Jsem ten typ, co v kleci klidně zemře, říká Čech před soubojem s Íráncem
12.10.2022
Autor: Ondřej Huml
Co přijde v dalším boji?FOTO: se souhlasem Marka Bartla
Po třech porážkách (dvou v MMA) by si moc přál užít pocit z výhry. Udělat super fight a po něm zvednout ruce vzhůru. Dočkat se může už tuto sobotu, kdy ho na Oktagonu 36 v německém Frankfurtu čeká nevyzpytatelný Íránec Ebrahim Hosseinpour. Kudy by pro Marka Bartla mohla vést cesta k vítězství? I o tom tenhle devětadvacetiletý bojovník mluvil v rozhovoru pro kaocko.cz.
Bylo vaším přáním se předvést právě ve Frankfurtu?
Přesně tak. Chtěl jsem zažít zápas někde venku. Snažil jsem se dostat už na ten první turnaj v Německu, bohužel byl však obsazený. Teď jsme to radši řešili už dlouho dopředu. Když mi zavolali, že to platí, měl jsem z toho fakt velkou radost. Beru to jako příjemnou změnu. Nové prostředí, nová hala i fanoušci. Zkrátka další zážitek, na který se už moc těším.
Do zápasu ale jdete jen měsíc poté, co jste na Oktagonu 35 nastoupil v postoji proti Radku Roušalovi. Není to až moc krátká doba mezi dvěma velkými zápasy?
Když jsem byl mladší, dělal jsem toho mnohem víc. Thajbox, kickbox, MMA, všechno dohromady. Klidně jsem tak stihl i tři zápasy za měsíc, nebylo to pro mě tehdy nic neobvyklého. Teď už je to ale jiné, zátěž cítím extrémně. Fyzicky jsem unavený, šel jsem z přípravy do přípravy. Do toho strava a shazování. Měl jsem za to, že to v pohodě zvládnu, ale už jsem na to asi starej. Jde i o to, že před soubojem s Roušalem jsem deset měsíců neměl žádný zápas, pořád jsem jen trénoval. Teď mám najednou dva za sebou. A přiznávám, je to celkem náročné.
Dá se říct, že bitka s Roušalem byla takový předkrm před hlavním chodem, jímž bude zápas ve Frankfurtu?
Já hlavně doufám, že se lidem bude můj souboj v Německu líbit minimálně stejně, jako se jim líbil ten s Radkem. Udělám všechno, aby to tak bylo. Na druhou stranu, ten zápas chci hlavně vyhrát. To je pro mě prvořadé.
Mít v tabulce tři červená políčka za sebou by jistě nepotěšilo…
Je to tak. Pro mě ale výsledky nikdy nebyly to hlavní. Vždycky mi šlo o to udělat co nejlepší zápas pro diváky i pro mě. Abych měl z toho fakt dobrý pocit, že jsem tam nechal všechno. Každá prohra ale mrzí, neznám člověka, co by prohrával rád. Zkrátka chci zvítězit. Jsem ten typ, co v kleci klidně i zemře.
Vaším soupeřem v sobotu bude Íránec Ebrahim Hosseinpour. Jak tenhle zápas vznikl?
Když mi ho nabídli, okamžitě jsem přijal. Neváhal jsem ani vteřinu. Nic zvláštního tomu ale nepředcházelo. Vlastně jsem ho ani neznal, jen jsem věděl, že měl zápas s Karolem Ryšavým. Studovat jsem si ho začal až pak.
Co jste o něm zjistil?
Je to komplexní zápasník, má vyváženou zem i postoj. Ale zase nemá žádnou dominantní stránku. Prostě zlatý střed. Ovšem vyzdvihl bych u něj to, že je takový vzpurný. Nikdy se nevzdává, furt se snaží chodit dopředu. Určitě mě tak nečeká vůbec lehký zápas.
Našel jste v jeho boji s Ryšavým klíč k vítězství?
Snad ano. Připadá mi, že v postoji přepadává do úderů, že nemá až takový balanc. Ve třetím kole ho za to Ryšavý vytrestal kolenem a bylo po zápase. Že to ale bude dělat i proti mně, na to samozřejmě nemohu spoléhat. Třeba to teď driloval a bude to už úplně jinak. Uvidíme v sobotu.
A na jakého soupeře byste měl chuť po zápase s Hosseinpourem?
Je mi to jedno, své soupeře si nikdy nevybírám. Mým jediným cílem je dostat se až k opasku. Zajímá mě tak pouze ten, kdo ho má zrovna u sebe. Když by ho měl Ivan (Buchinger), chtěl bych zápas s ním. Když ho má teď Keita, rád bych šel proti němu. Prostě chci titul. Na tuhle cestu jsem se vydal a nezáleží na tom, jestli bude trvat měsíc nebo pět let. Jinak jsem ale rád, když můžu zápasit s někým novým. Odvety mě neberou.
