Je čest jít o titul, přiznává Macek, který rád mlátí kamarády. Teď ho čeká dánský Žralok
03.11.2021
Autor: Libor Kalous
Budou tohle vítězné pěsti?FOTO: OKTAGON MMA
Tělocvična, domov, cestování. Poslední dva měsíce výživná a nekončící kombinace Filipa Macka, která se mu zaryla pod kůži. Kolečko, do kterého vkládá naděje, titulové naděje. V sobotu jde o titul, on a dánský Jonas Žralok Magard na Okagon Prime 4 v Pardubicích. Oni dva a MMA fight o mistrovský pás v bantamové váze pod organizací OKTAGON MMA. „Cítím se dobře, doufám, že se nic nepodělá,“ rozpovídal se zkušený český bojovník pro kaocko.cz.
O titul jste šel s Tomášem Deákem před dvěma lety, je to teď jiný?
Je, je to klidnější.
V čem?
Tehdy to byl zápas Česko vs. Slovensko, bylo kolem toho moc negativních věcí.
Myslíte třeba hodně pozornosti?
Přesně. Jsem radši, že teď je kolem vše klidnější. I soupeř mi přijde, že je fighter, takže se jako fighter chová. Má sebevědomí, ale myslím si, že to bude v pohodě.
Počítáte, že přijede chladná síla ze severu Evropy?
(smích). Doufáme, že něco takového přijede.
Jak se vám odehrává zápas v hlavě, rubaná v postoji?
Nevím. On bude mít asi stejnou taktiku jako Deák, nebude chtít na zem, přitom on tam je dobrej. Asi to zkusí v postoji.
Je to i tím, že vy máte 18 ukončení na submise?
Něco tam mám, když se na to člověk podívá. Když bude mít někdo osmnáct knockoutů, taky s ním nebudete chtít boxovat. Doufám, že jsem zem v přípravě nepodcenil, hodně jsem teď boxoval a zápasil.
Změnil jste něco?
Začal jsem hodně postoj. Tomu jsem teď dal víc. Chodím za Michalem Vančurou do Spejbl gymu, lapujeme asi čtyři měsíce dvakrát v týdnu. Tohle mi pomohlo. Měsíc spolupracuju s Martinem Podludským, to je taky příjemný a zajímavý. Jinak hodně spáruju, lapuju a nedával jsem tolik kondici ve fitku. To je změna proti Deákovi. Chtěl jsem se teď více zaměřit na prací složku, nahnat fyzičku přes boj. Zápasím v MMA, nejde posilování.
Celou přípravu jste odjel doma?
Je to tak. Kuba Tichota, Tadeáš Růžička, Petr Gabal, všechno dobří lidi, s těmi jsem se pral. Tohle bude Česko vs. Dánsko v plné parádě.
Co je lepší trénink, zápas?
Já nerad mlátím lidi.
Co já vím, tak na tréninku to máte rád?
To jo, ale to jsou kámoši, to je něco jiného, kámoše mlátím rád. (smích). Cizí lidi nerad. Zápas je čistá bitka, to nemám moc rád. Jinak to řeknu. Mám to rád, ale bojím se toho zároveň. Respekt k soupeři je důležitý. Kolikrát jsem šel do zápasu a říkal si, toho smáznu a bylo to obráceně. Takže počítej s nejhorším a doufej v nejlepší.
Do Reinders gymu jste přešel z Penty asi před třemi lety, v čem je největší změna?
Dali jsme deset zápasů a máme to 9:1.
Takže správný krok?
Byl to správný krok, výsledky tomu nasvědčují. Provedl jsem změnu a jsem spokojený. Dan (Barták) byl skvělý trenér na techniky, ale tady to nabralo jiný směr. Tady máme v domě všechno, můžu tady odjet všechny tréninky, kondici, vaří tu, je tu i skvělá parta, super sparingy. Když budu chtít, kdykoliv dostanu přes držku.
Živí vás teď MMA?
Jak se to vezme. Mám pár kámošů, kteří mi občas přispějí na přípravu, ale nechodí mi pravidelně měsíčně peníze. Když byla korona, musel jsem pracovat, dělal jsem na střechách. Teď to je tak akorát, kdyby byl zápas o týden později, už to bude špatný.
Nervy?
Prachy vás vždycky doženou. Je čtrnáct dní do zápasu třeba a najednou nejsou peníze. Mohl bych jít někam pracovat, ale zase ošidím trénink, přípravu na zápas. Tohle může pak hlavu rozbíjet, nabalují se sra… a složenky se platit musí. Naštěstí tahle příprava dopadla. Někteří lidi mě podpořili a jsem jim moc vděčný.
Při pohledu zvenčí, když vezmu čas, dřinu, tak odměna není adekvátní. Tím nemyslím jen výplatu za zápas, ale je to život na hraně, ne?
Někdo si koupí auto, já si koupím přípravu.
Takže ode zdi ke zdi?
Doufám, že se mi to vrátí. S Deákem titul nevyšel, titul vyjde teď. Pak se můžu o něco opřít, budu mít zkušenosti.
Bude titul přelomový ve vaší kariéře?
Docela by mi pomohl, Oktagon je už docela velká značka. Když jsem šel s Deákem, tak jsem to tolik nechtěl, teď to chci fakt hodně. Když vyhraju, budu mít titul. Mít titul je hezký. Hlava to chce, vykašlal jsem se na kraviny, furt trénuju, poslední dva měsíce jsem jen v tělocvičně a doma, jen to střídám.
Přítelkyně také sportuje, boxovala, je to o to jednodušší, že dokáže pochopit nálady, únavu a vše okolo?
Je to tak. Ona je taky nejradši ve fitku, v tomhle to je dobrý, všechno chápe, celý život sportuje.
Když jste šel s Deákem v Bratislavě, hala byla narvaná. Jaké to bylo?
Hustý.
Čekáte virvál i v Pardubicích?
Radši budu připravený na různé varianty, předtím jsem to nějak nečekal. Bylo to celý divný, vylezl jsem, lidi na mě sahali v uličce, když jsem šel do klece, bylo to příjemný až nepříjemný. Já nejsem úplně rád středem pozornosti, i když to někdy může vypadat jinak. Já nejradši zápasím druhý na kartě. Když jdu poslední, je to dlouhý, větší zájem lidí, ale zase je to čest. Navíc o titul.
Jdete o pás šampiona, jste na sebe pyšný?
V nějakých momentech jsem rád. Když si vzpomenu, jak jsem v deseti letech dělal otočky, tak jsem rád, že jsem nějakou cestou ušel.