Mladou dravost už nezískám, ale vyčůranost a chytrost dokážu využít, směje se nestárnoucí mistr světa
26.11.2023
Autor: Miroslav Obluk
Anatoli Hunanyan.FOTO: Czech Kickboxing Team
Věk je pouhé číslo, pokud zdraví i mysl drží, lidské tělo dokáže předvádět neuvěřitelné výkony. I mezi veterány. Své o tom ví i legenda postojových disciplín Anatoli Hunanyan. Česko-arménský válečník dokráčel ve svých jednačtyřiceti letech na samotný vrchol. Ovládl mistrovství světa WAKO, stal se králem v Kick lightu. "Byla to ohromná nostalgie. Splnil jsem svou metu," usmál se válečník, jenž při cestě na vrchol dokázal trénovat i své svěřence, v rozhovoru pro kaocko.cz.
Na mistrovství jste přijel jako trenér i zápasník. Zvolil jste si vcelku smrtící kombinaci. Jaké to bylo?
Bylo to pro mě těžší (úsměv). Mám tu své závodníky, takže jsem musel být celou dobu v ringu. Mezitím jsem si musel hlídat, kdy jdu já. Třeba páteční den byl hardcore. Já jsem nastupoval do zápasu společně s Šárkou Melínovou, do toho šla boxovat i Tereza Cvingerová. Ve mně se to strašně lámalo. Terka šla finále, Šárka bojovala o finále. Byly to pro mě důležité okamžiky, u kterých jsem měl být. Najednou na mě mával Martin Viktorin s tím, že nastupuji. Já jsem dobojoval, podal jsem soupeři ruku a zdrhnul jsem.
Před dvěma lety jste říkal, že se cítíte více jako trenér, letos jste opět bojoval. Co za tou změnou stálo?
No, teď jsem objevil novou kategorii. Veteráni byli od 40 let výš. Nebyli tam žádní mladí kluci, kteří si potřebují honit ego. V tom mi ta kategorie sedla. Měl jsem dobrý pohyb, akorát jsem teďka po dvou náročných operacích, takže to nebyla úplně sranda (úsměv).
Působí to celé jako filmový příběh, užil jste si šampionát?
Ano, byla to ohromná nostalgie. Splnil jsem svou metu.
Považujete tento triumf za etalon vaší kariéry?
WAKO považuji za největší úspěch v tom, že jsem se tohoto šampionátu vždycky chtěl zúčastnit. Jednou se mi to podařilo za Arménii, tak dva, tři roky dozadu, ale zvolil jsem špatnou taktiku. Zápasil jsem v K-1, a zjistil jsem, že fakt můj věk už neodpovídá tomu, co chci dělat. Tuhle medaili považuji za svůj největší úspěch ve své amatérské kariéře. Než jsem přijel do Portugalska měl jsem na kontě 226 zápasů, teď jich mám 230.
Krásná meta, považujete tímto amatérskou kariéru za uzavřenou?
Hele, ještě nemám žádný evropský titul ani v amatérech, ani v profi. Pokud bude zdraví sloužit, budu mít dobrou náladu, tak proč nebojovat dál?
Cítil jste, že váš triumf na šampionátu pomohl i vašim svěřencům?
Určitě. Například, když jsem doběhl k Šárce, řekl jsem jí: 'Vyhrál jsem, teď si na řadě ty.' To ji taky hecne. Ona se mnou prožívá to, co já prožívám s ní.
Jak byste zhodnotil Šárčiny výkony na mistrovství?
Až do finále byla perfektní. Ve finále se potkala se soupeřkou, která byla o třídu lepší. Alespoň víme, na čem teď musíme máknout. Je to mladá holka, má všechno pořád před sebou.
Propisuje se váš trenérský pohled i do vašich zápasů?
Ano, mám jednu takovou vlastnost, že velice rychle chápu a vidím své mezery i těch druhých. Všimnu si třeba, že se soupeř po útoku nevrací do krytu. Pak si poslechnu rady trenérů, znásobím je a velice rychle je aplikuji.
Skvělá vlastnost pro zápasníka i trenéra.
To jo, tu mladou dravost už nezískám, ale tu vyčůranost a chytrost dokážu využít (úsměv). Já jsem vlastně všechny své soupeře uvařil na fyzičku, oni se utavili v první minutě.
Věřil jste už od začátku turnaje, že to bude zlato?
Ne (smích). Na první zápas jsem dostal Ázerbájdžánce. Celý tým se mi smál, říkali mi, že pokud prohraji, už mě nikdy nepustí do Arménie za rodinou. Byly to nervy. Já jsem ale od dětství naučený, že proti Ázerbájdžánci nebo Turkovi nesmíš prohrát. Vyhrál bych, i kdybych tam měl chcípnout. Na další soupeře jsem koukal na Youtube. Zjistil jsem, že jsem rychlejší, pak jsem si věřil.