A tohle je láska. Prožijí ji ale jen ty se srdcem na pravém místě
25.12.2020
Autor: Petra Nováková
Když potkáte toho pravého, neznáte hranice, neptáte se, neohlížíte se. Prostě jdete a konáte. Říká se, že láska hory přenáší. Je to pravda. Tady máte důkaz. Jeden z největších. Srdce bojovníka se propletlo s životní láskou, která mu nabídne vše s lehkostí a srdcem na dlani. Barbora Skalníková se v létě provdala za zápasníka MMA Ondřeje „Bubáka“ Skalníka. Přes všechny těžkosti v období přípravy na zápas, vyřvané hlasivky na galavečeru až po zasloužené uvolnění v horách, když je po všem, vždy s láskou, na každém kroku. Proč? Čtěte. Krásné Vánoce.
"V průběhu přípravy vidím Ondru ještě méně, než normálně (smích). Ráno zmizí na první trénink ještě před prací, to je většinou box u Zuba (Michal Novotný) nebo silová a kondiční příprava v KB5. Pak odpracuje 8 hodin v práci, jde na odpolední trénink MMA nebo BJJ a pak vede svoje tréninky v Choketopus gymu. Absolutně nechápu, kde na to bere energii, ale vždy před ním smekám, že se dokáže připravit na zápas, aniž by musel osekat svoje 2 práce.
Během této doby se ho snažím maximálně podporovat, usnadňovat mu to, ať už kompletním servisem, co se jídla týče nebo i vyřizováním pochůzek a věcí, na které už nemá časovou nebo mentální kapacitu. Mám už naučeno, že když večer přijde po tréninku, tak mu jen připravím večeři a pustím nějaký vtipný seriál a raději se ho nevyptávám, jaký měl den.
Stravu držím s ním a snažím se ho v tomto směru nijak nerozptylovat. Když máme nějakou oslavu, má fakt pevnou vůli, jen smutně zakňučí nad chlebíčkem, ale nic si nedá. Jde do toho naplno. Jen když přijde poslední týden do vážení a přestanu mu jídlo solit, to už pak nálada trochu upadá, to jo.
Jednou v tomhle stavu potkal nějakého drzého kluka, který kouřil na zastávce. Znám to jen z vyprávění, ale vím, jak Ondra smrad z cigaret nesnáší, a to tenkrát ten kluk asi trochu schytal slovní výlev.
O víkendech se snažím, aby se kvalitně vyspal a jdeme se vyvětrat na procházku do přírody. No a shazování, to už máme celkem natrénovaný. Záleží, kde to probíhá, ale buď je s klukama, nebo se o něj starám já. Důležitý je mu připravit zábavu, takže třeba minule jsme v sauně hráli Mafii II na playstationu a to mu ten čas v sauně rychle utekl. Snažím se při kontrole váhy mluvit pozitivně ve stylu: „Už ti chybí jen 3 kila!"
Zápasník musí být krásný :-)
Pak už uděláme jen zápasový haircut, ať doshazuje poslední gramy (smích) a ať je hlavně na zápas pořádný fešák. Není přece důležitý vyhrát, ale být krásnější! (smích). Ale nejvíc si na celé přípravě užívám přípravu jídla a pití na čas po vážení, nemůžu se vždy dočkat, až mu to hned po odvážení všechno z batohu vyndám a vidím, jakou má radost.
Zato při zápase, to jsou jiný nervy. Musím to vidět na živo, nebo bych se asi zbláznila. Seznámili jsme se s Ondrou na konci roku 2011 a až na GCF 36 na konci roku 2016 mi poprvé dovolil jít na jeho zápas. Do té doby jsem to měla zakázané, asi se bál, abych ho zbytečně nerozptylovala nebo nechtěla s ním jít za ruku až ke kleci. Nebo že by se prý o mě musel starat (smích).
Jak jsem postupně okoukávala, co to vše obnáší, pomáhala jsem Ondrovi alespoň v době před vážením a pak jsem se klidila pryč. Několikrát jsem sledovala zápas online, co ale bylo ještě horší, když žádný přenos nebyl. Kamarádi v hledišti mi napsali, že Ondra jde na to a pak 15 minut nic. To bylo nejdelší čekání plný nervozity a úplně na palici. Z toho jsem mnohem nervóznější než u toho být fyzicky.
Když mi Ondra konečně po mém naléhání dovolil na zápas jít s tím, že o mě ale nesmí ani vědět, byla jsem šťastná a vystrašená zároveň. Nevěděla jsem, jak budu reagovat, ale naštěstí je vždy v hale spoustu kamarádů a známých, se kterými tam jsem. Když Ondra nastupuje, tak se celá nervozitou klepu, ale jakmile dá první úder, tak křičím jak o život a fandím, dokud mi síly a hlasivky stačí. I teď jsem se z té představy rozklepala. Je to úžasný adrenalin, mám vždy ruce v pěst a pomáhám mu na dálku.
Při jeho posledním zápase v Příbrami jsme vytvořili takový kotel, že pak člověk úplně zapomene, co se děje a celé to s ním prožívá. Jsem taková ta otravná ukřičená fanynka no (smích). Je to prostě pár minut maximálního výkonu, odhodlání a pokory, na který dřel několik měsíců. Fakt obdivuji všechny, co na to tu odvahu a vůli mají.
Už mám pár Ondrových zápasů naživo za sebou, pomáhám mu ten den v předávání lístků kamarádům, vyřešení nástupovky, apod., aby se mohl soustředit na sebe a myslím, že to fajnově funguje. Sledováním u počítače bych se utrápila! A díky Bohu jsem viděla naživo tedy jen samé vítězné zápasy, kdy Ondra odešel z klece v pořádku (až na poslední, kde si zlomil ruku). Vždy se modlím, ať vše dobře dopadne.
Pozápasový čas je veselejší. Mám připravený seznam jídel, po kterých Ondra tesknil během přípravy a postupně si je všechny uvaříme. Pokud zápas skončil prohrou, snažím se ho co nejvíce rozveselit a přivést na jiné myšlenky. Případné chyby v zápasu vím, že si probere s trenéry a k tomuhle se nevracíme. Pokud se o zápase chce bavit, poví mi sám.
Výhru oslavujeme určitě výlety do přírody, ať už kratšími nebo nějakým delším čundrem. Tohle oba dva milujeme a vím, že si Ondra takhle nejvíce odpočine a nabere znovu energii. A trpělivost mi splatí! Jsem dost upovídaná a když je Ondra v dietě, tak ke konci už musím přemýšlet, co vše říkám, abych ho moc nezahlcovala. Takže já jsem nejšťastnější, když mu můžu zase všechno vyprávět a on mě poslouchá (smích).
Taková příprava na zápas je prostě součástí našeho života, vzala jsem si muže, kterého tenhle sport baví a naplňuje. Budu ho určitě podporovat, jak nejlépe dokážu až do té doby, dokud se tomu bude chtít věnovat. Teď mu jen přeji, aby se mu už konečně zahojila zlomenina ruky a on se mohl zase vrátit zpět do plnohodnotného trénování. Sice ho pak zase uvidím méně než normálně, ale vím, že mu to moc chybí a už se na to těší."