Kincl by Engizeka setřel, říká ranař Čepo. Ten ignoroval obří bolest, jeho sebetýrání zastavil až trenér
26.09.2023
Autor: Ondřej Huml
Vlasto Čepo.FOTO: OKTAGON MMA
Nejdřív se v outu ocitl jeho velký rival, teď i on sám. Po Matěji Peňázovi se z říjnového Oktagonu v Bratislavě musel odhlásit i Vlasto Čepo, zraněný kotník ho do akce nepustí. Pikantní je, že se zlomeninou trénoval několik týdnů, bolest se snažil ztišit všemi prostředky. Nohu si doslova umrtvoval. Kdyby nebylo jeho kouče Jánka Hudáka, v tomhle stavu dře pořád dál.
Vlasto, co přesně se vám stalo?
Došlo k tomu zhruba před měsícem na soustředění v Černé Hoře. Dva dny před návratem domů se na mě při sparingu střídali ostatní. Každý měl podniknout jeden útok a pak nechat jít dalšího, jako poslední šel ale na mě jejich trenér a ty útoky podnikl hned tři. Po tom posledním jsem vyskočil do vzduchu a při dopadu si podvrtnul kotník. Byla to strašná bolest, nemohl jsem se toho místa ani dotknout. Ale řekli mi, že to bude asi jenom výron, i s nafouknutým kotníkem jsem tak druhý den šel trénoval zas. Doma na Slovensku mě pak čekala návštěva fyzioterapeuta. Podle něj jsem si měl utrhnout vaz, do zápasu to ale mělo být v pohodě. I přes obrovskou bolest jsem tak makal další dva týdny a noha mi nabobtnávala furt dál. Jednoho dne to můj trenér Jánko Hudák už nevydržel. Řekl mi, že vidí, jak to tahám přes bolest a že mě s tímhle do zápasu nepustí. Zašel jsem tedy na magnetickou rezonanci a dozvěděl se pravdu. Že mám v kotníku zlomenou kost a odtržený vaz.
Co vám řekl doktor na to, že jste s tímhle pokračoval v přípravě?
Nikdo to nechápal. Prý jsem měl hned dostat berle a sádru, neměl jsem na tu nohu vůbec stoupat. Normální člověk by s tím prý nikdy netrénoval. Já jsem ale asi fakt blázen (směje se).
Jak jste řešil bolest?
Vším možným. Polykal jsem prášky, chladil to a mazal, čím se jen dalo. Před každým tréninkem jsem kotník zatejpoval tak, že mi do něj neproudila krev, na hodinu a půl jsem nohu prakticky necítil. Dělal bych to i dál, ale trenér mě zastavil. Jasně mi řekl, ať si to nechám vyšetřit pořádně a přinesu mu papír. Jinak prý se mnou do klece nepůjde.
Jak teď zvládáte období nečinnosti? A bolí to furt hodně?
Bolí to dost, a to i když sedím. Ale snažím se brát věci pozitivně. Alespoň můžu trávit více času s rodinou, věnovat se svým blízkým. To je vždycky příjemnější než být dva měsíce někde pryč.
Operace nutná nebude?
Naštěstí ne. Zahojí se to samo, jen musím být alespoň měsíc v klidu. Pevně věřím, že prosincový turnaj v O2 areně už stihnu.
Kdybyste dostal nabídku, ať si to tam rozdáte o titul s Patrikem Kinclem, jaká by byla vaše reakce?
Řekl bych, že je to dost zajímavé. O mém střetu s Patrikem se všude hodně mluví, zatím mi ho ale nikdo nenabídl. Až to bude na stole, se svým týmem se tím budeme určitě zabývat. Patrik je však bojovník světových kvalit. Podle toho by se to muselo i ohodnotit.
Ve Frankfurtu si o Kincla řekla nová tvář Oktagonu, rozjetý Turek Kerim Engizek. Váš názor na něj?
Rozhodně je to kvalitní fighter. Devět let bez porážky, dvanáct výher v řadě. V Oktagonu ale bojoval zatím pouze jednou, na titulový zápas je tak příliš brzy podle mě. Měli by mu dát ještě jednu velkou překážku. Ovšem já nejsem žádný promotér, tohle rozhodnutí je čistě na Oktagonu. Když mu Kincla nabídnou už teď, tak asi v pohodě. Patrik by ho ale setřel.