Kam se hrabou mladí. Trenér mistrů světa má v 65 letech neuvěřitelnou formu
21.07.2026
Autor: Miroslav Obluk
Luis de la Fuente, trenér španělského nároďáku. FOTO: RFEF (The Royal Spanish Football Federation)
Dostal je na vrchol. Španělský fotbalový trenér Luis de la Fuente uspěl i na dalším fotbalovém šampionátu. Svůj národ dovedl až do finále právě skončeného mistrovství světa, v němž dokonale přehrál Argentinu v čele s hvězdným Lionelem Messim.
Pětašedesátiletý lodivod opět uspěl na velké fotbalové scéně, nad hlavu zvedl trofej, která váží přes 6 kilogramů. To však s ohledem na jeho bicepsy nebyl sebemenší problém.
Úřadující mistr Evropy a nově i mistr světa není totiž jen výborným fotbalovým trenérem, nýbrž i náruživým návštěvníkem posilovny, což dokonale ukazuje jeho postava. Luis de la Fuente má nesmírně urostlou postavu, kterou zdobí především nepřehlédnutelné bicepsy.
Důležitost silového tréninku si poprvé uvědomil poté, co během své hráčské kariéry utrpěl vážné zranění kolena. Nyní je mu 65 let a od té doby vytrvale cvičí; jedno z nedávných videí dokonce ukazuje, jak bez námahy zvedá 16kilovou činku.
"Pro mě je to chvíle odpočinku, hodina, kdy přemýšlím jen o svých věcech, o sobě. Někdy přemýšlím o práci a jindy na nic," vysvětlil v pořadu Informe Plus de Movistar. Pro De la Fuenteho je udržení aktivity zásadní pro kvalitní život i s přibývajícím věkem.
Trenér, jenž dělá Španělské fotbalové federaci (The Royal Spanish Football Federation) tu největší radost, vidí tajemství úspěchu především v disciplíně. "Práce, práce a zase práce, taková je cesta k úspěchu. Buďte disciplinovaní. Vždy mluvím o hodnotách, disciplíně a schopnosti vynaložit úsilí a snášet utrpení. To je můj recept. Pro mě je sport způsobem života, který přesahuje to, jestli vypadám lépe nebo hůře. Tak jsem byl vychován, sportuji, co si pamatuji, a teď vím, že bez sportu bych žít nemohl," popisuje svou filozofii bývalý levý obránce, který nikdy nepolevuje.
Během evropského mistrovství 2024, na němž se Španělskem rovněž dokráčel na vrchol, dřel, ačkoli neměl mnoho času na rozdávání. "Máme velmi málo volného času. Vstávám brzy, mám své rutiny, svůj trénink. Od devíti hodin ráno pracujeme někdy až do čtvrté hodiny ráno dalšího dne. Takže moc nespím. Někdy tři hodiny, jindy čtyři, jindy pět. Po jídle si můžu zdřímnout, ale ne moc," vyprávěl tehdy trenér, jenž pod dokonale padnoucím oblekem skrývá pořádně svalnatou figuru. Figuru, kterou mu mohou mnohem mladší kolegové, fandové i sportovci jen závidět.