Král Ducár vládne domácí scéně dál. Titul slaví také parťák Lengál
Vasil Ducár ukázal sílu.FOTO: Patron Boxing
Znojemská hokejová Nevoga Arena se druhý červnový pátek neotřásala pod nárazy hokejových chasníků na mantinely. Tentokrát se ve středu haly potkávali v ringu drsní boxeři.
Jedenáct zápasů nachystala stáj Patron Boxing pro fanoušky rohovnického sportu do jihomoravského města proslulého špičkovým vínem.
Na start se do sebe zaklesli amatéři a už vítězný Pavel Dunda i poražený Petr Orlovský předvedli parádní podívanou. Neporazitelnost následně dokázali udržet Aleš Makovec, Lukáš Hudler i David Dvořáček. Nejpovedenější výkon předvedl ten nejmenší – Hudler, který v super lehké váze ve dvou kolech rozbil snaživého, leč bohužel tento večer slabšího Petra Dočekala.
Zpět na vítěznou vlnu se dokázal vrátit také Patri Baláž, který loni na podzim zapsal dvě prohry na polské půdě, obě těsné. A obě zbytečné. Nikovi Nakašidzemu nedal šanci, byť slavil až na body po čtyřech kolech.
Pokud měly tyto duely dostat zhruba dvanáct stovek natěšených fanoušků, mezi kterými nechyběl i brněnský fotbalový patriot Petr Švancara, pak bitva titánů arénu pořádně rozproudila. Neznámý Jiří Surmaj se nezalekl domácí „Dobráckého obra“ Dominika Musila a donutil ho nakonec proti všem predikcím boxovat všechna čtyři kola.
Na body sice slavil zkušenější, a přece jen o něco tvrdší Musil, teprve dvaadvacetiletý Surmaj ale ukázal, že má srdce a že s kvalitním zázemím by před sebou mohl mít zajímavou budoucnost.
Že i outsideři mohou favoritům zatopit, se ukázalo také v dalších třech duelech:
Pavel Polakovič sice Meraba Turkadzeho ukončil ve třetím kole, levoruký olympionik z Londýna 2012 měl ale ze svého českého soupeře možná až příliš velký respekt. Duel mohl skončil daleko dříve, ale… Nyní už lze zmínit skutečnost, že „The Gost“ z Olomouce bojoval ještě v minulém týdnu se silnou virózou a byla ve hře i varianta, že by se nakonec ve Znojmě ani nepředstavil.
Se zraněním se trápil také 44letý veterán Jiří Svačina, který ukázal také Lukáši Fajkovi, proč má přezdívku „Pavouk“. A proč z 52 profesionálních porážek zapsal jen třináct před limitem. Pražskému pořezovi nepříjemný styl rodáka z Přerova neseděl. A kdo ví, třeba se nepotkali naposledy.
Oba totiž míří do křížové váhy a oba by rádi jistě ukázali všem lepší výkony – Fajk jednoduše proto, že se dokázal ze znojemských chyb poučit, Svačina by pak chtěl potvrdit svá slova o možnosti zaboxovat si po kvalitní a delší přípravě bez zdravotních trablů. „Určitě bych se tomu nebránil, ale ne hned v dalších zápase,“ pousmál se druhý jmenovaný, než opustil arénu. A poté, co poděkoval fanouškům v hale i těch sledujících gala skrze Oktagon.tv za podporu.
Podporu měl také domácí sympaťák Tomáš Bezvoda. Ten chtěl Poláka Przemyslawa Biniendu ztrestat za to, že nebyl schopen udělat ani domluvenou váhu do 80 kilogramů a skvěle se naladit na závěr června, kdy završí trilogii s Viktorem Agateljanem, místo toho se protrápil ke čtyřkolovému vítězství na body.
A to přitom poslal soupeře do počítání v závěru prvního i na startu druhého kola. Jenže pak se „El Magico“ zasekl. Vytuhl. „Podcenil jsem ho. Jsem pitomec. Moje blbost, ale zase zkušenost a vlastně motivace, abych v Ústí proti Viktorovi předvedl úplně jiný výkon,“ pousmál se v zákulisí pětatřicetiletý znojemský bijec.
Jestliže on či Musil se k výhrám na domácí půdě museli probít až na body, Vladimír Lengál a Vasil Ducár nenechali nikoho na pochybách, že českého tituly v super velterové, respektive křížové váze mají své právoplatné majitele.
Prvně jmenovaný trápil bojovně naladěného Richarda Waltera tři kola, než mohl ve 10. profesionálním boxerském duelu oslavit deváté vítězství před limitem a zisk vysněného českého titulu. „Král“ Ducár, který do ringu nastoupil jako coby skutečný panovník s pláštěm i korunou, pak duel s Markem Procházkou zlomil drtivým startem druhého kola.
Ducár ukázal, že na domácí půdě bude momentálně jen stěží hledat soupeře, že jeho výkonnost je opravdu nyní trochu jinde. Je ale třeba ocenit také soupeře – sice výrazně menší a méně zkušenější – se tuzemské boxerské jedničky nezalekl a snažil se ze své šance vydoloval maximum. I on byl důležitou součástí prvního galavečera stáje Patron Boxing mimo její plzeňskou půdu.
Přesně ve stylu slov, které pronesl Vasil Ducár na závěr své děkovné řeči: „Ať žije box!"
