Musel ztratit zrak, aby prozřel. Honba za dokonalostí jej málem stála život

Když jdou rukavice stranou. FOTO: kaocko.cz

Dlouhá léta se hnal za svým snem, chtěl se stát boxerským šampionem. Nic jiného kromě toho neviděl. Avšak život má někdy zvrácený smysl pro humor, a tak se Deion Jumah musel se svou vidinou rozloučit, aby nepřišel o život. Probudil se a neviděl.

Stejný problém boxera potkal již v minulosti. Tehdy si nicméně nedovedl představit, že by s bojem skončil.

"Když se to stalo poprvé, nebál jsem se oslepnutí. Bál jsem se, že ztratím příležitost zapsat se do dějin boxu," vysvětlil v rozhovoru pro Skysports. "Raději bych oslepl v boji, než abych přestal." Teď na situaci ovšem nahlíží odlišně. "Když se mi to přihodilo podruhé, něco ve mně se zlomilo. Boj pro mě nebyl už tak důležitý, především jsem nechtěl oslepnout," dodal.

Jumah byl přitom ve zcela odlišné situaci než poprvé. Byl na vrcholu své kariéry. Mohl získat pás pro britského šampiona, který by mu otevřel cestu ke světovým titulům. Leč i přesto se rozhodl skončit. "Dostal jsem se do bodu, kdy jsem si říkal, že box mě v životě připravil o mnohé a já mu nedovolím, aby mě připravil i o zrak."

Léta se vyrovnával se zraněními. Měl však srdce válečníka, které neoslabila ani perikarditida (onemocnění způsobující otok srdce).

"Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal. Byl to velký zlom v mé kariéře. Myslím, že to bylo mé první pořádné vítězství. Je to totiž docela vážný problém."

Nezdolný duch a cesta za dokonalostí málem předznamenala jeho zkázu. "Myslím, že můj problém se srdcem pramení z mé mentality při tréninku. Věnoval jsem boxu šílené hodiny tvrdého tréninku. Byl jsem na sebe tvrdý. Nikdy jsem pro sebe nebyl dost dobrý," přemítal.

Léta postupovala a válečník změnil i svůj postoj. Postoj k boji i životu. "Myslím, že jsem cítil trochu sebenenávist. Teď jsem docela rád, že už můžu skončit. Nemusím se vláčet mrazem, běhat ve čtyři ráno, potit se v tělocvičně jen proto, abych se ohodnotil." 

Pokaždé když se objevila vidina titulu, ztrácela se vidina reality. Britský válečník došel na rozcestí, na kterém musel učinit volbu. "Vypadalo to jako sen, na který jsem se tak dlouho díval. Jenže kdykoliv se přiblížil, ztrácel jsem zrak. Říkal jsem si, proč nemůžu mít, co chci?"

Postupem času však v sobě našel mír. "Nikdy by mi to nestačilo. Pořád bych chtěl víc. Pokaždé když vyhraji, si stejně myslím, že jsem nebyl dost dobrý. Je to jako snažit se dosáhnout úrovně dokonalosti, která prostě není skutečná. Ano, těším se až toho nechám, protože mé šílenství by mě zabilo."

Cesta bez boje byla však mnohem náročnější než bitvy mezi provazy. Co si počít bez boxu, který dával jeho životu smysl? 

"Měl jsem trochu krizi identity. Bez boxu jsem byl ničím. Avšak všechny příležitosti, které jsem si zavíral kvůli tomu velkému snu, které jsem neviděl, se mi teď otevírají. Box je jen tím, co jsem dělal. Nedefinuje to, čím jsem," prohlásil Brit, který v sobě už našel mír.