Jednou chci zápasit v těch největších organizacích, seštípat to tam, říká mladý dravec z Čech
18.06.2023
Autor: Ondřej Huml (Maďarsko)
Lukáš Bareš.FOTO: Josef Macháček
Přes 200 zápasů na tatami, víc než 30 v ringu. Většina z nich vítězných. Taková je bilance jednoho z nejnadějnějších českých kickboxerů Lukáše Bareše, který se představil i na probíhajícím Světovém poháru v Budapešti. Svedl dvě nelítostné bitky, po výhře nad Litevcem se musel sklonit před uměním rozjetého Ukrajince Danyla Petina. Čím ho učaroval svět K-1 a kam by to v něm chtěl jednou dotáhnout, i o tom mluvil dvacetiletý granátník v rozhovoru pro kaocko.cz.
Lukáši, jak dlouho se už kickboxu věnujete?
Kickboxu se věnuju už od nějakých deseti let. Nejdřív jsem ho měl jako takový doplněk k fotbalu, pak láska k boji převážila. Byl jsem celkem divokej kluk. Nedělal jsem problémy, ale často jsem se pral, třeba s bráchou nebo klukama ve škole. Od prvního zápasu jsem si tak K-1 zamiloval.
Co vás na něm nejvíce baví?
Asi ta super parta kolem toho. Vím, že na svého trenéra Lojzu Škeříka se můžu vždycky spolehnout, totéž platí i u všech v reprezentaci. Můj parťák Luboš Vanka je jako můj brácha, je fajn mít takového kamaráda v týmu. Navíc mě prostě strašně baví zápasit. Jít do bitky, štípat se v postoji. To mě naplňuje. Ale myslím, že jsem i dost technický, nevadí mi si v ringu trochu hrát. I když mě pak musí trenér občas přepnout do toho správného zabijáckého módu.
Co rodiče, jsou rádi, že jste si vybral právě kickbox?
Mám skvělý vztah se svou maminkou i svým bráchou. Jak jsme začínali jako fotbalisti, nikdo nebyl na tohle moc zvyklý, mám však skvělou podporu ze všech stran. Hlavně máma všechny moje zápasy moc prožívá. Od té chvíle, co poznala mého trenéra a všechny okolo, je nejvíc šťastná, že dělám právě to, co dělám. Nemůžu si vůbec na nic stěžovat. Mám to nejlepší zázemí, které vůbec můžu mít.
Co je váš největší cíl?
Chci být prostě nejlepší, jdu si za tím. Myslím, že svému cíli i dost obětuji, doma by vám potvrdili, že někdy umím být i nepříjemný. Zkrátka se soustředím na úspěch ve WAKO, to je teď pro mě nejvíc. Uspět tady mi přijde ještě náročnější než mezi profíky, čímž je ale vůbec nesnižuju. Zde však ve své váze narazíte třeba na pět skvělých Ukrajinců, co jsou prostě hodně dobří a vy musíte dokázat, že zvládnete být lepší než oni. Kolikrát jsou to takoví štípači, co v profíkách třeba ani nejsou, ale fakt mě to hrozně baví. Rád bych jednou vyhrál i amatérské mistrovství světa, ovšem k tomu vede ještě dlouhá cesta. Zvlášť když ve chlapech bojuji teprve druhý rok a ten přechod je pro každého obtížný. Až s trenérem uznáme, že nastal správný čas, přesunu se mezi profíky. Určitě chci jednou zápasit v těch největších organizacích, seštípat to tam. Ale nejde mi tak o peníze jako o to sbírat úspěchy. Já tímhle sportem fakt žiju, ráno s ním vstávám a večer zas usínám. Bylo tomu tak i teď před Maďarskem.
Nakonec jste tu došel až do čtvrtfinále, po vítězství nad talentovaným Litevcem jste nestačil na soupeře z Ukrajiny. Jak byste turnaj zhodnotil z vašeho pohledu?
Musím říct, že má váha 63,5 byla vážně nabitá. Sešlo se v ní 16 zabijáků a znát to bylo už v prvním zápase. Mysleli jsme, že by to mohl být ten správný souboj na rozjezd, z těch všech jeho otoček jsem byl ale ještě dvě hodiny potom dost nahulený. Nejdřív to s ním bylo hodně vyrovnané, ve třetím kole jsem ho ale přejel. Jenže pak mě čekal protivník z top pětky, obhájce loňského prvenství. Nechci se na to vůbec vymlouvat, ale Petin je fakt štípač. Sice jsem nad ním nezvítězil, ten zápas mi však hodně dal. V posledním kole jsem ho celkem nahulil, trefil jsem tam čistý pushkick. V součtu všech tří vyhrál ale on.
Pojďme mluvit o budoucnosti. Máte nějakou vysněnou organizaci, v níž byste chtěl jednou působit?
Jsou to ty tradiční jako ONE a Glory. I v Čechách máme dobré galavečery, napadá mě teď třeba RFA. Samozřejmě bych chtěl ale někam ven, byť nejdůležitější na světě to pro mě není. Tím je co nejlépe reprezentovat svou zem. Až poznám, že jsem připravený, přesunu se do profi a vystřílím to tam.
A vaše plány po návratu domů?
Žádný velký odpočinek, už za měsíc bych moc rád absolvoval Univerziádu. Cílem je ji samozřejmě vyhrát.
