„Máma byla vždycky v pohodě, ale dovedla se i naštvat, když jsme se s bráchou prali. Byl jsem prý divočejší a neklidnější než bratr. Ani nevím, co ze mě chtěla máma mít, ale když jsem se rozhodl pro box, nebyla z toho zrovna nadšená. Která máma by byla ráda, když ji mlátí syna? Na moje zápasy ale chodila, seděla, mlčela a třásla se strachy. Jednou se s tátou pohádali, když na mě začala do ringu křičet: „Rudo, nemlať toho kluka do obličeje. Vždyť mu něco uděláš!“
ZDROJ: archiv Rudolfa Kraje