Extrémní dřina přinesla extrémní výsledek. Český box po náloži slaví titul
24.04.2023
Autor: Libor Kalous
Lukáš Fajk a první emoce s přítelkyní po zisku titulu.FOTO: Profimedia.cz
Nikdo mu už tento úspěch nemůže vzít. Český boxer Lukáš Fajk vyhrál v Německu mistrovský pás těžké váhy organizace IBO Continental. Urval desetikolovou bitvu na body, Srb Sanel Hasanović doma poznal hořkost porážky. "Byl jsem dojatý. Znám Německo. Vím, že jsem soupeře přejel, že jsem vyhrál deset kol, šlapal jsem," řekl po emotivním víkendu Fajk pro kaocko.cz
Zápas jsme viděli, co proběhlo po něm, byly nějaké oslavy?
Byl jsem docela rozbitý a unavený. Drželi mě po zápase asi ještě tři hodiny na hale, řešili jsme výplatu peněz, podpisy, dopingová kontrola, proškolení. Po zápase v tom afektu, když podepisujete takové papíry, tak je dobrý mít svého manažera, který vše pročte. Říkali, že jsem skvělý, dávali mi nějakou otevřenou vodu, kterou jsem ale odmítl, počkal jsem si na originál zabalenou. Radši jsem si počkal, aby se něco nestalo, dával jsem si na všechno pozor.
A pak na hotel?
Přesně, dorazil jsem na hotel a nikam ani slavit nešel. Pořád jsem nemohl uvěřit, že jsem vyhrál, tak jsem zůstal s přítelkyní na hotelu. Dali jsme si wellness a koukal jsem do sedmi do rána na zápas Davise s Garciou.
Při vyhlášení v ringu mi přišlo, že jste byl dojatý, bylo tomu tak?
Byl jsem dojatý. Znám Německo. Vím, že jsem soupeře přejel, že jsem vyhrál deset kol, šlapal jsem. Poslední kolo jsem vyhrál o dvě, možná tři třídy, bohužel jsem ho nesundal, i když jsem se od pátého kola extrémně snažil. Říkal jsem si, že mi to musí dát po tom výkonu. Dali mi to a splnil se mi životní sen. Tohle byl můj sen po celých devět let boxu. Tohle je nevěřitelná odměna, nemohl jsem se ani nadechnout.
Jaké byly reakce z boxerského světa?
V Německu bylo se mnou asi třicet až čtyřicet lidí, ti byli nadšení. Měl jsem kotel větší než celé Německo. I Němci z rohu soupeře mi gratulovali, známe se od zápasu s Peterem Kadiru v Brně. Cutman to přál oběma, říkal, že nás má rád oba. I když jsem šel proti domácímu, viděl jsem, že mi to přáli, že jsem si to zasloužil. Kdybych vyhrál a nebylo to zasloužený, chápu, že by byli naštvaní, ale vyhrál jsem o ranec.
A co reakce z Čech?
Najednou jsem měl asi 400 zpráv, nebyl jsem schopen odepisovat, ještě půlce lidí jsem neodepsal, prostě extrém na všech platformách. Telefon jsem ani nebral, bylo to extrémní přehlcení. Psal mi Vasil Ducár a další profi boxeři, že mi gratulují, nebrali to jako konkurenci. Český box se zvedá, což je naším cílem.
A co Václav Pejsar, což je váš další soupeř…
Ten nereagoval, netuším, co si myslí. Jinak ohlasy lidí byly velice kladný, až mě to překvapilo, že mi tolik lidí drží palce. Moc si toho vážím.
Před zápasem asi bylo méně těch, kteří vám věřili, ne?
Určitě. Lidi viděli, že mám většího týpka. A když se podívali na vážení, podle toho soudili. Já tohle neřešil, šel jsem si po svém výkonu.
Co dál, řešili jste další zápas venku, obhajobu?
Teď bude Vašek Pejsar. Co se týče dalšího zápasu, chceme ten sport dělat chytře a taky vydělat peníze. Když teď dostanu dobře zaplacený zápas venku, tak není úplně chytrý jít ob zápas tak těžký zápas, protože když vyhraju lehčí zápas, poskočím v žebříčku třeba někam kolem padesátého místa, potom můžu dostat ještě větší zápas. Bylo by dobrý po Pejsarovi dát zápas podobné úrovně jako byl tento, soustředit se na další kontinentální titul. A až budu mít druhý kontinentální, tak může přijít extrémní nabídka za několik milionů.
Je pás IBO odměnou za roky dřiny?
Na sto procent. Já jsem tak rozbitý, že nemůžu ani spát, mám křeče a jsem úplně v háji, ale za dva dny jdu na trénink stejně, je to obrovská motivace, abych dřel ještě víc. Mám jednu porážku a ta mě nakopla, ale tahle výhra mě nakopla ještě víc. Vidím, že nic není nemožný. Fakt jsem se připravoval, dva a půl měsíce dvakrát denně, přítelkyně to se mnou nemohla doma vydržet, byl jsem nepříjemný, otrávený a na všechny nepříjemný. Jen jsem chodil na tréninky a každý den štípal lapy, spároval jsem padesát kol týdně. Do toho jsem běhal, prostě extrém a extrém. Všechno se vyplatilo. Spároval jsem se všemi z České republiky. Řezníček, Baláž, Šálek a další, všechny jsem o třídu bil, nikdo neodspároval deset kol. Připravoval jsem se extrémně a věděl jsem, že tohle musí přinést ovoce.
Ale není to jen o dřině a rukavicích, ne?
Dá se říct, že extrémní dřina přinesla extrémní výsledek. Kdo tohle má dneska z českých boxerů. Ukázali jsme, že to děláme dobře. Mikeš (trenér Michal Vančura) ukázal, že to děláme dobře, celý tým fungoval, to je extrémně důležitý. Vše bylo načasovaný, manažer vše hlídal, já se o nic nestaral. Doprava, jídlo, tejpy, překladatel, fakt profesionální tým, měl jsem čistou hlavu na zápas. Všechna soustředěnost šla do výkonu a titul jsem vyhráli jako tým.