Matematička, programátorka a učitelka se to pokusí spočítat i soupeřce v ringu
24.09.2025
Autor: Barbora Poláková

Irena Smolíková mimo ring.FOTO: se souhlasem Ireny Smolíkové
Jednadvacetiletá Irena Smolíková se v jediném ženském zápase na sobotním PML 16 v Třinci utká s Viktorií Bulínovou. Ale Smolíková není jen thaiboxerkou, je i nadšenou matematičkou, programátorkou a učitelkou. Jak si studentka výpočetní a aplikované matematiky na Vysoké škole báňské v Ostravě povede v ringu? Letos už přivezla stříbro z mistrovství světa, potvrdí kvality i proti zkušenější Bulínové?
Ireno, bude Viktorie Bulínová vaší nejtěžší soupeřkou?
Nejtěžší? Myslím, že bude nejzajímavější. Obě jsme levačky. Zároveň obě máme atraktivní styl, netaháme to často do klinče. Ale nejtěžší? V České republice asi ano.
Narážíte na své úspěchy na mezinárodních mistrovstvích?
Letos se mi podařilo obhájit loňské druhé místo na MS IFMA do 23 let. Loni jsem se také stala mistryní Evropy do 23 let, navíc ve vyšší váhové kategorii.
Co vám sedí více, amatérské zápasy s chrániči, profi zápasy?
Mám raději profesionální zápasy. IFMA má náročná pravidla. Do 23 let jsme nuceni mít vesty a je to na 3x3 minuty. To je úplně jiné peklo. Celá výzbroj strašně žere fýzu. Když to ale člověk zvládne, tak pak bez chráničů je fyzička úplně jinde.
Jaký styl thaiboxu vyznáváte?
Mám ráda přestřelky, box. To mě baví. Nechodím často do klinče. Pěkné boxerské výměny zakončené kopem, to je fajn.
Jste chytrá holka, přemýšlíte i v ringu?
Někdy až moc. Často mi trenéři říkají, že bych nad tím neměla tak uvažovat, že je to lepší. Většinou je lepší, když je to přirozené, než když začnu moc myslet. Jsem analytický typ. Všechno si v hlavě přemítám, co bylo a nebylo dokonalé. Je lepší, když to nedělám a víc si zápas užívám.
Vy máte thaibox v rodině, vedli vás k němu rodiče?
Ano, brácha také dělá thajský box. Ale byla to úplná náhoda. Moje mamka se mnou šla na úplně první trénink, už jsem u toho zůstala a mamka mě v tom hodně podporuje. Brácha seknul s fotbalem a díky mně šel na trénink thaiboxu a už u toho také zůstal. Mamky přítel také dělával thaibox, takže jsme taková thaiboxerská rodina.
Trénujete i s bráchou?
Úplně nejčastěji ze všech. Chodíme spolu do gymu, máme ještě druhého trenéra, kam také chodíme spolu. Na ME jsme byli společně, na MS v Řecku mě přijela podpořit celá rodina. Brácha je snad na každém mém zápase a já zase na těch jeho. Trávíme spolu milionkrát víc času než před thaiboxem.
Spárujete spolu?
Samozřejmě. Brácha je vyšší váhovka, takže kdyby chtěl, tak mě poseká. Ale jeho výhoda je, že se mi umí přizpůsobit. Dělá to, co já podle soupeřky potřebuji. Je v tom úplně skvělý. I když je třeba o dvacet kilo těžší než já, tak umí přizpůsobit sílu mně, ale přitom zůstane stále rychlý i dostatečně tvrdý, aby to zase nebylo málo.
Jaké máte cíle v thajském boxu?
Vyhrát ME a MS v elitní kategorii. To je jeden z největších snů každého thaiboxera. Na amatérské úrovni nic víc není. Samozřejmě ještě se dostat na Světové hry, to je další věc. A hlavně dělat pěkné profesionální zápasy. Mě to nejspíš nikdy živit nebude, ale moc mě to baví.
Jste učitelkou na střední škole, vnímají vás studenti jako autoritu?
Myslím si, že ano. Jsem jim věkově blízko, vesměs jsou ve věku mého bráchy, takže chápu, jak to mají. Když pracuji, tak nejsem ten typ, co by je vysloveně topil a oni to ví. Zároveň ale ví, že musí pracovat, protože kdyby ne, tak to nebudou mít jednoduché.
Ví o vašem koníčku?
Ano. Většinou si to někde zjistí nebo si to řeknou mezi sebou. Pak za mnou přijdou s tím, že někde četli, že dělám nějaký bojový sport, tak jestli bych jim o tom něco řekla a jestli se nemůžeme podívat na nějaký zápas. Většinou v toho vznikají zajímavé storky z výuky.
Řekněte nějakou...
Teď naposledy jsem měla prváky, takže úplné nováčky, měli jsme teprve první hodinu. A přišli s tím, že slyšeli, že dělám bojové sporty, tak kolik mám KO. A jestli je něco naučím (smích). Ještě nevím, jak je v rámci programování můžu učit thaibox, tak jsem řekla, že když bude prostor, tak možná ano (smích).
Nechtěla byste tedy učit i tělocvik?
Já nemám zaměření na učitelství. Dostala jsem se k němu úplnou náhodou. Já studuji čistě matematiku. Asi ze mě ani neměl být učitel, ale vnitřně mě to k tomu táhlo. Ještě na gymplu jsem doučovala děti. Pak jsem dostala nabídku dělat učitelku na střední škole, tak jsem po tom sáhla. Je to moc fajn. I když někdy je člověk unavený, donekonečna něco vysvětlovat a někdo to ani na podvacáté nepochopí.
Je to náročná pozice?
Každý učitel mám můj obdiv, když to dokáže pěkně vysvětlit. Za katedrou je to těžké, je to úplně něco jiného. Třicet lidí se snažíte zaujmout a naučit co nejvíce. Ale nejhorší je, když člověk sám nechce. To je pro mě úplně nepochopitelné, když má člověk možnost chodit do školy a nechce.
Je pedagogika váš směr v profesní kariéře i do budoucna?
Ráda bych si na poloviční úvazek zachovala učitelství. Ale jinak bych se ráda věnovala spíš programování, nejspíš datové analýze. Tam je ta kombinace programování s matematikou, což mě baví. Takže hlavně pravděpodobnost a statistika.
