Můj sen je mít farmu, kde budu žít se zvířaty v harmonii, nebudu je jíst, říká český bojovník
01.03.2025
Autor: Barbora Poláková
Matěj Kozubovský.FOTO: RFA
Matěj Kozubovský dostal příležitost opravit si jednu hrubku ve statistikách. Před čtyřmi lety ho v rámci covidového projektu Oktagon Underground porazil Sebastian Fapšo ze Slovenska. Mezi nimi to vřelo. Mladí kluci, horká krev. Od té doby oba ušli dlouhou cestu, prošli si vzestupy i pády a vyspěli. Kam se posunuli jako sportovci se ukáže 14. března v Bratislavě. Jejich odveta bude jedním z vrcholů jubilejního galavečera RFA 20.
Jaké jsou mezi vámi a Fapšem emoce?
Už to není to, co bylo předtím. On se docela uklidnil a já to mám taky na salámu. Za ty čtyři roky jsme na sebe něco pronesli, ale já ho nesleduju, vyhýbám se mu, takže vůbec nevím, co s tím člověkem bylo.
Fapšo se hodně změnil...
V jeho případě to bude tím, že měl ošklivé prohry s Purašem a Lutterbachem a lidi mu dali hodně sežrat to, jak vystupoval. Takže zkrátka změnil image.
Nechybí vám ta hecovačka do zápasu?
Všechno má svoje. Když toho člověka neznám, necítím takový tlak. Když je tam zlá krev, tak vím, že musím vyhrát a ukázat, že jsem lepší.
Fapša máte na "salámu", co další lidi?
Mám averzi vůči lidem, protože už vím, čeho jsou schopní. Nové lidi kolem sebe už nevyhledávám. Nežiji jak poustevník, ale už jsem ztratil víru v lidi. Mám raději zvířata.
Máte v sobě naštvanost?
Už ne, to už je za mnou. Teď jsem ve fázi apatie.
Když máte rád zvířata, jaké máte?
Mám jen pejska. Ale chtěl bych jich mít strašně moc. Můj sen je mít jednou farmu, na kterou nebudou moc lidi. Rodina a kamarádi tam budou moci chodit s povolenkou jednou za týden. Budu tam mít snajpry, aby se tam nedostal cizí člověk. Se zvířaty tam budu žít v harmonii, nebudu je jíst a budu mít úplně všechno.
Nyní jíte maso?
Měl jsem v plánu přestat maso jíst. Já jsem z vesnice, dělali jsme zabíjačky. I když jsem celý život maso jedl a i ty zabíjačky jsem si užíval, tak postupem času jsem došel k tomu, že mi to nevyhovuje. Čím jsem starší, tím jsem víc empatický. Bohužel mi zjistili alergii na mléko, takže kdybych nejedl maso, tak už bych nemohl nic. Plán se tedy protáhl, ale jednou k tomu dojdu.
Máte nějakou aktivitu, u které se uvolníte?
V prvé řadě čas strávený s pejskem. Druhá věc je sauna. Vždycky jsem tam rád chodil, teď to moc nedodržuji, ale chci zase začít chodit do sauny a otužovat se. Také příroda. Chodil jsem na čundry, přespávačky, teď bych chtěl začít brát i pejska. Mám rád i běhání. Občas to prubnu v přírodě, jen tak rekreačně, ne jen tréninkově na čas. No a s přítelkyní pořád chceme chodit lézt na horolezeckou stěnu. Zatím mě kámoši vytáhli jednou, ale to bych chtěl zkusit.
A pak na skálu?
Prvně na stěně, abych vůbec zjistil co a jak. S moji váhou je to trochu problém, když mám normálně sto kilo. Ale zase mám výhodu, že celý život sportuji, jsem zpevněný. Časem bych rád přešel na skálu.
A co hudba?
(smích) To jsem řekl v nějakém rozhovoru, že bych chtěl hrát na kytaru nebo klavír, ale nedělám to. Nikdy jsem na žádný nástroj nehrál, ale strašně moc se mi to líbí. Přemýšlím, že bych začal chodit na hodiny třeba klavíru, na které jsem si čas zatím neudělal.
Takže byste si rád zahrál klasické skladby?
Klidně. Doma máme rádi Hanse Zimmera, to je filmová hudba. Ale teď jsem byl na koncertě, kde měl celý orchestr, to se mi strašně líbilo.
Co jinak posloucháte?
Většinou klidné písničky. Poslechnu si i nějaký starý slovenský rap, ale většinou něco klidného, jako rockové balady, soundtracky nebo mám rád muzikály. Třeba Noc na Karlštejně, to je klasika.
Proč jste před lety přerušil kariéru?
Ztrácel jsme chuť dělat sport. Seběhlo se mi několik těžkých životních událostí a sport neměl prioritu. Pak jsem k němu měl i odpor. Byl jsme taky hodně nemocný, mám autoimunitní onemocnění, takže když si nedávám pozor, jsem pořád nemocný. V životě jsem měl jiné starosti. A místo toho, aby mi lidi řekli, dej si pohov, tak všichni do mě hučeli, že musím zápasit. Postupně jsem si vybudoval takový odpor, že jsem sport už nechtěl dělat. Byl jsem naštvaný na celý svět.
Jak jste se z toho dostal?
Musel jsem začít všechno dělat úplně jinak, jinak uvažovat. Pomohl mi i kouč a terapeuti. Když jsem padl na dno, tak jsem si uvědomil, že sport mě vždycky držel nad vodou. Začal jsem úplně od začátku. Nikdo na mě nekladl tlak, já vypustil všechny starosti a postupně jsem se k tomu vracel. Byl to běh na hodně a hodně dlouhou trať.
Dnes už jste zase v rytmu?
Člověk má pořád nějaké starosti, ale nesmí tomu propadat. Naučil jsem se s tím pracovat.
Koukáte, co bude dál?
Nic takového neřeším. Mám vyhlídku, že bych se chtěl dostat do Glory, ale když vidím podmínky v Česku, tak se s tím pomalu loučím. Ale kdyby přišla nějaká nabídka, tak se vším končím a věnoval bych se sportu naplno. Teď člověk musí řešit peníze, to není optimální. Jinak mám menší plány, po zápase si dám volno, budu se věnovat věcem ze života, třeba potřebuji udělat zahradu na baráčku. Trénovat budu stále, ale také se chci věnovat rodině.
Podmínky v Česku nejsou dobré?
Nejsou. Je to těžké, nemohu se živit jenom sportem. Musím shánět sponzory, jsem rád, když se mi vůbec zaplatí příprava. De facto si sportem nic nevydělám. Můžu si sportovat, ale nemůžu všechno hodit za hlavu a soustředit se jen na tréninky. Musím si plánovat tréninky tak, abych stíhal všechny zařizovačky, tréninky jiných lidí.
Výplata v Glory by byla dostačující?
Nevím, jaké tam jsou výplaty, ale doufám, že ano. Hlavně z hlediska sponzorů. Já si dělám sám sobě manažera a všechno si řeším sám. Abych se věnoval jen tréninku a sportu, tak to mám jen týden před zápasem. A to je vždycky krásné.
