Napadly mě myšlenky na druhé dítě, teď chci ale zápasit, usmívá se Szabová
07.08.2025
Autor: Libor Kalous
Lucia Szabová, zápasnice a máma.FOTO: OKTAGON MMA
Bitva o ženský titul v bantamové váze, tohle bude vrchol sobotního turnaje Oktagonu, který se odehraje na Štvanici. Neporažená Slovenka proti šampionce z Norska. Cecilie Bolander vs. Lucia Szabová, která není jen profesionální zápasnicí, ale také mámou tříletého Dragana. Jak ona balancuje na dvou frontách, kde musí odvádět sto procent? "Malý je dost živý, rád se předvádí. Přijdeme do gymu a on někoho vyprovokuje, aby se spolu začali pošťuchovat. Je to živý chlapec. Provokuje, zkouší, hledá hranice," usmívala se Szabová, když pro kaocko.cz vyprávěla o svém synovi.
Lucie, koukal jsem, že s malým spolu připravujete snídaně, to je pravidelný společný čas?
Každé ráno začínáme stejně, partner chodí do práce, takže snídaně je na mně. Přivstanu si a dopředu si vše nachystám. Pokud se malý vzbudí dříve, tak snídani chystáme spolu, tam už ale on většinou diktujte, co budeme jíst. V poslední době má strašně rád krevety k snídani. Občas je tedy má. Snaží se zapojovat do přípravy, aby věděl, co obnáší obyčejný a běžný život smrtelníka.
Mě zarazilo, že seděl na lince, vedle něj byla sklenice s mlékem. Stačil malý pohyb, mléko vylité a pohoda by byla pryč...
Od té doby, co sedí, tak jsem si ho vždy posadila na linku, vařila jsem a je zajímavé, že se nestalo, že by něco rozlil, rozbil nevědomě. Když chtěl něco vědomě hodit, hodil, ale je zajímavé, že si ho posadíš na linku, ale dítě ví, že je vysoko, že by to asi bolelo, kdyby spadl, věřím mu. Vím, že se třeba už nepopálí. Asi dvakrát se stalo, že se popálil, naučil se. Trochu to zabolelo, ale nechci ho přehnaně ochraňovat, chci, aby poznával, co se může stát. Dám mu do ruky i malý nožík, ať si nakrájí bramboru. Bojím se, ale takto se učí. Kdyby se řízl, mohla být téct krev, je to moje chyba, ale on se nepořezal ještě, to dítě na sebe dává pozor. Je fascinující mu dát důvěru.
Jste ještě překvapená máma?
Ne, utvrzuji se v tom, že děti nejsou hloupé, ony vědí, příroda je vybavila. Když se přehnaně bojím, strachuju se, něco si představuju, co se stane, tak se to stane.
Jakou má malý povahu?
Je dost živý, rád se předvádí. Přijdeme do gymu a on někoho vyprovokuje, aby se spolu začali pošťuchovat. Je to živý chlapec. Provokuje, zkouší, hledá hranice, je rád v kontaktu, je strašně kontaktní. Stále ho mám v posteli, neumím si přestavit, že by usínal sám.
Malému jsou tři roky, měla jste myšlenky, že bude třeba po profesionální kariéře?
Když se malý narodil, měla jsem takové období. Přišla nová role mámy, byla jsem více ochranitelská. Spustil se ve mně mateřský pud, instinkt, chtěla jsem se sžít s novou rolí. Nikdo vám nepoví, co dělat, jak dělat. Někdo může poradit, ale ta máma si musí udělat svůj systém, jak žít, vychovávat. Tohle bylo asi tři měsíce. Pak jsem se dostala do komfortu, mohla jsem třeba na hodinu odejít, tak jsem postupně začala trénovat, chybělo mi to. Chyběla mi druhá role zápasnice, je to také moje životní naplnění. Neuměla jsem si představit, že bych se nevrátila, po letech bych to asi brala jako oběť. Nevím, jestli bych byla úplně spokojená.
Pamatujete si, kdy jste odešla poprvé od malého na trénink?
Pamatuju. Když jsem odcházela, byly to jen výčitky, že jsem špatná máma, odejít od dítěte, co když bude mít hlad. Jsem matka, musím tam být, já musím být u něj, takové jsem měla výčitky. Při tréninku vše opadlo, soustředila jsem se na trénink, potom jsem letěla domů. Žádná sprcha, letěla jsem domů, abych byla u něj. Tam bylo všechno v pohodě. Všichni byli spokojení, šťastní. Možná si potřebovali i oni oddechnout ode mě.
Jak to je nyní?
Teď to je v pohodě, malý s tím je v pohodě, má svoji komunitu blízkých lidí, je s nimi rád. Nejsou to lehká loučení, ale vím, že se vrátím a budu potom více odpočatá.
Bude syn jedináček?
(smích). Napadly mě myšlenky na druhé dítě, není to problém, ale to už bych se asi nevrátila k profesionální kariéře. Vím, co všechno stálo energie, dát tělo dohromady, ale cítím, že bych chtěla ještě jedno dítě. Teď chci ale ještě pár let zápasit.
Plánujete?
Já nemám žádný plán, já jdu spontánně. Je mi sedmadvacet, to je ještě v pohodě. Porodila jsem ve čtyřiadvaceti a bylo to v pohodě, porod, rekonvalescence. Cítím, že každým rokem to bude náročnější. Určitě nechci druhé dítě odkládat do pětatřiceti.
Pokud budete šampionkou, pojedete kariéru, kterou jste si vysnila, třeba bude i UFC, co když přijde těhotenství, druhé dítě, které také chcete, co potom?
Je to těžké, ale já to mám vždy tak, že cítím, jak se mám rozhodnout. Tělo tohle ví dříve než hlava. Teď cítím, že chci zápasit. Když jsem otěhotněla, tak já jsem to chtěla, tělo to chtělo.
Máma, zápasnice, co dál, stihnete třeba malovat, což vás baví...
Vůbec. Takové aktivity stihnu až po zápase. Je to fajn na mentální oddych. Když je před zápasem, to jsou dva tréninky denně a mezitím rodina. Po zápase klidně měsíc bez MMA, být s rodinou, třeba předělat balkón, to jsou věci, které jdou teď mimo.