Mike Tyson a jeho největší vítězství! Znáte je?

Návrat boxerské legendy se blíží. Mike Tyson (50-6, 44 KO) s Royem Jonesem juniorem (66-9, 47 KO) nabídnou 28. listopadu v Staples Centra v Los Angeles exhibiční boxerský souboj na osm kol po dvou minutách. 

Mike Tyson vs. Pinklon Thomas
30. května 1987 v Las Vegas
O tituly WBA a WBC v těžké váze
Vítězství TKO v 6. kole

„Pinklon Thomas byl o hodně těžším soupeřem, než se před zápasem zdálo. Vydržel toho dost. Trefil jsem ho hned na začátku zápasu těžkými údery a on se stejně vrátil do hry. Zaskočilo mě to. Ale v šestém kole si naběhl na můj levý hák. To ho paralyzovalo a já jsem vsadil na to ho dorazit. A naštěstí padl! Bojoval skvěle, ale je pravda, že jsem ho šetřil. Po souboji jsem na něj byl opravdu laskavý a milý, protože tak se choval k soupeřům i můj idol Jack Dempsey. Demoloval soupeře a po duelu se s nimi objímal. Kopíroval jsem Jacka, jak v zápase, tak i po něm.“

Mike Tyson vs. Tony Tucker
1. srpna 1987 v Las Vegas
O tituly IBF, WBA a WBC v těžké váze
Vítězství na body u všech rozhodčích

„Tucker byl opravdu kvalitní soupeř… Ale tenkrát jsem hodně pařil. Něco jsem sice natrénoval, ale nebylo toho moc. Udělal jsem si dva týdny pauzu, bavil jsem se s holkama, vrátil jsem se do přípravy a začal pořádně trénovat tři týdny před soubojem. Svedl jsem s Tonym dvanáctikolovou bitvu. Už v prvním kole mě zaskočil ranou, kterou jsem neviděl – levým zvedákem. Tony byl skvělým boxerem, ale v té době to byl můj čas. Tlačil jsem ho dvanáct kol nonstop. Neměl žádnou šanci se nadechnout, nebo dokonce zvrátit výsledek ve svůj prospěch. Vyhrál jsem a získal všechny pásy světového šampiona těžké váhy. O tom jsem vždy snil a s mým koučem a náhradním otcem v jedné osobě Cusem D’Amatem jsme si o tom vyprávěli od mých dvanácti let.“

Mike Tyson vs. Tyrell Biggs
16. října 1987 v Atlantic City
O tituly IBF, WBA a WBC v těžké váze
Vítězství TKO v 7. kole

„Honilo se mi hlavou, že můžu proti Biggsovi zápasit i na patnáct kol. (Poslední patnáctikolový souboj o pás světového šasmpiona v těžké váze.) Ale nechtělo se mi. Můj mentor Cus D’Amato nechtěl jen, abych jen vyhrával. Chtěl, abych své soupeře v ringu deklasoval, ničil je, nedával jim žádnou naději, že by snad proti mně mohli mít nějakou malou šanci. Biggs mi ale pomohl tím, že měl v sobě málo odvahy a podle mého začal brzy s profesionálním boxem. Tyrell byl totiž skvělým amatérem.“

Mike Tyson vs. Larry Holmes
22. ledna 1988 v Atlantic City, 
O tituly IBF, WBA a WBC v těžké váze
Vítězství TKO ve 4. kole

„Larry Holmes měl období, kdy byl králem těžké váhy. Když jsem s ním zápasil já, znovu jsem chtěl pomstít můj vzor Muhammada Aliho. Larry ho porazil v roce 1980. Ale znovu jsem se chtěl zachovat jako Dempsey. Řekl jsem před soubojem, že je Holmes skvělý boxer a byla to pravda. Jestli by byl zápas vyrovnanější, kdyby byl Holmes mladší? Samozřejmě. Vrátil se do ringu po pauze a hned svolil k zápasu se mnou. Po našem souboji vybojoval ještě deset až patnáct duelů a každým zápasem se dostával do skvělé formy. Čtyři roky po souboji se mnou byl na tom opravdu skvěle, když se utkal s Evanderem Holyfieldem.“

Mike Tyson vs. Michael Spinks
27. června 1988 v Atlantic City
O tituly IBF, WBA a WBC v těžké váze
Vítězství TKO v 1. kole

„Byl jsem přesvědčený, že zvítězím!  A to i přesto, že Michael  Spinks kraloval v „polotěžké“. Pamatuji si, jak jednou spároval s Frankiem Brunem v New Yorku, kde se Michael připravoval na zápas v polotěžké váze. Po tréninku zůstal v gymu a díval se na můj trénink. Přitom v té době by si zápas se mnou nedokázal představit. Jako těžká váha Spinks mohl být nepříjemným soupeřem. O tom se přesvědčil i Larry Holmes, který s ním dvakrát prohrál. Ale pro mě Michael byl starý a malý, měl problémy s koleny a vlastně ani vyhrát nad Tysonem nechtěl. Nevydržel se mnou ani jedno kolo.“