Každý se hned žene do UFC, já se tím sportem chci bavit, usmívá se český Hobbit před brněnskou misí
24.04.2024
Autor: Miroslav Obluk
Šimon Bruknar.FOTO: RFA/Matúš Zeťák
Říká si Hobbit, má 24 let, od svých šesti se věnuje bojovým sportům a patří k vycházejícím kometám tuzemské scény. Takový je český bojovník Šimon Bruknar, jenž loni v září úspěšně složil MMA zkoušku mezi profesionály. V prosinci na ni v dresu RFA navázal další výhrou a nyní na něj čeká třetí bitva, při níž se vrátí do míst, kde to všechno začalo. Šimon porovná své síly na květnovém turnaji organizace Fusion Fight League s bojovým obojživelníkem a milovníkem přestřelek Mikem Juříkem. Od této vřavy neočekává nic menšího než vítězství. Za tím ho bude poprvé hnát i maminka s babičkou.
Říkáte si Hobbit. Jste fanouškem J.R.R. Tolkiena, nebo vaše přezdívka vyplynula z tělesných proporcí?
Jsem fanouškem (smích). Obecně Pána prstenů, fantasy, ale samozřejmě dost tomu pomohly i tělesné proporce. Dělali jsme si z toho srandu, nějak se to chytlo a už mě to doprovází.
Teď na Hobbita čeká Hassby (přezdívka Juříka), to je zajímavá náhoda, co říkáte?
To je dobrý. Myslím, že výškově nebudeme ten největší zápas, ale určitě budeme patřit mezi ty atraktivní.
18 let, dlouhá doba, během níž se věnujete bojovým sportům. Co vám tato štace dala?
Hm, těžko říct, co mi to dalo. Tím, jak jsem v tom dlouho, tak si ani nedovedu představit, jak bych fungoval bez bojových sportů. Myslím, že mi to dalo velký životní rozhled, protože původně pocházím z malý vesnice. Díky bojovým sportům jsem se dostal brzy do zahraničí, musel jsem se také relativně brzy osamostatnit. Být schopný nějak fungovat. Na kempech mi maminka nevařila, babička neprala, musel jsem se postarat sám a myslím, že v těchto věcech mě to dost formovalo.
Jak se těšíte na bitvu, jež proběhne na místě, kde odstartovala vaše profesionální kariéra?
Je to pro mě suprový. Poslední zápas jsem měl v Košicích, to je poměrně štreka. Teď to mám kousek, v Brně momentálně bydlím. Přijde se na mě podívat spousta známých, poprvé i rodina. Ta dříve nechápala, proč to dělám. Babička se na to nemohla koukat, mamča taky samozřejmě ne, ale když to bude tak blízko, přijedou podpořit, na to se těším. A Fusion pořádal turnaje, na které jsem koukal, když jsem začínal s MMA. Je to pro mě ohromná pocta.
Když jste zmínil tu podporu, pomáhá vám, vnímáte ji v zápasech?
Já mám tu pozornost docela rád a určitě to je faktor, který má v těch zápasech roli. Oproti té amatérské scéně je to takový lepší. Zahraje vám nástupovka, je to vyhrocenější, mám to rád. Je to lepší, než zápasit někde v sokolovně (úsměv).
Jaký pro vás byl přechod z amatérské scény na tu profesionální?
Vzhledem k tomu, že jsem se na to chystal už dlouho, polemizoval jsem o tom s týmem, skládali jsme to, tak to pro mě žádná velká změna nebyla. Už předtím jsem trénoval jako profesionál a změna byla jen v tom výsledku, v zápase, v minutáži.
Trénujete po boku Davida Dvořáka, Filipa Macka. Jaká to je pro vás škola?
Skvělá. Je to skvělé porovnání s evropskou špičkou a obecně tihle kluci jsou úplně suproví. Poradí, pomůžou, je radost s nimi trénovat.
Jako malý jste začínal s judem. Od té doby uběhla dlouhá doba, jaká je dnes vaše signifikantní stránka?
Já myslím, že v době, kdy jsem začínal, byla to zem, wrestling, judo, ale vzhledem k tomu, že MMA se věnuji již nějaký pátek, tak myslím, že se ty kvality srovnaly a jsem relativně komplexní zápasník. Dokážu zabojovat v postoji i na zemi.
Teď vás čeká soupeř, který v poslední době bojoval často v boxu, i v boxu bez rukavic. Co od zápasu s Juříkem očekáváte?
Pěkný zápas pro diváky, samozřejmě vítězství a game plan si nechám pro sebe (úsměv).
Co je vaším cílem, kam byste to rád v kariéře dotáhnul?
Každý na tuhle odpověď říká UFC, na to jsem alergický malinko. Každý, kdo byl dvakrát na tréninku, už se vidí v UFC, takže já vám řeknu, že chci zápasit, vyhrávat, bavit se tím a dostat se nejdál, co to půjde.
Třeba do UFC…
Třeba do UFC, přesně tak (úsměv).