Jsem extrémista. Zkusím jim do toho hodit vidle, usmívá se Inkvizitor před svou derniérou
04.05.2024
Autor: Ondřej Huml
Miroslav Brož.FOTO: OKTAGON MMA
Čeká ho nejspíš poslední zápas kariéry. Válka, jež bude zvedat lidi ze sedadel. Populární Inkvizitor Miroslav Brož se pobije v sobotu ve Frankfurtu, na Oktagonu 57 zkusí zastavit domácího harcovníka Christiana Eckerlina. "Chci odejít na vrcholu, chci odejít se ctí. Myslím si, že tímhle zápasem se to povede, ať už výhru oslaví kdokoliv z nás," podotkl Brož v rozhovoru pro kaocko.cz.
Míro, určitě vás čeká poslední zápas kariéry?
Na 90 % ano. Mám asi sedm nebo osm věcí, které prostě musím vyléčit, už to nejde dál odkládat. Minimálně rok se tedy nikde neukážu. Jestli se pak ještě jednou vrátím, abych se rozloučil doma v Praze, těžko říct. Ale pokud teď nemám před sebou poslední zápas, ten předposlední určitě ano.
Není to škoda vzhledem k tomu, jak moc vás fanoušci milují?
Víte co, všechno má svůj čas. Vrcholovému sportu se věnuji 26 let a jsem už za tu dobu strašně rozbitej, těch zranění bylo fakt moc. Navíc chci rodinu, do toho mám ten svůj hokej. Zápasení mě už v tomhle stavu nenaplňuje tolik jako dřív. Zkrátka cítím, že je třeba otočit list a vydat se v životě o kus dál. Jsem moc rád, že moje zápasy lidi asi baví, ale všechno si bere svou daň. Moje bitvy totiž nejsou příliš taktické. Je to spíš taková rvačka, čemuž odpovídá příprava a nese to své následky. Samozřejmě že se svým koncem jsem nejdřív dost bojoval. Bránil jsem se tomu, jak jen to bylo možné, mou velkou výhodu však je, že trénuji děti v hokeji. Mám tuhle dráhu slušně rozjetou a dokážu si už představit život bez MMA. Když se jedny dveře zavřou, ty další se hned otevřou. Navíc nežiju úplně běžný život jako všichni ostatní. Jasně, spousta kluků chodí do práce, já však chodím každé ráno na led, pak na trénink, na led a zase zpátky. Když se zraním nebo onemocněním, do každé přípravy se vracím hůř a hůř. Přiznávám, že v hlavě to už nedávám. Já ani moje rodina. Jsou tu mladí dravci, co to po mně převezmou. Zároveň ale nechci, aby si někdo z nich dělal na mě jméno, protože jsem ve stavu, ve kterém jsem. Chci odejít na vrcholu, chci odejít se ctí. Myslím si, že tímhle zápasem se to povede, ať už výhru oslaví kdokoliv z nás.
Třeba Patrik Kincl se netají tím, že zápasí na vítězství i tak, aby pokud možno schytal co nejméně. Připouštíte si, že kdybyste bojoval taktičtěji, mohl jste si kariéru prodloužit o pár let?
Patrik je ale strašně chytrý a mimořádně technický fighter. Musíte vycházet z toho, co máte. A co je moje největší přednost? Bojovnost a velké srdce. Přiznejme si, že i já se snažil bojovat technicky, ale vždycky to stálo dost za ho*no. Nebylo to atraktivní. Nebavilo to mě, nebavilo to ani fanoušky. Radši tak udělám pár skvělých zápasů, než abych deset let nudil všechny okolo. V tomhle jsem fakt extrémista. Chci buď všechno, nebo nic! Každou přípravu jsem proto jel až na dřeň, jenže s těmi zraněními už to tolik nejde, musím být opatrnější než dřív. Neumíte si ani představit, jak psychicky náročné to je, když se cítíte fakt v životní formě a pak vás vždycky zradí zdraví. Jak říkám, já už to prostě nedávám, ničí to mě i mou rodinu. Navíc doktoři mi to řekli zcela jasně. Nechtěli mě pustit už ani do zápasu s Crosbym. Říkali mi, že mám natrženej stehenní sval, že se trhám už úplně celý. Když jsem jim sdělil, že teď fakt skončím, měli velkou radost. Prý je to to nejlepší, co můžu pro sebe udělat. Já jsem si svou bojovou kariéru strašně užil. Děkuji Bohu, že jsem si mohl žít svůj sen. Teď chci mít už ale rodinu, normální život.
Nebude vás to ale táhnout zpátky do klece?
Podívejte, já už se v tomhle trochu otestoval po zranění při sparingu s Davidem Kozmou. Byl jsem tři čtvrtě roku mimo hru, to koleno je dodnes v háji, musel jsem kvůli němu zrušit i odvetu s Robem (Pukačem). Dlouho jsem nemohl ani cvičit a nic, tak jsem se věnoval alespoň mým hokejovým dětem. Zjistil jsem, že mě to naplňuje, že už dokážu bez MMA být. Už nejsem ten dvacetiletej egoistickej frajer, co se chtěl furt s někým mlátit (směje se). Hodně lidí mi říká, že to v důchodu nevydržím, že se do klece vrátím. Naprosto chápu, proč si to všichni myslíte, ale já mám v tomhle vážně jasno. Na rovinu říkám, že pokud se vrátím, tak jen proto, abych se rozloučil s fanoušky v Praze. Tak jako tak si ale musím teď dát dlouhou pauzu a vážně nevím, zda se po ní dokážu ještě na jeden zápas vrátit. Určitě ale nechci být ten, kdo oznámí konec kariéry a za dva týdny bude mít někde další zápas, ode mě nic takového nečekejte. Proti Eckerlinovi půjdu do klece s tím, jako by to určitě byl můj poslední zápas v kariéře.
Co od bitvy s ním očekáváte?
Christian je velké jméno. Šampion, kterého jsem chtěl. I když jsem plánoval lehčí váhu, jdeme tu vyšší, ale takové byly od začátku podmínky, s tím jsem do toho šel. Mohl by to být krásný zápas. Naše povahy k tomu předurčují, ale uvidíme v kleci. Každý si tam bude chtít prosadit to svoje a podle mě jsme oba trochu jiní. Jakým výsledkem to skončí, je mi ale celkem jedno. Mým jasným cílem je předvést lidem co nejlepší show.
Pokusíte se získat na svou stranu alespoň část publika, které jistě bude stát za soupeřem?
Alespoň na začátku mi tam fandit nikdo jistě nebude, to je jasné. V tomhle jsem pokorný. Respektuji Eckerlina za to, jak se chová i jak bojuje, i on o mně mluví hezky. Mezi námi není vůbec žádná nevraživost, půjde jen o sport. O hodně tvrdý sport. Jestli s ním udělám válku jako s Junghwirthem, lidi by to mohli ocenit, ale vůbec s tím nepočítám. Nevadí mi to. Hlavně ať jim ukážeme co nejhezčí zápas.
Jak moc jste rád, že vám Oktagon splnil přání jít právě s ním?
Samozřejmě jsem moc rád. Co si budeme povídat, k Christianovi se někdo jen tak nedostane. Možná je to lehce naplánované tak, aby mě snadno setnul a pak šel na stadionu pro 55 tisíc lidí proti Jungwirthovi, ale já jim do toho zkusím hodit vidle (s úsměvem). Navíc ať už to v sobotu dopadne jakkoliv, podle mě půjdou tihle dva ve Frankfurtu proti sobě stejně.
A nemrzí vás, že končíte zrovna teď, kdy v Oktagonu začíná éra fotbalových stadionů?
Ani ne, protože já už jsem prostě fakt zničenej. Beru to tak, jak to je. Jsem natolik v háji, že už mi zápasení nedává tolik co dřív. Něco končí, něco jiného začíná. Jsem s tím naprosto smířenej. I můj trenér David Vyvážil mi říkal, že je dobře, že to takhle mám, že s tím za mnou nemusí chodit on. I když žádný titul jsem nikdy nevyhrál, se svou kariérou jsem fakt spokojený. To je pro mě nejdůležitější. V deseti letech jsem začal s hokejem, ve dvaceti s MMA a v obou sportech jsem se dostal na mistrovství světa. Za mě odcházím ještě pořád na vrcholu sil. Jediné, co jsem nestihl, je ta odveta s Robem. Zdravotní problémy byly bohužel proti, ale pokud se ještě někdy vrátím na rozlučku, bude to rozlučka právě s ním. Tedy pokud bude ještě Robo chtít. Samozřejmě by náš zápas asi proběhl znovu v Praze, ale já věřím, že zrovna on by s tímhle problém neměl.