s nějakou dobrou omáčkou a kousky granátového jablka. V pátek jsem k večeři ochutnal dýňové kousky s omáčkou a rozinkami. I když to může znít zvláštně, doopravdy to chutná naprosto skvěle. 

Zajímavá je tady úroveň ochranky, která tady je snad na každém rohu. Před vstupem do haly, která je v hotelu, ve které zápasíme, musíme projít detektorem kovu a vojáci kontrolují naše tašky. Často přemýšlím a srovnávám moje zkušenosti s prostředím z minulých turnajů a s momentálním prostředím. Ačkoliv je tento hotel bezkonkurenčně nejlepší, na kterém jsem kdy byl, tak mi ale přijde, že jsme tak jako trochu odříznutí od pravého Kuala Lumpur. 

Když jsme byli v Thajsku na hotelu, prostě stačilo odejít vchodovými dveřmi a už jsme se nacházeli na pravé thajské ulici poblíž centra. Tady jsme v obrovském resortu obehnaném dálnicemi a jediná šance, jak se dostat do centra, je buď pomocí taxíku (ale bohužel tady jsou časté zácpy). Případně nadzemkou. Ještě jsme neměli ale tu příležitost dostat se do centra a naši návštěvu slavných mrakodrapů dvojčat v Kuala Lumpur plánujeme až po turnaji, teď se celý tým soustředí na zápasy. 

Když už jsem srovnal Thajsko s Malajsií, musím k tomu také zmínit, že jsem naprosto překvapen úrovní angličtiny nejen personálu v hotelu, ale také taxikářů a kolemjdoucích. Doopravdy se tady domluvíme perfektně úplně s každým. Ve většině případů jsem až překvapen jejich slovní zásobou. V Thajsku se člověk musí domlouvat jednoduše, ale tady jsem snad nepotkal nikoho, kdo by mi nerozuměl, naopak mě často zaskočí, jak dobře mluví.