Mám ho rád, v kleci ho ale budu chtít zabít jako ty ostatní, ujistila slovenská legenda
25.08.2023
Autor: Ondřej Huml
Ivan Buchinger.FOTO: OKTAGON MMA
Užít si každou vteřinu boje, bavit v kleci fanoušky. To je krédo, s nímž se do akce po roční pauze vrátil legendární Ivan Buchinger. Na Štvanici vyřídil Francouze Aboubakara Tounkaru, 7. října ho na Oktagonu 47 v Bratislavě čeká Jakub Dohnal. "Dobře ví, že když mě porazí, dostane ho to na vrchol. Jenže se mnou to bude mít fakt těžké. I já mám totiž super kvality a on je brzy pocítí," vzkázal Buki soupeři v rozhovoru pro kaocko.cz.
Přijal jste Dohnalovu výzvu, možností jste měl ale jistě víc. Proč zrovna on?
Mám pocit, že zápas se mnou by si přál snad úplně každý. Chtěl mě Rony, Vojto Barborík i Losene Keita, teď po mně zatoužil Kuba Dohnal. Nemohl jsem mu přeci říct, že ne. Pořád se však cítím jako šampion. Vyhrál jsem tolik opasků, že se tak cítit budu asi vždycky. Na rovinu ale říkám, že získat další už není můj cíl. Chci dělat krásné a zajímavé zápasy pro fanoušky. Když mě ještě nikdo neznal, zápasil jsem hlavně kvůli sobě. Teď chci bojovat pro lidi.
Dohnal si vás do klece dostat moc přál. Jaký na něj máte názor, co byste o něm řekl coby o soupeři?
Já mám Kubu hrozně moc rád. Před zápasem s Barboríkem za mnou přijel do Trnavy, trénovali jsme spolu. Vím, jaké má kvality, navíc se od té doby ještě dost zlepšil. Bude to velmi těžký zápas s hodně těžkým soupeřem. V kleci ho však budu chtít zabít. Stejně jako ty ostatní.
Berete jako troufalost, že vyzval právě vás?
Nedivím se mu. Kuba chce postoupit dál, k tomu ale musí něco dokázat. Dobře ví, že když porazí mě, dostane ho to na vrchol. Jenže se mnou to bude mít fakt těžké. I já mám totiž super kvality a on je brzy pocítí. Klobouk dolů před ním, že do toho chce jít.
Po výhře nad Tounkarou jste zmínil, že by vás možná zajímal i titulový zápas pérové váhy s Matém Sanikidzem. Jednal jste o něm s Oktagonem?
O něčem takovém jsem nejdřív vůbec nepřemýšlel. Když se ale zranil Keita, samozřejmě mě to napadlo, neboť já jsem v pérové váze pořád number one. Pokud bych ten zápas ale vzal, pojal bych ho jako mou rozlučku s tou divizí. Jako poslední zápas, který bych v ní absolvoval.
Takže plánem je zůstat v lehké váze?
Přesně tak. Hubnutí mi jde už hodně těžce, navíc pak bývám celý nervózní. Jsem teď takový, že sežeru, co vidím (směje se). Budu rád, když na zápas vůbec shodím do 70 kil. Natož abych se dřel do 66.
Na druhou stranu, sám Ondřej Novotný v rozhovoru pro kaocko.cz zmínil, že jste v pérové váze nebojoval rok a půl. Co kdyby vám tam před titulovým zápasem chtěl dát jeden rozehřívací, tedy spíše Contender? Přijal byste?
Už teď Ondra chtěl, aby můj příští zápas proběhl v pérové váze, ale řekl jsem, že ne. Já se do té váhy vrátím už jen v případě, že půjde o titul. Lepšího a kvalitnějšího, než jsem já, v té váze totiž stejně nenajdou (směje se).
V Oktagonu jste vládl i lehké váze. Kdyby přišla vítězná série, přehodnotil byste plány, chtěl byste tam o titul jít znovu?
Nechci říkat, že ne, aby si pak lidi nemysleli, že už mi vůbec o nic nejde. Tyhle věci se však vykrystalizují samy. Všechno bude záležet na tom, jak se mi bude dařit, hlavně jak se já sám budu cítit. Dobře víte, že už nemůžu trénovat tak, jak jsem byl celý život zvyklý, moje tělo mi to už nedovoluje. Musel bych do toho dát hrozně moc, abych o ten pás šel. Kdybych ale vycítil, že si to můžu pořád dovolit, tak bych ten zápas vzal.
Jak jste se vlastně cítil po zápase s Tounkarou? Mám na mysli zdravotní stránku.
Po zápase jsem se cítil dobře, teď mě ale zase pobolívá rameno. Stoprocentní už nebude bohužel asi nikdy, což mou přípravu na zápas samozřejmě ovlivňuje. Při tréninku se snažím na něj dávat pozor.
I přes všechny těžkosti si ale návrat do klece jistě užíváte. Mám pravdu?
Jasně. Co jsem prožíval na Štvanici, bylo prostě brutální, a to ať už při veřejném vážení či o den později při nástupu do klece. Vážně jsem měl pocit, že se lidi ze mě snad zbláznili. Byl to úžasný pocit. Vědět, že vás mají až tak rádi.
Teď vás navíc čeká zápas na domácí půdě. Jak se těšíte na to, že se představíte právě v Bratislavě?
Upřímně, já se jako doma cítím v Česku i na Slovensku. Je mi vlastně jedno, jestli mám zápas tady nebo tam, užívám si to úplně stejně. Pokaždé cítím obrovskou podporu v zádech. Můj osobní názor je ale ten, že v Česku mě uznávají ještě víc než u nás. Víc lidí mě pozná tam než tady. Jak mě fanoušci hnali vpřed na Štvanici, to jsem nezažil ani v Bratislavě, když jsem šel s Barboríkem.