|
Co také řekl:
O začátcích v thajském boxu:
„Viděl jsem v tom vidinu, že si můžu vydělat. V začátcích jsem si nikdy nepomyslel, že bych mohl být šampion. První zápas jsem měl v Německu, dostal jsem padesát eur. A byl jsem spokojený. Vždyť já jsem byl normální kluk, který pracoval pět let v Tescu a thajský box jsem spíš měl jako koníčka.“
O nejcennějším titulu:
„Mezi mé klenoty patří určitě světový titul právě WMC, tedy stejné asociace, jaký vyhrál Ondra „Spejbl“ Hutník. Ale byl to zápas o titul mistra světa a to asi víc není. Jsem rád, že jsem ho vyhrál kousek
od domova v Žilině.“
O respektu:
„Mám to v gymu vyřešené. Když se borec převlékne, za každým přijde a podá mu ruku. Prostě pozdraví svého kolegu. To vyžaduji. Na konci tréninku si spolu dají ťukes pěstmi, který znamená úctu a poděkování, že spolu mohli trénovat. To tam všechno musí být. Když ne, tak sbohem, už nemusíš chodit.“
O Thajsku:
„V Thajsku máte deset koučů jen na lapy. To třeba v Nizozemsku nemají. Bohužel, teď když jedete do Thajska, tak to je čistá komerce. V gymech se připravují děti a starší chlápkové z celého světa. A všichni stejně. Není skoro rozdíl, jestli tam jste poprvé, nebo už podesáté. Ale je pravda, že už přebírají ten nizozemský model. Lapují třeba do rukavic.“
O kamarádství s Hutníkem a Hronem:
„Jsem rád, že jsem poznal Ondru a Toma. A už v dobách, kdy jsem o tomto sportu nevěděl skoro nic. Začínal jsem a už jsem se na ně díval v televizi. Oni mi ukázali, jakým směrem se má kariéra ubírat. Chtěl jsem být tak dobrý jako oni. Já jsem sice starý chuduš, ale nebezpečný! Hlavními motivátory byli oni. Ukázali mi cestu, že se na vrchol dá dostat.“
O těžkém prosazení:
„Jsem magor. Tvrdý. Možná je těžké se prosadit z menšího města, než je Praha a Brno, ale jde to. Asi jsem měl i výhodu, že jsem začal s thajským boxem později. Už jsem věděl, co od sportu chci. Že chci být tam, kde byli třeba Spejbl a Tomáš Hron. Na vrcholu. Nebudu lhát, když jsem chodil po městě, tak mě těšilo, že mě lidé najednou poznávali. Ale bylo to těžké. Přišel jsem z práce v Tescu a šel jsem makat. Chodil jsem na tréninky a po tréninku jsem si ještě přidával!“
O úspěších:
„Mám dohromady víc než deset titulů. Představoval bych si, že bychom pro to měli být slavní jako slovenský cyklista Peter Sagan, který je u nás nejpopulárnějším sportovcem. Ale bohužel, thajský box asi tolik sportovních fanoušků nezajímá. Snažíme se Muay Thai zpopularizovat, alespoň nějakým článkem v novinách. V Banské Bystrici mě samozřejmě znají, vždyť tam bydlím šestatřicet let. Ale stále na to, jaké máme úspěchy, tak ani o mně ani o Tomášovi Hronovi s Ondrou Spejblem Hutníkem se zase tak moc nepíše.“
|