Když se v kleci trochu zklidním, je to stokrát lepší, poznal slovenský divočák
17.08.2023
Autor: Ondřej Huml
Patrik Jevický. FOTO: Red Face
Vyhlášený divočák, co v kleci klidně ryje zem. To je oblíbený slovenský válečník Patrik Jevický a bude jím už vždycky. Svou pověst šíleného bojovníka by ale rád upgradoval. Regulovaný šílenec je prý totiž nevyzpytatelnější než ten, jenž zábrany ztratil. "Snažím se pracovat na svém vlastním rozvoji, potěšit vždy sebe i publikum. Když sám na sobě vidím progres, je to možná víc než vítězství," podotkl v rozhovoru pro kaocko.cz pětatřicetiletý fighter, jehož 9. září čeká premiéra v Red Face. Utká se tam s přemožitelem Daniela Škvora.
Patriku, jak se těšíte na první zápas v nové organizaci?
Těším se strašně moc. Nastoupit jsem měl už na premiérovém turnaji, ale utrhnul jsem si biceps, muselo se to odložit. Teď jsem po operaci a plný euforie, vážně se cítím moc dobře. Brzy mě čeká zápas, navíc Praha je Praha. Beru to jako možnost se ukázat v novém světle. Novému portfoliu lidí. Sice jsem měl v Praze souboj s Vlastem Čepem, jenže tam to bylo ještě bez diváků.
Zdravotně jste na tom už dobře?
Naštěstí ano. Biceps jsem měl ale úplně dotrhaný, operace byla nezbytná. Taky trvala asi čtyři hodiny.
Jste proslulý svým atraktivním stylem boje, v kleci do toho jdete vždycky po hlavě. Bude to tak i na Red Face?
Jasně. Ale chci to trochu regulovat.
Takže regulované šílenství?
Přesně tak. Regulovaný blázen je totiž stokrát nebezpečnější než ten, kdo nad sebou ztratí jakoukoliv kontrolu. I on má to šílenství dál v sobě, ale umí s ním ještě pracovat. Pro soupeře je o to těžší se s někým takovým utkat.
Dokážete ale v kleci udržet pudy na uzdě?
Dokážu to. Uvidíte, že jo. Dokázal jsem to i ve svém posledním zápase, se Samuelem Klecánkem na East Pro Fight v Košicích. Sice jsem prohrál, sám se sebou jsem byl ale spokojený. Konečně jsem bojoval s chladnou hlavou, v kleci mi vycházelo spoustu věcí. Chválil mě trenér i všichni ostatní. Sílu, výbušnost v sobě pořád mám. Když se ale v kleci trošičku zklidním, je to stokrát lepší.
Přímo z vás sálá chuť zápasit…
Já chci bojovat co nejvíc. Fakt jo. V profi MMA mám pěkně zku*vený skóre, dlouho jsem si ale myslel, že jsem stále mezi amatéry. Že se to vlastně nikam nepočítá. Až po nějakém osmém zápase mi řekli, že se každá prohra zaznamenává, já na ně vykulil oči. Teď už se to nedá dohnat, doběhnout pět šest výher je v MMA složité. Navíc jsem takový, že jdu do boje úplně s každým. A je mi jedno v jakém sportu.
Nyní vás čeká jeden z těch těžších soupeřů. Ostřílený Angličan Dan Vinni, který v Oktagonu porazil Dana Škvora…
Podle mě mohl Dan Škvor jeho páku ještě chvilku vydržet, Vinny je však v tomhle fakt dobrý. V postoji už tolik ne, na zem si ale musím dávat dobrý pozor. Stejně jako na svou ruku. I tak si ale věřím.
Skalp Vinnyho by byl jistě hodně cenný.
Určitě. Navíc mám slíbeno, že když vyhraju, příště půjdu o titul, stejně to samozřejmě má i Vinni. Pro mě osobně je to obrovská motivace. K titulu se snažím dopracovat celý život. Neříkám, že patřím k nejlepším, ale tvořím ten zlatý střed. Snažím se pracovat na svém vlastním rozvoji, potěšit vždy sebe i publikum. Když sám na sobě vidím progres, je to možná víc než vítězství.
Jaký názor máte na Red Face?
Hodně lidí tvrdí, že je to bizár a pí*ovina. Přitom se tam dějí podobné věci jako v Clash of the Stars, je to skoro to samé. Jasně, Oktagon to není, prorazit s jakoukoliv značkou je ale hodně těžké. Navíc říkám, že organizace jako organizace. A že Red Face je fakt dobrá. První turnaj závratný sice nebyl, tak to ovšem bývá vždycky. Buduje se to postupně, posouvá se to dál. Posouvat se bude i Red Face a já jsem šťastný, že budu moct být u toho.
Určitě tam mají s vámi velké plány…
Mělo by to tak být. Bylo mi řečeno, že se mnou chtějí hodně pracovat. Na mé zápasy se totiž chodí rádi dívat fanoušci, mám vážně radost, že jsem se do téhle pozice dostal. Že už mám nějaké jméno, že se mnou děláte rozhovor na kaocko.cz. Moc si toho vážím, děkuju moc!