Kráska ve světě bojových sportů půjde do akce. Lucernu miluju, tvrdí Deni G.
28.12.2020
Autor: Jiří Voráč
Miluje bojové sporty, je krásná a fanoušci jí často aplaudují stejně jako bojovníkům. Brunetka Denisa Gudelj se toho nebojí. Mezi provazy jednička týmu Goldfingers chodí při prestižních akcích jako ring girl, sama už si ale vyzkoušela i to, jaké je to v roli bojovnice. Chybět nebude ani na tradičním galavečeru v Lucerně, který se uskuteční 29. prosince. „Lucerna je i pro mě nejvíc. Miluju ji a je mi líto, že tam tentokrát nebudou diváci, protože letošní startovka je nejspíš nejlepší v historii,“ láká fanoušky Deni G, aby si koupili přenos z akce.
Kde se ve vás ta láska k bojovým sportům vlastně vzala?
U mě je to zajímavé. V tomto prostředí jsem vyrůstala. Můj tatínek byl u zásahové jednotky a vzhledem k tomu, že má 3 dcery, tak nás vychovával tak, abychom se uměly bránit. Jako malá holka jsem začala dělat karate, později jsem zkoušela i jiné bojové sporty.
Aha, tak většinou holčičky chodí třeba tančit, zpívat. U vás to byla
jiná káva...
Já jsem byla odmalička spíš kluk (směje se). Musím přiznat, že karate mě úplně nebavilo tak, jako třeba box, thajský box a MMA, které jsem zkoušela později. Naposledy jsem trénovala na svůj první zápas wrestling a grappling. To mě bavilo a trenér dokonce říkal, že mám "na zem" vyloženě vlohy. Takže přemýšlím o tom, že bych se tomu začala do budoucna věnovat víc.
Takže se mají vaši fanoušci na co těšit. Budou i další
zápasy?
Momentálně jsem se po cca půl roce vrátila do tréninkového režimu. Začínám u boxu. Trénuji s Mikešem ve Spejbl gymu a je to hardcore. Uvidíme, co z toho do budoucna vyleze. Každopádně je to z mojí strany láska, fyzická bolest mi nevadí. Zápasy miluji jako ring girl i z druhé strany, dokonce i jako divák. Baví mě to. Miluji to prostředí, atmosféru, obecně se mi líbí drsnější sporty. Ráda sleduji i lední hokej, nebo americký fotbal. Zkrátka mužné sporty. Co se týče zápasu, záleželo by na čase na přípravu a v čem konkrétně bych bojovala. Připravit se třeba na zápas v MMA není sranda. Kdyby to byl box, tak stačí kratší doba na přípravu.
Jak se jako křehká mladá žena cítíte, když jdete do ringu?
Když jdu jako bojovnice, je to o dost horší pocit. Zažila jsem to sice jen jednou, ale ten tlak byl rozhodně nesrovnatelně větší, než když nastupuji jako ring girl. Tam jsem s tím číslem skoro jako doma. Na to jsem zvyklá. Samozřejmě, pokud to covid dovolí, tak nás obvykle čeká velké publikum, kamery, fotografové, nechcete udělat kiks nebo trapas, chcete vypadat co nejlépe a neudělat ostudu. Tlak tam vždycky v obou případech je, ale v pozici bojovnice je to horší.
Váš první zápas dopadl dobře, vyhrála jste. Jak těžké to pro vás bylo?
Byl to zážitek. Zápasila jsem proti své kamarádce, to bylo moc těžké. V prvním kole do toho soupeřka dala sto procent a totálně mě přejela. Já jsem jí zpočátku podvědomě šetřila, bylo těžké přepnout a jít naplno do kámošky. Připadalo mi to trochu proti přírodě. Takže jsem to první kolo úplně projela. Klobouk dolů před ní. Potom jsem se už ale zdravě naštvala a další dvě kola vypadala už jinak.
Něco se muselo změnit, když jste nakonec vyhrála, co?
Bylo mi jasné, že když nemáknu, tak mám po zápase. Povedlo se mi všechno otočit, nakonec jsem zvítězila 4:1 na body. Co se týká zápasů, tak uvidíme, jaké budou příležitosti. Přemýšlela jsem, že bych nastoupila v budoucnu i do nějakého tvrdšího zápasu v thajském boxu nebo MMA. Jsem takový blázen, že bych do toho nejspíš opravdu šla i přesto, že z toho mám velký respekt.
Řada dívek by se bála nějaké tvrdší disciplíny kvůli tomu, že dojde
ke zranění např. ve tváři. A tu máte moc krásnou, z fleku byste mohla na přehlídkové molo. Nemáte strach?
Když to srovnám s chlapama, tak u ženský je to o poznání větší problém. O to víc, pokud se svým “ksichtíkem” živíte. Chlapům ty zlámané nosy, jizvy a jiné pozůstatky z boje vyloženě sluší. Mně se to moc líbí (směje se). Naopak u ženský to není úplně žádoucí. Každopádně je to závislost, adrenalin, lidi to milují, takže jde nakonec strach asi vždy stranou.
Jak jste se cítila, když vám rozhodčí zvedl ruku jako vítězce?
Byl to jeden z nejhezčích pocitů, jaké jsem zažila. Bylo to pro mě něco nového a nečekala jsem, že bych to fakt mohla dokázat. Před zápasem jsem upřímně vůbec netušila, jak to nakonec dopadne, i když jsem byla v roli favorita. Jsem velký trémista. Podle fotek to možná nevypadá, ale jsem docela stresař. Nevěděla jsem, co tam vyvedu, jestli třeba nakonec neuteču, nebo to dokonce nevzdám (směje se).
Co jste si řekly s kamarádkou po zápase?
Kamarádky jsme dál. Objaly jsme se, podaly jsme si ruce a vzájemně jsme se pochválily, že jsme ten zápas statečně zvládly. Byly jsme to i pořádně zapít. U nás doma v Goldfingers samozřejmě. Kamarádka je mimochodem nádherná baba, také ring girl a zároveň tanečnice.
Stihla jste během zápasu vnímat i kolegyně ring girls?
My jsme tam měli ring boye (směje se), to bylo hodně zajímavé! To jsem zažila poprvé v životě a bylo to super. Byla to hezká podívaná na hezkého chlapa. Zvládl to perfektně i bez předchozích zkušeností, přece jenom ring boy je rarita, s tím může přijít jen Goldfingers. Během zápasu jsem ho ale úplně nevnímala, až později z videí. V ringu jsem měla rudo před očima.
Lákala vás pozice ring girl i kvůli tomu, že se dostanete blíž k bojovníkům?
Nějaká slečna to tak určitě má, ale není to můj případ. Já mám ráda tento sport, krev, pot a tu jedinečnou atmosféru. Bojovníci jsou ale nedílnou součástí a uznávám, že se na ně hezky dívá.
Jste jedničkou týmu Goldfingers, jak jste se do něj dostala?
To je tak tři roky nazpět. V hotelu Olšanka byla nějaká menší akce, kde jsem byla jako ring girl a byly tam také krásné holky z Goldfingers, které předávaly ceny zápasníkům. Naše současná manažerka Denča mě tehdy oslovila, vyzkoušely jsme spolupráci, všechno si krásně sedlo a od té doby si to s Goldfingers moc užívám. Baví mě to a mám to nejraději ze všeho.
S Goldfingers jsou ty nejlepší akce. Ten tým je jako jedna rodina.
Takže žádná závist, že někdo chodí s jedničkou a někdo s trojkou?
Často turnaje začínám s jedničkou proto, že jsem z holek nejzkušenější. Ono se to nezdá, ale když se jde poprvé do ringu, pokaždé jsme zpočátku všechny nervózní, někdo se i trochu bojí, aby nešel špatně a neudělal chybu, takže já obvykle prolomím ledy a vstupuji do ringu s jedničkou. Holky sledují, co a jak a pak jsou jistější. Takže závist určitě ne, spíš vděk, že před to publikum a kamery nemusí vlézt jako první.
Jste trémistka a stejně se nebojíte jít první?
Beru to tak, že jsem ve finále šťastná. Že tam můžu být, i přes trému si to vždy užívám. Nervozita je prostě součást, ale tahle práce je prostě za odměnu. Práce snů. Samozřejmě, že vnímáme i reakce z publika. Byl tam potlesk, pokřiky, lidé ukazují, že jsme jedničky. Je to moc milé.
Další vaší pozicí spojenou s bojovými sporty je místo moderátorky na Sport5. Jak se cítíte v této pozici?
Když jdu s číslem v ringu, tak jde hlavně o to, abych se usmívala a vypadala hezky. Před kamerou musíte nejen vypadat dobře, ale i umět promluvit a nevypadat přitom jako úplný blbeček (směje se). Mluvené slovo je tedy vždy náročnější.
A co váš pořad na youtube, ten se vzal kde?
Deni G rozhovory se zápasníky je můj vlastní projekt. Zjistila jsem poměrně pozdě, že by mě právě moderování bavilo. Takže jsem se rozhodla, že touto formou budu trénovat před kamerou. Vystudovanou mám úplně jinou školu, vysokou obchodní, obor management cestovního ruchu. Ale věnovat se tomu alespoň prozatím nechci. Díky všem těm akcím ve světě bojových sportů mě všichni ti kluci zápasníci znají a chodí ke mně na rozhovory. To je výhoda. Snažím se je tím zároveň podpořit a těm méně známým, avšak neméně šikovným, zvednout sledovanost. Pomáhá to tedy oběma stranám. Osobnějším tématům se ale vyhýbám, je mi nepříjemné zasahovat do jejich soukromí. K tomu se dostaneme jen občas. Možná by to zvedlo sledovanost, ale za tu hranici zacházet i přesto nechci.
Jak odbouráte nervozitu, dáte si třeba panáka něčeho ostřejšího?
Kdybych přišla o řidičák, to bych nepřežila. Na nervozitu mám snad jedině nějaká dechová cvičení, která mi stejně nezabírají (směje se). Znáte to, když nejde o život... Jdete posté v životě, milujete to. Vždycky je ale člověk na začátku nervóznější, musí se rozkoukat a otrkat a třeba v polovině turnaje to z nás ring girls padá úplně a konečně si to užíváme na sto procent.
Vadí vám, že nyní nejsou na akcích diváci?
Určitě. Vždyť my ani nemáme ta čísla vlastně komu ukazovat. Atmosféra tím hodně utrpí. Nehledě na to, že se díky tomu přichází o hodně peněz, které v tomto sportu, podle mě, už tak nejsou nazbyt.
Jakou máte nejzajímavější příhodu z ringu?
Samozřejmě se staly trapasy. Např. zápasy jely, padalo hodně káóček, bylo to rychlé. Předávalo se hodně cen, pohárů a prostě se to popletlo. Potom musíte běhat za zápasníky po turnaji a napravovat to. Nebo třeba vezmete číslo vzhůru nohama, nebo místo čísla ukazujete logo sponzora. Zažila jsem i pády, to je to nejhorší. V současné době už se naštěstí chodí spíš v teniskách, ale byly doby, kdy se vyžadovaly lodičky, a to je nepříjemné. Povrch v ringu je měkký, zvednete ruce s těžkým číslem a rovnováha je ta tam. Jsou tam zápasníci se svými týmy, nekoukají napravo nalevo, chtějí vzkřísit svého borce a neberou na vás moc ohledy, takže je to i pro ring girl trochu boj (směje se).
Takže klidně ring girl koupí nějakou ránu od cesty?
Kolikrát už se stalo, že vás přitom sejmou, srazí vás. Já to přijímám statečně, důležité je to hlavně ustát a pokračovat ve své práci.
Těšíte se na konci roku do Lucerny?
Lucernu miluji, je to klasika ve stylu třicátých let. Dýchá to na vás svou specifickou atmosférou. Je to zakončení roku, třešnička na dortu. S holkama se tam vždy moc těšíme. Pořádá to Matouš Rajmont, což je můj kolega z KO magazínu. Minulý rok jsem pomáhala trochu i s produkcí. I proto mám k tomu galavečeru speciální vztah. Je to takové naše miminko.
Teď bude vidět v celé republice, když si lidé mohou koupit Pay Per View. Co vy na to?
Ať neváhají! Letošní startovka je hodně zajímavá. Možná dokonce nejzajímavější, která na tomto turnaji kdy byla. Není to MMA, což je sice teď trend, ale neměly by se opomíjet ani bojové sporty jako je box, K-1 a podobně. Stojí za to je sledovat. Vidím to jako ring girl hodně zblízka, jsou to parádní zápasy.
Co kdyby vás oslovil Matouš Rajmont s tím, abyste třeba za rok sama
v Lucerně bojovala?
A sakra (směje se). Na jednu stranu jsem stresař, ale na druhou stranu jsem dostatečný blázen na to, že bych šla snad do čehokoliv. Kdyby přišla nabídka a měla bych čas na přípravu.... Uvidíme.
