MMA mě neláká. Mám problém někoho udeřit a taky mi vadí krev, přiznává zápasnice
04.07.2020
Autor: Pavel Hynek
Olympiáda sice bude až za rok, přesto jí má zápasnice Adéla Hanzlíčková plnou hlavu. Během koronavirové pauzy sice nemůže soutěžit, ale pořád je v jednom kole. Sama ovšem tvrdí, jak si užívá volna. V rozhovoru pro kaocko.cz prozradila, jak si užívala tréninky s dětmi před kamerou, kdy se v poslední době bála, odtajnila i to, kdy se prala v parku a jak je na tom s vařením. A co přechod od zápasu k MMA? „Neláká mě to, i když my řada lidí říká, že mám pro MMA předpoklady a polepšila bych si. Já ale miluji zápas,“ říká šestadvacetiletá zápasnice.
Jak zvládáte dlouhé a těžké období bez soutěží?
Docela v klidu. Dobré je to v tom, že si odpočinu a taky budu mít volné léto. To jsem neměla šest let. Divné je to v tom, že jsem v tuhle dobu měla mít jistou kvalifikaci na olympiádu, nebo bych věděla, že tam nebudu. Všechno ale kvůli koronaviru dopadlo jinak.
A před vámi se objevilo nečekaně dlouhé volno...
Leckdo si může myslet, že se flákám, ale tak to vůbec není. Musím být pořád ve střehu, až začnou závody, tak se ukáže, jak člověk v téhle době makal.
Vy jste zvládala celou řadu jiných aktivit. Byla jste třeba v projektu Učítelka. Jaké to bylo?
Moc jsem si to užívala. I když tedy, trochu jsem se bála, protože to jede živě, že se tam třeba někde přeřeknu. Vedla jsem trénink, bylo to nakonec všechno v pohodě.
Pak jste stihla trénovat na letišti. To musel být také zvláštní zážitek...
To byl speciální projekt, který mě zaujal. Na mě, jako na zápasnici, zbyla ostraha (směje se), takže jsem se s nimi nejdřív rvala. A pak na mě dokonce pustili psa. To bylo hodně zajímavé.
Od soupeře víte, co čekat, u zvířete ne. Co se vám honilo hlavou?
Bála jsem se, i když jsem se s ním dopředu trochu seznámila. Jak si na sebe vezme člověk ten návlek, tak ten pes po něm jde. Po obličeji by nešel, ale když se na vás ten pes řítí, vyděsilo mě to. Ale věděl, co má dělat.
Zvládla jste být i patronkou projektu, kdy jste s kolegou judistou jezdili po dětských domovech. Zapůsobilo to na vás?
To byl obrovský zážitek. Neměla jsem s dětskými domovy žádnou zkušenost. Vyprávěli jsme dětem, že když budou dělat sport, je to cesta k lepšímu životu. Pak jsme jim ukázali nějaké chvaty, kolega třeba škrcení. Během dvou dní jsme navštívili šest domovů, bylo to docela náročné.
Naposledy jste pak trénovala s malými judisty. I tam jste vypadala v televizi hodně spokojeně. Co vás nadchlo?
Nadšená jsem byla moc. Bylo super, kolik šikovných dětí tam bylo. Něco jsem jim třeba jednou ukázala a ony to hned uměly. Musím říct, že mě to takhle tedy nešlo.
A jak jste na tom s tréninkem vy. Asi se vám ulevilo, že už se dá normálně připravovat. Byla ta doba hodně složitá?
Nejdřív se dalo třeba cvičit s vlastní váhou, běhat. Pak se to uvolnilo a my jsme se chodili v rouškách rvát do parku. Lidi koukali divně, ale nikdo na nás policii nezavolal (směje se) Teď už naštěstí chodíme do haly, kde máme sparingy. Většinou mám proti sobě šikovný kluky, ale musím si to hlídat. Ženský styl je jiný.
Už tu padlo slovo olympiáda. Jak často na ni myslíte?
Pořád. Kdyby to tak nebylo, třeba bych se začala trochu flákat. To by prostě nešlo, musím se soustředit na každý trénink. Musíme myslet na to, jak obrovsky náročné bude se na olympiádu dostat. Jsou jen dva turnaje a na jednom z nich musíte skončit do druhého místa. Stačí, když chytnete špatný los, nebo nemáte den a může to být pryč.
Cítím, že by se vám zamlouval trochu jiný styl kvalifikace na OH...
Myslím, že by daleko spravedlivější byly žebříčky, kam by se sbíraly body a podle toho by se jelo. Vezměte si, jak je Evropa vyrovnaná a kvalifikační turnaje jsou jen dva.
Během koronavirové pauzy jste se ukázala také jako hráčka na kytaru, či třeba fanynka vaření. Zůstal vám čas pořád i na tyhle záliby?
Kytaru mám na pokoji, takže drnkám. Ale ono toho volného času zase tolik není. Snažím se užívat si života.
Četl jsem, že jste si upekla i kachnu. Kolikrát na ni během pauzy došlo a nemáte pak nějaký problém s váhou?
Váhu nehlídám. Sice jsem přibrala, ale jakmile se režim vrátil do normálu, šla váha dolů. V poslední době, když je třeba shodit, tak dávám třeba dvě a půl kila, to je v pohodě. Dřív to bývalo i šest kilo, a to bylo ošklivý. Co se týče váhy, tyhle jídla si nedávám před tréninkem, ale mám tyhle prasárničky ráda (směje se). Kachnu jsem měla v restauraci víckrát.
V minulosti se vás ptali, zda neuvažujete o přechodu k MMA. Vy jste to radikálně odmítla. Když teď běží bojové akce a judisté ještě nemají soutěže, nepřehodnotila jste názor?
Ne, ne. V žádném případě. Slyším to často, lidi mi to i docela vyčítají, že mám pro MMA předpoklady, že bych si tam přišla i na lepší peníze, že je MMA populárnější.
Chápu to správně, že tedy těmto svodům odoláte?
Miluju zápas, tohle mě prostě neláká. Zatrénovat si s Luckou Pudilovou, to třeba ano. Ale někoho udeřit, s tím bych měla asi problém. A taky mi nedělá dobře krev. Takže je asi jasné, že zůstanu u zápasu.