I kickbox má svého Jágra. Baví mě to čím dál víc, usmívá se vědec, co se bije za reprezentaci
27.06.2023
Autor: Ondřej Huml
Pavel Suchánek, český Jaromír Jágr kickboxu.FOTO: kaocko.cz
Zatímco český hokej má svého Jaromíra Jágra, kickbox zase Pavla Suchánka. Jednapadesátiletého svalovce a vědce, jenž svůj život zasvětil sportu. Založil renomovanou konzultační firmu Fit Bee, jeho doménou je zdravá výživa a nutriční poradenství. Bojovým sportům se věnuje jen pro zábavu, ale dělá je s nadšením a zatraceně dobře. Na tatami prohání ty nejlepší, bojuje za českou reprezentaci. Odchod do sportovního důchodu? Ne teď ani jindy!
Říká se, že láska ke sportu se ani s věkem nevytrácí. Pořád vás kickbox baví stejně jako dřív?
Upřímně, baví mě čím dál víc. Mám totiž fakt skvělé lidi kolem sebe. Tolja Hunanyan, Víťa Masopust i Jarda Válek jsou výborní trenéři i kamarádi, i díky nim mě tenhle sport pořád tolik drží. Dokud mě někdo z nich nevyhodí, kickbox budu dělat dál.
Jak dlouho se mu vlastně věnujete?
Začal jsem někdy po svých 35. narozeninách. Ještě za socialismu jsem ale chodil do Uhelných skladů na karate, potkával jsem se tam i se současným sudím Pavlem Kocábkem. Díky Martinu Zavoralovi jsem se pak do toho dostal zase zpátky, to on mi tenhle svět ukázal. Do ringu jsem poprvé vstoupil, když mi bylo 37. Víceméně pro zábavu.
Postupně se z ní ale stala vášeň. Prozradíte něco málo z čísel, jak se vám statisticky daří?
Já myslím, že u mě je tohle celkem v rovnováze. Po čtyřicítce vás už sice do ringu nepustí, na tatami ale ano. Já tam absolvoval zhruba 20 zápasů, bilanci výher a porážek mám zhruba fifty fifty. V Česku se mi daří sbírat vítězství, v cizině je to bohužel trochu slabší.
Ptát se vás, zda máte v hlavě plán, kdy skončit, by bylo asi zbytečné…
Já neskončím asi nikdy (směje se). Prostě to neudělám. S trenéry jsem se domluvil, že dokud nevyhraju nějaký pohár v zahraničí, budeme to zkoušet dál.
Vnímáte boj jako závislost, které se člověk nechce za žádnou cenu zbavit?
Asi ano. V první řadě je to ale způsob, jak se udržovat v kondici. Když chodíte jen někam na tréninky, hrozí ztráta motivace, tohle je však obrovská zkušenost i ten správný adrenalin. Skvělý doplněk k mé práci. Mám velkou konzultační společnost z hlediska výživy a fyzioterapie, fungujeme pro sportovce. Když pak s nimi něco řešíte, vždycky je samozřejmě lepší hovořit z vlastní zkušenosti než jen opakovat teorii od zeleného stolu, působit jako člověk v plášti. Zvlášť když právě sportovci velmi rychle vycítí, zda opravdu víte, o čem mluvíte. Komunikace je pak o to snazší. I důvěra se získává hned lépe, když ostatní vidí, že na sobě furt makáte.
Co rodina, jak ona vnímá váš velký zápal pro boj?
Rodina se tomu vždycky směje. Často od ní slyším, kdy už si dám konečně pokoj. Když však máte tak skvělé trenéry jako já, nedáte si ho asi nikdy. Stalo se to pro mě drogou. Navíc je podle mě jen dobře, když rodiče sportují a snaží se tím dávat příklad svým dětem. Vidím to skoro jako nutnost. Hlavně v dnešní době, kdy se všude řeší problém s dětskou obezitou. Tohle je účinný způsob, jak ho vyřešit.
Uchvátil právě kickbox i někoho z vašich dětí? Vydalo se ve stopách táty?
To bohužel ne. Můj třiadvacetiletý syn už ale začal uvažovat o tom, že by se přihlásil na boxerské hodiny u Tolji Hunanyana. Tak uvidíme. Sport ho baví celý život, dřív to byl hlavně fotbal s hokejbalem. Tak uvidíme, jak ho chytnou bojové sporty.
Vy sám v nich zůstáváte mimořádně aktivní, čerstvě máte za sebou účast na Světovém poháru v Maďarsku. Jaký byl váš dojem z téhle akce?
Určitě ten nejlepší možný. Startoval jsem tam už popáté a při srovnání s ostatními kempy to hodnotím jako neoficiální mistrovství světa. Právě tam totiž vždycky přijede ta absolutní světová špička. Třeba já jsem chytil Kazachstánce Akhmeta Alimbekova, který je vítězem světového turnaje WAKO z Turecka a ovládl i šampionát v Asii. Prostě fakt špička.
Jak jste se s touhle obří výzvou popasoval?
Vyškolil mě. Zpočátku se sice zdálo, že by to s ním mohlo vyjít, bohužel mi pak ale ukázal, že ne. Byl to prostě absolutní profík. Podobně by nejspíš vypadal i můj zápas třeba s Toljou. Nejdřív by mě nechal si trochu ťuknout, aby to pak hodně rychle ukončil (s úsměvem).
Předpokládám, že za rok se do Budapešti vydáte znovu.
Pokud budu zdravý, tak rozhodně ano.