Klame pohledem. Poslouchám tělo, nechci být otrokem čísel, říká šampion Hála
01.06.2026
Autor: Libor Kalous
Josef Hála.FOTO: OKTAGON MMA
Už ve čtvrtek se opět vrátí organizace Heroes Gate. Zpátky do boje se chystá také Josef Hála, který nedávno zaujal v Oktagonu, když v Liberci porazil Tomáše Mudrocha. Evropský šampion boxu bez rukavic organizace BKFC vyhrál bitvu v malých rukavicích. Teď ho čeká klasický box s Lukášem Tvrdým. Event se odehraje 4. června v Unyp aréně.
Josefe, pamatujete si, co bylo před rokem?
Pokud se nepletu, měl jsem po prvním BKFC, koncem dubna jsem měl zápas ve Florencii, takže loni jsem měl v tuhle dobu volnější období.
Jaké byly představy o budoucnosti, byly takové, jaká je dnes realita?
Vůbec. Já jsem byl rád, že se tohle vůbec děje, že jsem měl zápas v BKFC. Na akci této organizace jsem se byl asi dva roky předtím podívat, když boxoval Zdeněk Pernica. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohl být v BKFC, v té době jsem neměl dokonce ještě žádný zápas v boxu bez rukavic.
Když máte chvilku, přemýšlíte, jak se tohle vše stalo, proč se to stalo?
Ani ne, prostě to je tady. Myslím, že jsem poměrně makal, dělal jsem docela dost, ale nic jsem netlačil. Makal jsem jak posedlý, dělal jsem to z lásky, bavilo a baví mě to pořád. I kdyby se tohle vše nestalo, stejně bych byl v tělocvičně zalezlej. Teď to přináší jen více ovoce. Asi si celý život čistím karmu, teď se mi to vrátilo.
V boxu bez rukavic jste neporažený, je to nápor na hlavu, myslíte, kdo může být ten první, kdy?
Neřeším to. Když prohraju, prohraju, na každého chlapa je chlap. Nejsem zase elitní boxer, jako je Bivol, Usyk a tihle frajeři, že bych byl nedotknutelný, prohra u mě vždycky hrozí. Nemám z ní strach. Pokud prohraju a lidi mi budou nadávat, ať si tam jdou stoupnout místo mě.
Kolika procent svého potencionálu jste dosáhl?
Myslím si, že mám hodně velké rezervy, je tam spoustu místa, což je dobře, protože se můžu stále zvedat. Když vezmu technickou stránku, postoj, rychlost, síla, vidím tam obrovské rezervy. Všechno může být daleko lepší, ale chce to dobře uchopit.
Chcete ze sebe vytáhnout maximum?
Jo. Ani to nedělám kvůli páskům, ale chci to kvůli sobě, chci ten pocit pro sebe. Dřív jsem vrtal studny, což je náročná a drsná práce, tak jsem si říkal, že bych chtěl jít i na ropnou plošinu, zkusit, jestli tuhle dřinu vydržím. Pak mi jeden chlap řekl, jestli si myslím, že je frajeřina se udřít. Frajeřina je mít a nedělat. Chtěl jsem to ale zkusit.
Na první pohled nejste typický profi sportovec…
(smích).
Máte nastavení profi sportovce?
Jo. Sice klamu pohledem, ale myslím si, že to mám. Když mám před zápasem, jsem striktní ohledně alkoholu, zábavy, akcí. Když někam vyrazím, brzo se vracím domů. Když mi nalití kámoši všechno začnou říkat pětkrát, tak se odtrhnu a jdu domů. Jsem striktní, dodržuju tréninky, píšu si to na papírek a odškrtávám si to, abych věděl, kolik jsem toho za týden měl. Potřebuju tuhle disciplínu, mám to rád, když to nedělám, cítím se blbě. Dřív jsem si i psal, jak jsem se na tréninku cítil, ale to už mě přešlo. Teď mám diář, kde si píšu - v kolik a kde jsem měl trénink. V neděli si udělám třeba rozpis na další týden, trenér mi něco pošle, já si to poskládám a pak si to postupně odškrtávám. Snažím se vše splnit.
Jde vše na 100 procent?
Všechno nevyjde. Dřív jsem dělal, že jsem se snažil věci dohnat z minulého týdne, což se mi pak nabalovalo a bylo to horší a horší, takže dokážu i povolit, když vidím, že by to bylo kontraproduktivní.
Dokážete odpočívat?
Už jo. Dřív jsem to neuměl, takový ten pocit, že jsem vynechal jednou trénink, tak jsem si další den dal tři. Ale byl jsem z toho pak vyřízený, případně přišlo zranění. Teď jedu víc na pocit. Mám týden, ve kterém je čtrnáct tréninků, další týden třeba šest, snažím se poslouchat tělo. Když mám grády na čtrnáct tréninků, všechny je odjedu dobře, další týden to může jít dolů, případně to udržím, hodně dám na tělo.
Takže nejedete v různých aplikacích?
Trenér by to chtěl, mě by to taky zajímalo, ale já se bojím, že budu otrokem čísel. Ráno se vzbudím, náramek mi řekne, dneska budeš mít špatný den a já si řeknu, trénink bude k ničemu. Ale bude k ničemu? Radši jdu, necítím se ideálně, ale pak je ten trénink dobrý. Dneska se všechno řeší, všude technologie. Dřív se všechno zvládalo a jaké byly výkony. Jasný, detaily hrají roli, ale já na takové úrovni ještě nejsem, zatím poslouchám své tělo, hlavu, to mi sedí.