Hokejem vydělávala na thajský box. Když jsem šťastná, líp biju, směje se česká reprezentantka
13.07.2022
Autor: Libor Kalous
Kam doletí česká reprezentantka na Světových hrách?FOTO: se souhlasem Viktorie Bulínové
Kdyby neodešla od hokeje, mohla navléci reprezentační dres. Nestalo se. Viktorie Bulínová přešla k thajskému boxu a nosí národní dres. Právě teď je v USA, kde bude v pátek reprezentovat Česko na Světových hrách. Cíl má jasný. Chce vyhrát a užít si turnaj v Birminghamu. "Když jsem v ringu šťastná, i můj výkon v ringu je šťastný," smála se při odletu z Prahy Bulínová. Vrátí se také s úsměvem?
Světové hry jsou vrcholem, dočká se thajský box také olympiády?
Myslím, že jo. Nevidím to úplně na Paříž, ale na Los Angeles nějaká naděje je. A mně by to vyšlo úplně nádherně, vyšlo by mi to na vrchol kariéry.
Tam se upínáte?
Částečně ano. Každý sportovec chce na olympiádu. Já jsem dříve hrála hokej, reprezentace pro mě hodně znamenala, ale nikdy jsem se tam nedostala. Když se mi to povedlo v thajském boxu, byla jsem nadšená. Byl to pro mě sen. Světové hry jsou pecka, pokud by dopadla olympiáda, to by bylo úplně… nemám slov.
Hokejistky byly na poslední olympiádě…
Byly výborný. Přála jsem jim placku, škoda, že to nevyšlo.
Mrzí vás, že jste opustila hokej?
Ani ne. Občas se ráda sklouznu, ale thajský box mě chytil víc. V hokeji jsem se snažila, ale moc mi nešel. Tady se snažím a docela mi to jde. V hokeji jsem nebyla v reprezentaci, ani jsem neměla šanci se tam dostat přes nějaký kemp. Jednou mě skolila angína, asi jsem se taky trochu bála. Podruhé jsem si dělala licenci na rozhodčího, takže mi to časově nevyšlo. Potom mě už nepozvali, bohužel.
Ještě pískáte hokej?
Už ne, skončila jsem po pěti letech, stačilo.
Proč?
Psychicky to bylo náročný, byla i zranění, i když se to nezdá. Dostala jsem pukem do hlavy, měla jsem pět stehů, občas rána pukem, k tomu hity u mantinelu. Hráči se prostě nedívají. Dokud tam člověk nestojí, tak ho některé věci nenapadnou.
Pískala jste holky, kluky?
Jen kluky, končila jsem u mladšího dorostu. To jsou docela divočáci, občas to bylo i nebezpečný. Já jsem drobnější, takže si i dost dovolovali a nadávali. Také trenéři, dokonce na mě přes led vběhnul jeden rodič. U malých děcek to rodiče nejvíce prožívají. Někdy se trochu napijí a je veselo. Někdy do sebe děti strčí a nemusí to být ani hit, prostě ztratí rovnováhu. Jak na mě rodič vletěl, nebylo to úplně příjemný.
Jak jste reagovala?
Byla jsem ráda, že jsem se nerozbrečela, to byl úspěch číslo jedna. Naštěstí byl vedle kolega, který situaci umravnil. Jinak pískání byla dobrá brigáda, mohla jsem si vydělat peníze na thajský box.
Zmínila jste peníze, co finance a amatérský thajský box?
Hodně špatný. Jsem ráda, že mám jednoho sponzora, kterého mi ještě sehnala třídní učitelka na střední škole. Díky tomu se podívám na jeden kemp, zajedu si do Prahy, koupím protein, ale na více to není. Ostatní reprezentace mají lepší podmínky, řekla bych, že my jsme srdcaři.
Co je největším problém thajského boxu? U nás, ve světě…
Bylo by super, kdyby u nás bylo více turnajů, tím pádem více zápasů. Proti jiným státům my zápasíme málo.
Kolik máte zápasů za rok?
Když se zadaří, dám jich deset. Když se podívám na kickbox, ten pořád všude někde jezdí, tam mají i třicet zápasů za rok, což je pak znát. Já jsem navíc zápasový typ, to se cítím pak o dost líp. Člověk drží laťku, pak není ani takový stres do zápasů chodit. Pokud je člověk v jednom kole, reakce organismu je mírnější. Tolik nespadne řetěz, člověk se cítí komfortněji. Po covidu se mi dobře nerozjíždělo. Pomáhám si i vizualizací, snažím se posouvat ve více směrech.
Jakou máte vizualizaci pro Světové hry?
Cíl je vyhrát a užít si to.
Není to fráze?
Já jsem zjistila, že zápasím nejlíp, když si zápasy užívám. Je to na mně i vidět. Když jsem v ringu šťastná, i můj výkon v ringu je šťastný. Takhle mi to sedí. Když si užívám pohyb, líp vidím věci, tak se mi zápasí líp. Když jsem šťastná, líp biju (smích).