Kundosaki, živel mnoha tváří, který jede vždycky vpřed!
09.09.2020
Autor: Petra Nováková
Nepřehlédnutelná. Jedno slovo, které ji vystihuje. Doslova. Stačí napsat jméno, ukázat fotku a víte. Kateřina Kundosaki Klinderová byla jednou z výrazných tváří Projektu Y organizace OKTAGON MMA, když skočila po několika měsíčním tréninku do zápasu MMA. Období, kdy se ji otočil svět jako přesýpací hodiny. Doba, která měla grády. Byla. V životě se ale chytla další výzvy. Proč vyměnila rukavice za mikrofon? A co chystá dále? „Není nic lepšího než propocenej rashguard, smrad potu a pár modřin z tréninku, vzpomíná tahle holka, která rozhodně není žádná Bejby, co sedí v koutě.
V průběhu natáčení Projektu Y jste několikrát zmínila, že MMA vás změnilo. Můžete to teď zhodnotit s odstupem času?
MMA stejně jako každý sport, do kterého se vrhnete naplno, vás musí změnit, protože tomu věnujete kus života, kus sebe. Rozhodně jsem pochopila, jak důležitá je psychika, být zdravá a jak moc důležité je zůstat silná, nenechat se ovlivnit a být sama sebou. Oktagon ze mě udělal silnější osobnost.
V čem přesně?
To se přenáší na vše, co dělám i jak se chovám k lidem a k sobě. Tahle cesta mě naučila pravé pokory, je to opravdu velký milník mého života. Ty pocity, co se mi honily hlavou, všechny ty procesy v těle, ty změny nálad při hubnutí, ty dny, kdy je vám nejhůř a připadáte si jako největší nula. A pak ty dny, kdy si naopak připadáte nejsilnější na světě a chcete kácet stromy holýma rukama. Tohle všechno je nepopsatelný a opravdu silně vás to vycvičí. Pak ale přijde ten uklidňující pocit zadostiučinění a povznesení se nad všemi problémy a strastmi. Do zajetých kolejí se vracet nechci. Nikdy nejdu o krok zpět, vždycky jenom dopředu. #dyckyvpred.
"Nahota je pece naprosto pirozen. Narodili jsme se naz. A j iju s takovou mylenkou, e nen za co se stydt na lidskm tle," stoj si za svm zpasnice Sandra Makov.
Zveejnil(a) Kaoko.cz dne Nedle 6. z 2020
Chybí vám MMA tréninky nebo jste ráda, že to všechno skončilo a udělala jste tlustou čáru?
Tréninky MMA mi chybí hodně, ale po půlroční rychlo přípravě jsem se dlouho dávala dohromady po zdravotní stránce a musela se začít věnovat mobilitě a všem takovým těm cvikům, které se neprezentují jako těžká dřina, ačkoliv je to kolikrát ještě náročnější. Chci se do toho znovu opřít, není nic lepšího než propocenej rashguard, smrad potu a pár modřin z tréninku.
Stýkáte se s ostatními účastnicemi Projektu Y? Vypadalo to, že s Evou Borodáčovou jste si sedly.
S Evou se snažíme už nějaký pátek sejít, jenže ta si tu jezdí jenom za Machem (Muradov) a na kámošku pěkně sere (smích). Samozřejmě to je sranda, jen nám to časově moc nevychází, ale polepšíme se. Se všemi jsem tak nějak v kontaktu alespoň na sítích, kromě Ivy, s tou jsme se povahově vůbec nepotkaly.
V organizaci OKTAGON MMA jste ale kariéru neukončila. Jen jste se ocitla tak trochu na druhé straně, s mikrofonem v ruce. Čí to byl nápad?
Popravdě mě kontaktoval sám Ondra (Novotný), čehož si obrovsky vážím. Asi to na mě upekli s Palem (Neruda) a možná v tom má prsty taky trochu Evinator, která mě do celého toho kolotoče vlastně přivedla. Každopádně ať to bylo jakkoliv, jsem za tuhle zkušenost šťastná. Snažím se to pilovat, rozhodně to není lehčí než jakákoliv jiná výzva, kterou jsem si kdy naložila. Tohle je prostě step up, tak se s tím musím poprat. Začíná to klasickým hatem na sítích, ovšem na to už jsem zvyklá, takže se bavím a jedu si to svoje.
"Chci se soustedit jen na to co chci, chci bt dobr lovk, t dobr ivot, uskutenit svoji cestu, sv zmry, jt za tm, co m inspiruje, vyjdit sebe," rozpovdal se Ji "Denisa" Prochzka.
Zveejnil(a) Kaoko.cz dne tvrtek 3. z 2020
Je pro vás mikrofon v ruce a kamera před obličejem přirozená a spoléháte na svou bezprostřednost, živelnost?
Neustále se něco učím, každý vstup, každá věta, kterou řeknu špatně, každý blbý vtip, ze všeho si něco vezmu. Každá pochvala i hate mě posouvá, a proto to dělám. Kdybych to už uměla, nebyla by to výzva. Ono se řekne, že bezprostřednost a živelnost mě zachrání, ale někdy jsem moc, pak zas málo. Musíš najít balanc, naučit se dobře mluvit není jen tak. Ačkoliv se nezdám, jsem trémistka, takže i s tím je třeba se naučit pracovat.
Je tohle pozice, která vám sedí více nebo si potajnu představujete, jak zase stojíte v kleci a tleská vám celá hala?
Popravdě sama ještě nevím. Zatím nejsem v pozici, kde bych stála pevně v kramflecích ani v jednom odvětví. Vlastně jsem tak trošku v rozšmajdaných pantoflích, ale to si sedne. Chce to čas a nabrat trochu zkušenosti. V nejlepší verzi mojí představy se sama uvedu, pošlu tam KO v prvním kole, rozbrečím se štěstím, zvednu si obě ruce, vyskočím na mantinel, zařvu jak zvíře a pak se vyzpovídám v zákulisí, až mi budou sundávat tapy (smích).
Super představa, A co třeba perné chvíle s mikrofonem?
Nezažila jsem žádné jiné chvíle, než perné (smích). Ze zápasníků sálá adrenalin před i po zápase, takže není vždycky jednoduché dělat rozhovory. Zvlášť když daný zápasník prohraje. To vím, jak chutná a také vím, že já sama bych nejradši hodila s kamerou o zeď, než dělala rozhovor. Proto se snažím jednat empaticky a vymyslet nějaký vtípek nebo odvést téma.
Boxer Vasil Ducar okoval na svatb. Tohle muste slyet, je to frajer s velkm srdcem!
Zveejnil(a) Kaoko.cz dne ter 1. z 2020
Rozumím, tikající bomby, s kým jsou rozhovory v pohodě?
Oblíbila jsem si pár zápasníků, kteří mají super energii a vždycky se zasmějeme. Jmenovitě třeba Mawar (Tadeáš Růžička) nebo Matěj Peňáz a z holek určitě Terka Bledá. Obecně se s našima fighterama dělají super rozhovory, jsou to povětšinou usměvaví a inspirativní jedinci, tak jsem ráda, že s nimi mohu být v užším kontaktu a něco se od nich i přiučit.
A teď vážně...Jaký je Ondřej Novotný šéf?
Nejlepšánkovitější na celém širém světě.
OK. Jste vidět na sociálních sítích, máte vlastní podnikání, čím vším se tedy v současnosti živíte?
Momentálně pracuji na full time jako manažerka v nočním podniku Gold Fingers, pak se věnuju Oktagonu a své firmě MyWigs s parukami, taky občas něco nafotím, natočím reklamu, prostě tak nějak co se naskytne a zajímá mě, to dělám. Akorát bych potřebovala, aby měl den tak 48 hodin, abych stihla všechno, co bych chtěla dělat. Kdybych si měla vybrat jenom jednu práci, tak bych si to napsala na papír, zavřela oči a naslepo někam poslala prst. Neumím si totiž představit, že dělám jedno bez druhého. Všechno jsem si nějakým způsobem vybudovala, dřela proto a je to součást mě, nechtěla bych vybírat. Opustit cokoliv z toho by mi trhalo srdce.
