Hokej, nebo MMA? Pro ochránce Jágra hodně těžká volba. Nakonec rozhodla bitka na ledě!
26.08.2021
Autor: Ondřej Propper
Jakub Hajný, hokejista Rytířů Kladna.FOTO: Rytíři Kladno
Je útočníkem hokejových Rytířů z Kladna, nechybělo ale mnoho a místo střílení gólů dnes rozdával rány v kleci. Čtyřiadvacetiletý Jakub Hajný byl přesunu do MMA jeden čas dost nakloněný. Dnes už ale bojové sporty chodí trénovat jen po sezoně, byť vztah k nim má pořád hodně kladný. Vždyť svým způsobem mu vlastně zachránily hokejovou kariéru. Jak je to možné a popral by se za největší hvězdu týmu, legendárního Jaromíra Jágra? Tohle vše řekl v rozhovoru pro kaocko.cz.
Jak jste se k bojovým sportům vlastně dostal?
Když mi bylo šestnáct let, jako takový doplněk k hokeji jsem trénoval kickbox. Dělal jsem to asi rok a pak na chvíli přestal, v osmnácti jsem se k tomu ale zase vrátil a zkoušel i jui-jitsu nebo řecko-římský zápas. V K-1 jsem pak absolvoval i jeden ostrý zápas.
Jak to tenkrát dopadlo?
Prohrál jsem ho na body. Jméno soupeře si už bohužel nevybavím, ale šlo o pyramidový turnaj a v mé váze se nesešli soupeři, tak jsem šel o váhu výš a tam narazil na hrozně velkého chlápka. Pamatuji si, že když jsem ho zahlédl při vážení, hned jsem si říkal, že snad to není on. No a samozřejmě to on byl.
Jak na vaši zálibu v bojových sportech tenkrát reagovali hokejoví trenéři? Snažili se vás od podobných choutek spíše odradit?
To ani ne. Příliš o tom nevěděli, protože jsem se to radši snažil držet v tajnosti. Navíc mi tenkrát ani hokej příliš nešel. Byl jsem v pubertě a zvažoval, kterou cestou se vydat.
Bylo to pro vás těžké rozhodování?
Docela jo. V jednu chvíli jsem byl fakt dost nalomený se přesunout na bojové sporty. Bylo mi osmnáct let a měl jsem pocit, že v hokeji už to nikam nevede. Spousta mých vrstevníků byla už draftovaných do NHL, ale já se furt posouval o ročníky výš a v nich nejdřív ani nehrál. Přestávalo mě to bavit a fakt jsem byl dost nalomený s tím seknout a začít dělat třeba MMA. Zkrátka něco úplně jiného než hokej.
Nakonec jste mu však zůstal věrný dál. Proč?
Tenkrát byl rok 2015 a v Praze zrovna běželo hokejové mistrovství světa. Koukal jsem se tam na jeden zápas a řekl si, že mám ten sport pořád hodně rád, že vydržím ještě aspoň jednu sezonu. No a pak se to nějak zlomilo a já už u hokeje zůstal.
MMA v Česku začalo jít strmě vzhůru až v poslední době. Kdyby tomu tak bylo i před šesti lety, vybral byste si jinak?
Asi jo. Je totiž pravda, že ten hype nastal až teď, tenkrát se o tom sportu tady příliš nemluvilo. Nebo mluvilo, ale v hodně omezeném okruhu lidí. Navíc jsem viděl, že spoustu kluků, které jsem znal a co tenkrát dělali třeba K-1, museli k tomu ještě chodit normálně do práce. A to asi nebyla cesta, kterou jsem chtěl jít. Mě bavil profesionální sport jako takový a na takové úrovni bojové sporty u nás tehdy nebyly. S hokejem to ještě před pár lety nešlo vůbec srovnávat.
Jak na vaše rozhodování tehdy reagovalo nejbližší okolí? Snažilo se vás přesvědčit, ať zůstanete u hokeje?
Většina mých blízkých to nechávala na mě. Tedy až na tátu, který mě chtěl tenkrát vyhodit z baráku (směje se). I u ostatních jsem ale cítil, že vůbec nechápou, o čem vlastně přemýšlím. Byl jsem pro ně jako blázen, co se chce vzdát tak krásného sportu, kterým hokej je, a začít se prát někde v kleci. Vždyť co si budeme povídat, hokej tu vždycky byl národní záležitostí, zatímco bojové sporty tu tehdy tak populární absolutně nebyly. Spíš jsem pořád od někoho slýchal, že je dělají jen samí kriminálníci a podobně.
MMA u nás nejvíce proslavil Karlos Vémola. Co říkáte na to, kolik lidí k němu nejen on přitáhnul?
Řeknu to takhle. Je samozřejmě fajn, že teď turnaj MMA vyprodá celou O2 arenu, ale kolik lidí je tam takových, že se jdou jen podívat a tomu sportu vlastně vůbec nerozumí? To dřív to bylo trochu jiné. Ty turnaje i všechno kolem bylo mnohem skromnější, ale zase tam chodili opravdoví fanoušci, co k tomu sportu měli vztah. Na druhou stranu, dnes tu o MMA mluví snad úplně každý a hlavně díky tomu mají ti zápasníci mnohem větší peníze než dřív.
A jaký názor máte právě na Vémolu?
Abych byl upřímný, mnohem bližší je mi třeba Jirka Procházka.
Je to proto, že má nesrovnatelně atraktivnější styl boje?
To ani ne. Mně se boj na zemi hodně líbí, zvlášť když tam jdete s tím, že chcete svého soka ukončit. Měl jsem třeba hrozně rád Nurmagomedova, když ještě zápasil. Ale hned strhnout soka k zemi a tam ho celý zápas držet v half guardu, aby z toho bylo jen další zelené políčko, to je samozřejmě něco trošku jiného.
Je vám třeba Procházka i svým chováním bližší než právě Vémola?
To stoprocentně. Působí na mě mnohem sympatičtějším dojmem, je mi bližší i ta jeho cesta bojovníka.
Když se ještě přesuneme k hokeji, můžete prvky z bojových sportů uplatnit i na ledě?
Dá se říct, že jo. Sice ne tolik, jak bych si přál, ale ty základy jsou na to určitě fajn.
Takže asi nemáte problém shodit rukavice a jít si to s někým vyřídit ručně…
S tím problém určitě nemám. Naopak, právě tohle mi dost možná zachránilo hokejovou kariéru. A to v těch osmnácti, kdy jsem hrál ještě za juniorku a ani netrénoval s áčkem. Hráli jsme zápas a popralo se to tam. Ke mně tenkrát přijel soupeř a dost jsem ho tam semlel, což se samozřejmě rozneslo a otevřelo mi to dveře dál.
Největší hvězdou Kladna je zcela určitě Jaromír Jágr. Popral jste se i někdy za něj?
Ještě k tomu nebyl důvod. On je docela velkej chlap a trefit těch jeho 120 kilo není úplně snadné (směje se). Navíc se hokej v tomhle dost změnil. Dnes je mnohem víc do rychlosti než na sílu, a to zvlášť tady v Evropě. Když se podíváte na obě naše nejvyšší hokejové soutěže, moc bitkařů v nich nenajdete. Pro takové hráče už dnes není v týmu místo.
Kdyby ale Jágra někdo sešrotoval jako kdysi u mantinelu Fin Jarkko Ruutu, tak byste asi dlouho neváhal…
To určitě neváhal. To pak vyplyne ze hry a jde se na věc.
A bavili jste se někdy s Jágrem o MMA?
Probírali jsme to spolu. On je docela velkým fanouškem MMA, byl se podívat i na UFC, když tam ještě zápasil Iceman Chuck Lidell. Dokonce myslím, že si Jaromír bojové sporty i jednou zkusil v rámci letní přípravy.