Místo gólů střílí soupeře v kleci. Nevybavuji si žádnou rvačku, ve které bych prohrál, pochlubil se Keita
19.07.2023
Autor: Ondřej Huml
Losene Keita.FOTO: OKTAGON MMA
Vyrůstal v Conakry, jeho kamarádi byli i o patnáct let starší kluci. Pořád s nimi běhal někde venku, po odletu do Belgie se však jejich cesty samozřejmě rozdělily. Ta jeho nabrala dost strmý směr, nakonec ale všechno dobře dopadlo. I díky MMA a slzám sestry. Tohle je šampion Oktagonu Losene Keita a jeho příběh.
"Moje dětství bylo trochu těžké, ale určitě ne špatné. I díky tomu, že se mě z Evropy snažila podporovat máma, to nebylo nic hrozného. Ovšem pořád se jednalo o Afriku. Zemi, kde není moc příležitostí, ale snažili jsme se to nějak zvládnout," poznamenal v rozhovoru pro kaocko.cz Keita, jenž jako mladý drak vyrůstal pod dohledem milující babičky. A pevné pouto mezi nimi vydrželo až do její smrti.
"Ona byla velmi milý a laskavý člověk. Měl jsem ji hrozně rád, protože na mě byla strašně hodná. Někdy možná až moc. Znal jsem ji lépe než vlastní mámu, což jen prohloubilo vztah mezi námi," konstatoval Černý panter, který byl hodně akční a zlobivé dítě. Uměl se prosadit i v partě se staršími kamarády.
"Jako malý jsem tropil spoustu hloupostí, často jsem se pral. Tehdy jsme bojovali mezi sebou a pravda je taková, že já jsem vždy vyhrával. Vlastně si nevybavuji žádnou rvačku, ve které bych prohrál," rozesmála se hvězda Oktagonu.
Tuhle vlastnost si přenesl i do klece. Po třech výhrách mezi amatéry přesídlil do profi, kde zvítězil už jedenáctkrát v řadě. Porážku nemá na kontě zatím žádnou.
Byly ale časy, kdy mu jeho silné rány způsobovaly víc škody než užitku. Hlavně tedy v době, kdy z Guinejské republiky přesídlil do Belgie. "Předtím jsem vůbec nikam necestoval a najednou jsem seděl v letadle a letěl do cizí země. Měl jsem tam bráchu i ségru, kteří se mi to všechno snažili co nejvíce usnadnit, i tak ale nebylo vůbec lehké si tam zvyknout," připustil Keita.
Kamarádské bitky tak vyměnil za ty pouliční. A i v nich byl zatraceně dobrý, což nemohlo dobře skončit. "Ale nebylo to tak, že by bylo hodně snadné mě vyprovokovat. To zase ne. Když však jako malý vyrůstáte v prostředí, kde starší kluci chtějí sami sobě i celému světu pořád něco dokazovat, je pak celkem těžké se z toho zcela vymanit a začít žít úplně nový život," konstatoval pětadvacetiletý střelec, jemuž v jednu chvíli belgičtí policisté všechny hříchy sečetli a poslali ho za mříže.
"Ve vězení jsem se cítil hrozně osaměle. Je to těžké, protože jste zavřený mezi čtyřmi stěnami a nemůžete skoro nic dělat. Den po dni ta samá rutina by nahlodala každého. Na druhou stranu jsem muž, co je zvyklý čelit různým zkouškám. Určitě to tak pro mě bylo vlastně lehčí než pro mé nejbližší. Hlavně má rodina to nesla hodně těžce," zavzpomínal Keita.
Tenhle příběh má však dobrý konec. Populární bojovník se napravil, po propuštění z vězení si svou agresi začal vybíjet už pouze v gymu. A byly to slzy v očích jeho sestry, které ho přiměly postavit se na tu správnou stranu.
"Je to tak. Když jsem z druhé strany mříží uviděl, jak pláče, pochopil jsem, že musím začít žít jinak. Do té doby mi bylo hodně věcí jedno, tenhle moment ale všechno změnil. A já jsem za to moc rád. Svým nejbližším jsem už zkrátka nechtěl a nemohl dál ubližovat," řekl tvrďák, který už příští sobotu na Štvanici bude mít šanci stát se dvojnásobným legitimním champem Oktagonu. Po Ivanu Buchingerovi teprve druhým mužem, jenž by to tam dokázal.
Jako malý přitom snil o trochu jiné dráze. Chtěl se honit za míčem a střílet góly. "Vždycky jsem toužil být fotbalistou, navázat na kariéru svého táty. Myslel jsem si, že v Belgii začnu hrát za nějaký pořádný klub, ale bohužel k tomu nedošlo. Asi jsem v sobě neměl tolik disciplíny," usmál se Keita, v němž láska k fotbalu přetrvala dál.
"Pořád ten sport miluji, mým nejoblíbenějším klubem je jednoznačně Barcelona. Dokonce se přiznám, že v televizi fotbal sleduji snad ještě radši než MMA," podotkl na závěr.