Legenda opět kralovala. Chci odejít jako šampion, nechci brát zápasy pro peníze, má jasno Hron

Další pás je doma. Asi patnáctý :-). FOTO: se souhlasem Tomáše Hrona

Před zápasem dal v úterý tradiční pivko a ve středu šel do ringu. Kickboxer Tomáš Hron prožil na vlastní kůži zápas číslo 122. A to v legendární Lucerně na Galavečeru profesionálního boxu a K-1. Vyhrál, porazil o dvacet let mladšího soupeře Gabrijela Ojdaniče z Chorvatka na body. Česká legenda získala český mezinárodní titul WAKO PRO. Bude na oslavu opět pivko? "Vždycky říkám, že si jich dám hodně, ale moc nevydržím. Ve čtvrtek ještě koučuju Matěje Peňáze na Oktagonu, když vyhraje, dáme si společně pivo,“ byl po zápase spokojený Hron. Opět potvrdil, že patří mezi špičku. 

První titul jste tady vybojoval před dvaceti lety, připomínal jste si to v hlavě?
Zítra (ve čtvrtek) to bude přesně dvacet let. Byl to evropský profesionální titul WKN a vyhrál jsem KO ve třetím kole. Docela si to pamatuju.

A jaký byl ten dnešní zápas?
Čekal jsem, že to bude lehčí, že třeba soupeř ve třetím kole odpadne, ale byl to srdcař, vydržel, byl tvrdý. Je mezi námi dvacet let rozdíl, jemu je dvacet a mně čtyřicet. Musím makat, abych s mladými dravci udržel krok. Doufám, že ještě nějaký pátek vydržím.

Odměníte se dalším hadem, když máte další titul? Hadů máte doma na třicet...
Přírůstek bude příští rok, ale dárek jsem si dal, za čtrnáct dní letím s přítelkyní do Mexika, tam si to chceme užít. Doufám, že v přírodě najdu nějaké chřestýše, už mám vytipované lokality. Pašovat zvířata ale rozhodně nebudu, chci si je vyfotit v přírodě.

A co vaše zápasové plány?
Rád bych byl ve finále ONE FC, asi před půl rokem jsem v Praze vyhrál pyramidu, tohle bude nějaká moje další zastávka, ale člověk v dnešní době koronaviru nikdy neví. Zatím nic konkrétního nemám.

Původně finále pyramidy ONE FC mělo proběhnout v prosinci…
To je pravda, ale stále chybí odjet dva turnaje, kvůli koronaviru se vše posunulo.

Vaše kariéra trvá 22 let, od prvního titulu to máte 20 let, blíží se rok 2022, máte za sebou 122 zápasů…
Teď si to uvědomuju, je to samá dvojka. Dvojka není moje oblíbené číslo, náhodně se to sešlo. Asi na mě funguje nějaká magie čísel, že furt držím pohromadě a pořád to zvládám.

Stále vás to baví?
Je to tak, ale taky přemýšlím, kdy zavčas kariéru ukončím. Třeba rok vydržím, chci odejít na vrcholu, chci odejít jako šampion, nechci prohrávat zápasy, brát zápasy pro peníze a dělat ze sebe kašpara, nechci být kluk do počtu. Chci odejít v pravou chvíli, doufám, že to vychytám a nepřetáhnu to.

Dokážete to sám poznat, nebude vám bránit ego, ješitnost?
Sám nejsem objektivní to posoudit, ale dám na rady kolem sebe. Na Gaunyho, tátu, přítelkyni, Dannyho de Vriese. Když mi řeknou, že je čas to zabalit, budu se věnovat trenérství. Ješitnost, pýcha a hrdost je u mě veliká, asi bych to nedokázal sám reálně posoudit.