Jsem uvězněný ve svém těle. Ten sport miluju, říká Jubox před řežbou s Rockem
08.05.2024
Autor: Libor Kalous
Jaroslav Pokorný.FOTO: OKTAGON MMA
Eden se otřese v základech. Jaroslav Jubox Pokorný vs. Shem Rock. Tento souboj měl proběhnout už několikrát. Mezi oběma je tak velká rivalita, že nebezpečí bude už na váze. Opět. Až vkročí Rock 8. června na půdu Edenu, 27 tisíc fanoušků se projeví. "Za pět týdnů mě čeká Shem Rock, což je pro mě těžký zápas. Určitě jsem outsider. Nicméně jsou věci, nad kterými se nedá přemýšlet. Když jsem věděl, že jsou v hale lidi, kteří zachránili lidské životy, pomáhali na fakultě, že bych řekl, jde mi jen o peníze, jdu zápasit jen na Eden, tak bych se sám před sebou styděl, takže jsem neváhal a musel jsem jít do toho naplno," řekl Pokorný v pondělí po boxerském duelu, který absolvoval s Janem Širokým a vyhrál na charitativní akci Fighters for veterans. Na celý rozhovor se můžete podívat na Youtube webu kaocko.cz.
Jardo, proč jste nakonec zápas s Rockem vzal, co rozhodlo?
Dlouhá pauza, kterou bych měl. Jedna věc jsou složenky, nebudeme si nic nalhávat. Druhá věc je, že bych měl zápas až v říjnu. Je mi 39 let, do října se může cokoliv stát. Já nemám už čas rozmýšlet, jestli něco vezmu, nevezmu.
Chtěl jste váhu do 66 kilo, ale jdete lehkou, což je vyšší...
Pojďme si to rozdat v jeho váze, já se toho nebojím. Je to zápas, který rozhodně nechci prohrát a udělám maximum, abych odcházel vítězně.
Bude klid při staredownu?
Myslím si, že na ten zápas konečně už dojde. Oba ten zápas chceme, už bylo dost slov. Mě neuráží, když mi nadává, že jsem policajt. Každý má nějaké zaměstnání, já se za své zaměstnání nestydím. Vím, co jsme se svými kluky v družstvu udělali za kus práce v Praze. Budou po nás lidi plivat, ale pro mě to jsou ubožáci, já vím, že dělám dobrou práci.
Rock říká, že se ho bojíte?
Určitě ne, je mi 39 let. Na žíněnce jsem od šesti let, pral jsem se s olympijskými vítězi, pral jsem se na tréninku se šampiony UFC, Bellatoru. Já se nebojím nikoho. Myslím si, že strach neexistuje, jsou to jen naše pocity, kterým se podvědomě bráníme. Když jdu do klece, nemám strach. Buší mi srdce, protože chci být připravený na boj. Jsem zježený, protože chci být opticky větší. Tohle jsou fyziologický věci. Každý z nás jednou umře, čeho se máme na světě bát.
Berete tento zápas osobně po tom všem?
Popravdě to neberu osobně, tenhle člověk mě nemůže urazit. Nadává mi, že jsem policajt, že jsem nějaká jejich fazole. Tohle mě nemůže urazit. Beru to prostě tak, že tam jdu jako outsider, je mi 39 let, ten chlap je na vrcholu. Já mám srdce, to tam chci nechat.
Proč jdete lehkou váhu, nebyl možný kompromis?
Nebyl. Zkoušel jsem to na 68. Bohužel. Zase to je podle pravidel Shem Rocka. Karty jsou na jeho straně, ale já mám na své straně celý Eden, chci odcházet s rukou nahoře.
Když vezmu vaši několikaměsíční historii, bude případná výhra výraznější, sladší?
Každý vítězství je sladší. Sladký je život s mou dcerou, přítelkyní, rodinou. Tyhle vítězství a porážky, to je třešnička na dortu nebo nějaké drobné zakopnutí, v životě v tomhle o nic nejde.
Očekáváte provokace na vážení?
Z mé strany určitě ne. Já tam jdu vyhrát a dokázat, že srdce předčí věk a možná talent. Moje odhodlání je tam vypustit duši.
Jakou čekáte atmosféru v Edenu?
Popravdě nevím. Já jsem typ člověka, kluk z vesnice, mně tohle nedělá moc dobře, třeba velké koncerty. Cítím se hrozně nesvůj. Já se cítím nesvůj i ve frontě. Když za mnou někdo stojí, někdy je radši pouštím, nemám rád, když na mě funí. Určitě bude pro mě ale lepší zápasit tady. Já jsem byl v Německu, Anglii, my žijeme fakt v úžasné zemi. My si nemáme na co stěžovat, protože my se tady máme sakra skvěle. Běžte se kouknout do Anglie, jaké to tam je. Já nechci vidět město, kde si to střílí stříkačkami malá děcka, pálí se tam syrské a izraelské vlajky. Mně je dobře tady, jsem rád, že budu zápasit tady.
Zmínil jste, že je vám 39 let, stále vás baví MMA, tréninky?
Já jsem uvězněný ve svém těle. Já ten sport natolik miluju, že mi to někdo musí zakázat. Samozřejmě mi to zakazuje moje máma, moje přítelkyně, ale já nevím, čím to mám nahradit. To jsou tak přirozené věci. Lidský druh je zvyklý na to, aby jedl, souložil, spal a zároveň, aby také bojoval a přežil. Myslím, že mi dá každý za pravdu, že kdo si vezme boxerky na ruce a jde si pinknout, že to je takový pocit, který nejde nahradit žádným kolem, během, fotbalem. Je to pro mě droga, sám bych si přál, aby mě chytla jiná droga.