McGregor si to u mě trochu vylepšil. Slovák tuší, že bitva o titul BKFC se blíží
20.03.2026
Autor: Barbora Poláková
Tomáš Meliš a další výhra v BKFC.FOTO: Bare Knuckle Fighting Championship
Slovenský MMA zápasník a boxer bez rukavic Tomáš Meliš se po delší době opět představí doma, v Žilině. Ačkoliv je poslední dobou zvyklý rukavice nechávat doma, na sobotním PML 19 si je obleče. Jeho zápas s Wesleym Silvou z Brazílie totiž bude vrcholem MMA části. Pravidla však budou jiná, půjde o box v malých rukavicích. "Začnu pomalu, dostanu pár úderů, někdo mě otevře, je tam krev a už se to zapne," popsal Meliš klasický scénář svého zápasu pro kaocko.cz. Bude ho opakovat i v sobotu?
Tomáši, je velký rozdíl v úderu s rukavicí a bez?
Každé rukavice, ať už velké, malé, nebo bez, pokaždé je to úplně jiný sport, a to i při rozdávání úderů i jejich přijímání. V rukavicích si můžete něco zlomit, ale je to o mnoho bezpečnější i co se týče cutů. V mém případě... 10, 15 sekund zápasu a jsem otevřený, hlavně v zápase bez rukavic, ale to se otevře asi každý.
To je tedy důvod, proč na PML budete mít MMA rukavice?
Jde mi o to, abych se teď nezranil. Máme teď rozběhnuté jednání o příštím zápasu, čekáme na potvrzení data a soupeře v BKFC, takže se hlavně nechci zranit.
Máte raději klec, ring?
Na klec jsem zvyklý. I když chodím na sparingy po různých gymech, ne každý má ring a ne každý má klec. Myslím, že ring nebo klec není až takový rozdíl, největší rozdíl, co jsem cítil, byl slaměný ring na Králi ulice. Člověk si tam může sednout na ty balíky. Bylo to takové nestandardní. Někteří zápasníci s tím vyčůrávali, protože když si na to sednou, rozhodčí to nechají chviličku a pak to zastavují. Tohle mi nesedělo. Když jsem se rozběhl, už jsem to chtěl dodělat.
Turnaj bude probíhat v Žilině, byl to důvod, proč to vzít?
Určitě ano. Jsem Žiliňák, nějaký turnaj v Košicích nebo v Bratislavě je pro mě a v mém věku bezpředmětný. Pokud jde o turnaj v Žilině, jsem otevřený skoro všemu. Je to doma a PML mi vyšlo vstříc, že můžu boxovat v malých rukavicích. Těším se.
Vaše MMA kariéra je definitivně u konce?
Nemusí být, ale jestli nějaký zápas bude, tak jedině doma, v Žilině. MMA se ale teď moc nevěnuji.
Jaký je největší rozdíl mezi MMA a boxem bez rukavic, myslím mimo pravidla?
V MMA člověk musí být komplexní. Načítal jsem si soupeře dopředu. Člověk musí dávat pozor na všechny možné aspekty jako wrestling, grappling, ruce, nohy. V boxu bez rukavic ani nestuduji své soupeře, protože tam se jen boxuje, překvapit mě může jen rychlostí, tvrdostí. Příprava na box bez rukavic je v mém případě jednodušší než příprava na MMA zápas. V boxu bez rukavic driluji rychlost, tvrdost, pohyb a trošku otužuji klouby a hodně spáruji. Je to tvrdší sport, mám víc zranění, ale příprava je o mnoho jednodušší.
Jaká jste měl za svou kariéru zranění?
V bare knucklu jsou to hlavně tržné rány. Zlomeninu jsem měl jen jednou, Vlado Idrányi mi zlomil kost v ruce, když jsem držel kryt a on mě do něj trefil. Pak jen naražené klouby na rukou. U mě jsou vždy nejhorší cuty na hlavě, to je už taková moje součást. V rohu mi vždycky říkají: Dobře, fotky budeš mít pěkné, ale teď už začni boxovat (smích).
Potřebujete nastartovat nějakou bombou?
Tak nějak to asi mám. Vždy se snažím boxovat od začátku, ale nějak to nejde. Vždy mám začátek jako takový diesel, začnu pomalu, dostanu pár úderů, někdo mě otevře, je tam krev a už se to zapne.
V minulém zápase se to zapnulo rychle...
No, ale zase jsem dostal knockdown. Můj první knockdown, že mě počítali. Jeden z mých nejkritičtějších momentů kariéry. Nikdy jsem to nezažil, tak jsem z toho byl takový rozčarovaný. Ale asi mě to nakoplo správným směrem.
Je to o hlavě?
Určitě ano. Viděl jsem to i na obou mých zápasech v BKFC. I v prvním mě trefil soupeř tak, že jsem trochu zacouval. Soupeř ale polevil. Je to takový ten pocit, že už toho druhého máš na lopatě, už to jen dodělat. I ve sparingu se snažím, a to spáruju s Hronem, Pernicou, tam jsou takové poloknockouty skoro pořád, ale vždy se snažím nedat to najevo. Soupeř pracuje i s vaší mimikou, snažím se vypadat v pohodě a hned začít tlačit, aby si nemysleli, že už mě mají na lopatě.
Co vás teď čeká v BKFC?
Čekáme na termín a místo. Víme o dvou turnajích v Evropě, Itálie a Srbsko. Teď je to o komunikaci, kde by mě kdo chtěl. Manažer z Itálie by mě chtěl znovu tam, ale hledají nějakého italského soupeře, aby to pro mě mělo smysl.
V boxu bez rukavic jste neporažený, blíží se zápas o titul v BKFC?
Doufám, že ano. Už jsme to komunikovali s manažery. Mělo se to odrazit od toho minulého zápasu, ten se vydařil, tak čekáme na nabídku. Myslím, že hledají nějakého Itala, co by mohl jít se mnou o titul. Pokud ho najdou, myslím, že bych tuto nabídku mohl dostat už teď. Pokud se nenajde, budu tam mít tři výhry a už na to sám začnu tlačit.
Po vaší poslední výhře vám gratuloval Conor McGregor, potkal jste ho poprvé?
Ano, možná i naposled (smích). Ale doufám, že ne. Musím říct, že nejsem jeho velký fanoušek. Neříkám, že je špatný zápasník nebo člověk, ale nikdy jsem nebyl fanoušek jeho trashtalku a jeho vystupování. Můj názor se ale trochu změnil. Když byla tisková konference v Římě, povídal tam, jak se změnil, přišel tam i s rodinou. Trošku jsem na něj změnil pohled, a to i proto, že se u nás zastavil a dali jsme si malý rozhovor. Nejen jednou, nejprve to bylo před kamerami, ale pak se za námi stavil ještě v šatně, bylo vidět, že předtím to nebylo jen pro kamery. Něco řekl, podal nám ruce, trošku si to u mě vylepšil.
Máte propíchnuté obě bradavky, máte rád bolest?
To mám už asi dvacet let. Když jsem byl mladý, nebránil jsem se takovým věcem. Uši jsem si propichoval sám, jazyk jsem si nechal propíchnout asi v patnácti. Samozřejmě proběhla i nějaká kérka domácím strojkem. Experimentoval jsem. Prostě jsem to chtěl vyzkoušet, tak jsem to vyzkoušel. Už je to součástí mě. Nechci říct, že nemám problém s bolestí, ale myslím, že s ní umím pracovat. Ale bojím se zubařů, nemám je rád.