Komplikované dětství v něm probudilo bojovníka. Nyní si žije svůj vysněný fight life
26.09.2025
Autor: Barbora Poláková
Petr Kučík. FOTO: se souhlasem Petra Kučíka.
Petr Kučík si premiérově střihne hlavní zápas večera. Na sobotním PML 16 v Třinci si to v ringu rozdá s Dominikem Taborem. Kučík neměl dětství zalité sluncem. Jeho otec byl narkoman, který dělal peklo celému zbytku rodiny. Je to pár měsíců, co si sám vzal život. Z malého kluka ale vyrostl bojovník, který si plní své sny, žije si svůj fight life. A přestože žije stovky kilometrů daleko od zbytku rodiny, dostává se mu velké podpory.
Petře, jste spíš kickboxer nebo thaiboxer?
S thajským boxem jsem začínal. Dělám thaibox i kickbox zhruba sedm let a gym, ze kterého pocházím, je thaiboxerský. Ale zápasových příležitostí nebylo tolik, tak jsme jezdili K-1. Co se týče profesionálních zápasů, tak mám určitě odzápaseno víc v K-1, v thaiboxu mám jen jeden zápas a teď mě čeká druhý. Ale mezi amatéry, to si nejsem vůbec jistý.
Může to být vaše nevýhoda?
To si nemyslím. Já normálně trénuju i spáruju pod thajskými pravidly. Jsme na to připraveni. Tohle bude v pohodě.
Bude Tabor výzva? Je to bývalý šampion a nyní jednička žebříčku…
Rozhodně. Je to zkušený fighter, jasně že to bude trochu těžké. Ale co si budeme, šampionem byl proto, že si Ertel vyhodil rameno. V druhém zápase si ho Ertel úplně vypinkal a Tabor ho nijak neohrozil. Přijde mi, že mu nechutná tlak. Chtěl by si to odpinkat v thaiboxerském stylu, hodně kopů a tak.
Takže vaše strategie bude tlak?
Jasně. Nechci to pinkat na všechna kola. Chtěl bych to ukončit před limitem, ale nic připraveného nemám. Co tam padne, to tam bude.
Hlavní zápas večera, je to pro vás novinka?
Na to jsem zvědavý, já v tuhle hodinu už dávno spím (smích). Ale přes den se pořádně vyspím a bude to dobré.
Přijede se podívat na váš zápas rodina?
Ano, rodina přijede. Vídáme se vždycky až po zápase. Každý den před zápasem chci věnovat jen přípravě.
Jak se ocitl kluk z Mělníka v Banské Bystrici?
Byl jsem tam párkrát na kempu a pak jsem tam poznal holčinu, za kterou jsem jezdil. Trávil jsem tam hodně času, i celé prázdniny. Moc se mi líbilo, jak to tu funguje. Maká se dvakrát denně každý den a žijí si tady ten svůj fight life. Líbilo se mi město a lidi. Cítil jsem se tu jako doma, tak jsem se rozhodl se přestěhovat.
Bylo těžké se odstěhovat tak daleko od těch nejbližších?
Mám chvíle, že mi chybí. Ale rodina ví, že sportuju, že dělám to, co jsem vždycky chtěl dělat. Už od deváté třídy, co jsem začal amatérsky zápasit, tak jsem si vždycky přál, abych se mohl věnovat jen sportu. Rodina je šťastná za to, že se mi ten sen částečně splnil a že já jsem šťastný.
V kolika letech jste se takto rozhodl?
V devatenácti. Vlado Moravčík mi hodně pomohl, všichni tady mi pomohli. Jsem jim za to opravdu vděčný.
Co vás dovedlo k bojovým sportům?
Když jsem byl menší, vždycky jsem byl rvavý. Líbilo se mi, jak vyhlášení bitkaři ve městě byli respektovaní. Možná jsem také toužil po respektu. Vždycky mě bojové sporty táhly, líbilo se mi to.
Probudilo ve vás bojovníka i vaše komplikované dětství?
Určitě. Vždycky jsem chtěl chránit mámu.
Co byste dnes řekl tátovi, kdyby tady byl?
(ticho) Nevím. Nikdy jsem s ním nebyl v kontaktu. Neměli jsme žádný vztah, viděli jsme se párkrát do roka. Bude to znít hnusně, ale když mi volali, že umřel, nebyl jsem z toho nějak špatnej.