Na titul UFC nedosáhl, doma ho přesto vítali jako krále. Miluji vás, poděkoval fanouškům Poirier
06.06.2024
Autor: Miroslav Obluk
Dustin Poirier (vlevo)FOTO: UFC
Snil o velkolepé tečce, o vítězství, které by definovalo jeho bojovou cestu. Věřil, že může šampiona lehké divize UFC a jedničku napříč vahami Islama Machačeva udolat, leč nestalo se. Populární Američan Dustin Poirier ve svém 40. kariérním boji (30-9-1NC) úspěšný nebyl. Padl v posledním kole, šampion ho utáhl submisí. Sen o titulu se zhroutil. Jestli přijde nějaký další, to je otázkou. Rodák z Louisiany nyní zvažuje své kroky, přemítá nad koncem. Jedna věc však jistá je, pro své město je stále hrdinou, motivací i vzorem.
Louisianský rodák patří mezi nejpopulárnější tváře UFC. Přízeň fanoušků si vydobyl díky atraktivním výkonům, respektu, skromným vyjádřením i svou charitativní prací. Během své dlouholeté kariéry dosáhl takřka na vše, co mohl, jedna kolonka mu však zůstala neodškrtnutá.
Poirier ani napotřetí nedosáhl na zlatý grál lehké divize. Potřetí mu byla vystavěna stopka. Při svém posledním boji přitom nebyl k výhře daleko.
Na víkendovém turnaji UFC 302 bojoval jako lev, dagestánskému vládci loktem rozčísnul čelo, přichystal mu jeho nejtěžší kariérní zkoušku. Na výhru mu to však nestačilo.
V 5. kole chytil Machačev Američana za jednu nohu, stáhl ho k zemi, nasadil zámek, nepustil. Dustin odklepal, sen o titulu se rozplynul.
Po boji na něj přišly chmurné myšlenky, přemítal nad koncem. "Bojoval jsem o to, abych se stal mistrem světa. Kvůli čemu jinému bych měl taky zápasit? Pro lásku k boji? Kvůli závislosti, kterou k němu cítím? Nebo čistě jenom pro prachy? Já i moje rodina jich máme dost, nepotřebujeme nutně další. Jako peníze jsou skvělé, ale zdraví je mnohem důležitější. Já chtěl být prostě šampion. Dokázal bych si vybojovat ještě jednu šanci? Vážně nevím. Zdolat tuhle horu je fakt náročné a já se o to pokoušel už tolikrát," naznačil Poirier na tiskovce, že je připraven skončit.
Pokud by opravdu skončil, svět MMA by přišel o jednoho z nejoblíbenějších bojovníků, což Poirier pocítil i po příletu do své domoviny.
Dorazil na louisianské letiště, jeho tvář zdobily monokly. Američan se je pokusil zakrýt brýlemi. Když však uslyšel dav jásajících příznivců, který skandoval "šampion, šampion," srdce mu zaplesalo, brýle sundal.
Dojatý válečník se pozdravil se svými fanoušky. "Je to neuvěřitelné, miluji vás," poděkoval jim. "Jsem zpátky doma," pousmál se pětatřicetiletý bojovník, jehož doprovázela jeho malá dcerka.