Zakrvácený po zápase poklekl a požádal ji o ruku. Jak žije matka zápasnice?

Přijala zakrvácený zásnubní prsten v ringu. Den naplánovaného termínu porodu trávila v tělocvičně. A nakonec dokázala propojit život bojovnice a zápasnice s rolí matky a manželky. Možná pro někoho složitě stravitelné, ale když jste šťastní? Návod je jasný, stanovte si cíl, mějte plán. A držte se ho! Tohle je životní příběh Aleny Delič Gondášové.

  
Po svatbě a množství zápasů přišlo těhotenství. Cvičení a tréninků jste se nevzdala ani v jeho průběhu. Jak jste se cítila a kdy jste zvolnila? 
Doktor mi řekl, že pokud bylo tělo zvyklé na cvičení před těhotenstvím, tak s tím přestávat nemusím. Samozřejmě do té míry, abych se cítila dobře a nevystavovala se příliš vysoké zátěži. Cvičila jsem tedy až do té doby, kdy jsem musela být hospitalizována v porodnici, malému se totiž nechtělo na svět a už jsem přenášela. Dokonce jsem byla v tělocvičně i v den mého předpokládaného termínu porodu. Držela jsem lapy svému manželovi, abych synka trochu popohnala (smích).  

Bojové sporty jsou velmi kontaktní. Cítila jste se bezpečně?
Kontakt jsem samozřejmě musela omezit. Moje tréninky byly zaměřeny hlavně na posilování, lapy, pytle a stínování. Vlastně všechno, co umožňovalo moje rostoucí bříško a zároveň mi pomáhalo se zlepšovat po technické stránce, když sparingy nepřicházely v úvahu. 

V průběhu těhotenství jste dělala všechno tak nějak pocitově nebo jste spíš „studijní“ typ a veškeré informace jste si zjišťovala, ověřovala...  
Spíše jsem to nechala na pocitu, ale je pravda, že jsem si sem tam něco i nastudovala. Hlavně to posilování, abych malému samozřejmě neublížila. Podle mě je každý člověk individuální a pro každého je dobré něco jiného. Proto je důležité sledovat svoje tělo a řídit se vlastními pocity.

Otočil se váš život po porodu naruby, nebo jste spíše začlenili miminko do starého režimu?
Ještě před narozením synka jsme všechno přizpůsobili našemu životnímu stylu a nebylo tomu jinak ani po jeho narození. Náš život pokračoval dál a my s manželem pokračovali v tom, co jsme vždy dělali. Včetně tréninků i zápasů. Samozřejmě po porodu chvíli trvalo, než jsem se dala do kupy, nechtěli jsme nic uspěchat. Taky jsme čekali na turnaj, který by byl co nejblíže, a tak jsem se po zhruba devíti měsících zúčastnila turnaje v BJJ v Budapešti. Tam jsem získala bronzovou medaili. Maličký byl a stále je úžasný, stal se součástí našeho životního stylu, chodívá s námi na tréninky a už od peřinky tráví spolu s námi čas v tělocvičnách. A musím říct, že je velice učenlivý!

    
Nezahálet, to byl váš plán?
Můj plán byl jasný hned od začátku. Co nejrychleji se vrátit do tělocvičen a makat. Chtěla jsem co nejdříve opět začít zápasit a ani na chvilku jsem nezapochybovala, že by to nebylo možné. Ani když jsem nakonec musela rodit císařským řezem. Už v porodnici jsem byla odhodlaná se zotavit co nejdříve. Ještě v den porodu jsem stála na nohách a chtěla jsem se o svého synka Ninka starat sama. Tohle všechno mě povzbudilo natolik, že jsem začala věřit, že nic není tak těžké, jak se zdá. Nakonec jsem se do plnohodnotného tréninkového režimu vrátila asi po třech měsících.

Jak se vám daří kloubit mateřské „povinnosti“ a tréninky? Přece jen, spousta žen nestihne nic jiného, než péči o miminko a domácnost...
Člověk si musí na začátku vždy stanovit plán a cíl, a tomu všechno přizpůsobit. Já mám okolo sebe úžasné lidi, moji rodinu i rodinu manžela, kteří mi se vším vždy pomohou, když je třeba. Ale jak jsem říkala, Ninko s námi tráví čas v tělocvičnách už od malička, o to je to jednodušší. Miminka hodně spinkají, takže je dost času na všechno, ať už domácnost, tréninky, nebo i odpočinek. Ninko dokázal prospat celou noc už od čtyřech měsíců, takže jsem se i já mohla pořádně vyspat a nabrat síly na celý den. Malý je šťastný, zdravý, a hlavně je rád, a my s manželem ještě více, že s námi může trávit čas, a přitom se pořádně vybláznit.  

Nedávno jste zápasila na turnaji Oktagon Underground. Jak jste prožívala návrat? 
Před Oktagonem jsem měla naplánovaný zápas na prosinec 2019 pod slovenskou organizací PCF, který byl bohužel kvůli zranění soupeřky zrušený a přeložený na březen 2020. Pak přišla pandemie COVID-19 a zase se všechno rušilo. V Undergroundu to byl zápas s pozměněnými pravidly MMA, které spíše sedly postojářům, to byla moje nevýhoda. Ale chtěla jsem si zazápasit a opět si vyzkoušet, jaké to je nastupovat před diváky. Musím říct, že pocit to byl stejně skvělý, jako před těhotenstvím. Jiné to pak bylo v jeho průběhu, kdy se ukázalo, jak moc mi chybí vyzápasenost. Nezvládla jsem tlak soupeřky, i když už jsem zažila o mnoho horší rány.  

Znám dvě teorie na zápasení žen - matek, buď se budete rvát jak lvice i za své dítě nebo máte podvědomý strach, aby se vám nic nestalo, abyste se mohla o své dítě postarat. Máte pocit, že do některé spadáte?            
To je dobrá otázka. Pocit strachu nemám, ale prozatím jsem v sobě nenašla ani tu lvici. Já jsem byla vždycky flegmatik, a to je můj problém, přepnout se do módu šelmy. 

Vaše pojetí těhotenství a života s miminkem je pro spoustu lidí minimálně netradiční, možná až nepochopitelný. Vnímáte nějaké reakce okolí? 
S žádnými negativními ohlasy se nestřetávám. Většina lidí z mého okolí mě podporují a drží mi palce.

Váš synek má rodiče fightery, vyrůstá s vámi v tělocvičnách. Povedete ho také k bojovým sportům? 
Určitě bychom byli rádi, kdyby i Ninko šel cestou bojovníka. Budeme ho v tom podporovat, ale nutit ho nebudeme. Myslím si, že když v tom bude vyrůstat, bude to pro něj přirozené a samozřejmé. Ale v případě, že by si vybral něco jiného, budeme rádi, že bude dělat něco, co ho bude bavit a naplňovat. 

Máte do budoucna v plánu spíše rozšiřovat rodinu nebo rodinnou sbírku medailí?
Momentálně chceme rozšiřovat sbírku medailí (smích).