Poslední boj! Změnily se priority. Přednost dostanou děti
04.10.2022
Autor: Ondřej Huml
Daniel Brunclík v práci.FOTO: se souhlasem Daniela Brunclíka
Jedno velké loučení uvidí v sobotu večer pražská Sportovní hala Královka. Vrcholovou kariéru tam uzavře český bojovník Daniel Brunclík. Populární gladiátor a policejní instruktor, jenž poslední kapitolu příběhu napíše na PML 4 v bitvě s Branislavem Zuzákem. Nejen o důvodech svého rozhodnutí se pětatřicetiletý Brunclík rozmluvil v rozhovoru pro kaocko.cz.
Jak se na svou sobotní derniéru těšíte?
Těším se moc, nastaven jsem dobře. Dokonce nejlépe za poslední dobu. Sám jsem přemýšlel, proč to tak je. Nejspíš proto, že už nejsem svázán žádným tlakem. Tohle mě trochu štvalo na MMA. Tam všichni řešili jen výsledky, zda jste vyhrál, nebo ne. Jak ten zápas probíhal, jak kvalitního soupeře jste měl, to už vlastně nikoho moc nezajímalo. V muay-thai je tohle jiné. Tam výsledky nikdo tolik neřeší, podstatná je krása boje. Tahle filozofie je mi mnohem bližší. Nejdu tam s tím, že vyhrát musím, ale že vyhrát chci. A tak je to super. Kdybych se toho držel i dřív, možná bych ještě nekončil. Pravdou ale je, že samotné výsledky jsou asi ten poslední důvod, proč to pro mě v sobotu bude naposledy.
Dá se říct, že zatímco v muay-thai je stále zachován duch bojových sportů, z MMA se už trochu vytrácí a stává se z toho jen show?
Myslím si, že ano. V thajském boxu vás učí pokoře, respektu k soupeři. Tam jsem nikdy nezažil trashtalk nebo něco takového. Bojové sporty přece nejsou o tom s někým válčit. Je to o tom poměřit umění své s uměním vašeho protivníka. Neříkám, že jsem zcela proti trashtalku, někdy ho i chápu. Když jste fakt dobrý a chcete tím narušit psychiku soupeře, tak proč ne. Jen mi přijde, že už je toho nějak moc. A že někteří kluci vlastně ani nevědí, proč se do něj pouští. Je to jen taková jejich maska. Bohužel se tím ale vytrácí ten respekt, který se mi na tom hodně líbil.
Měl jste tedy vždycky jasno v tom, že váš poslední zápas chcete absolvovat v muay-thai?
Vždycky ne. Když jsem ale za Mastou (trenérem Lukášem Jirkovským) přišel s tím, že plánuji skončit, řekl jsem, že rozlučku chci v postoji. Cítím se v něm nejlépe. Když jsem totiž dělal ještě MMA, měl jsem pořád zataženou ruční brzdu. Tam jsem se v postoji vlastně nikdy zcela nerozjel. Měl jsem v hlavě, že když budu mít až moc velkou převahu, každý mě bude chtít dostat co nejdříve na zem. A toho jsem se samozřejmě obával. Ostatně i lidi mi psali, že mě vždycky radši viděli v muay-thai, že mi to tam prostě sedlo mnohem víc. Tečku tak napíšu tam, kde jsem začal a co se mě drželo celou moji kariéru.
Prozradíte, proč se chystáte skončit?
Změnily se mi priority. Když jsem s bojovými sporty začínal, všechno se točilo jen kolem tréninků a přípravy na zápasy. Tehdy jsem si to mohl ještě dovolit, ale teď už je to jiné. Mám rodinu a vím, že zápasit nejde věčně. Chci se rozvíjet i po pracovní stránce. Když končil Cowboj Donald Cerrone, napsal, že MMA už prostě nemiluje. A já ho naprosto chápal. Není to o tom, že na ten sport zanevřete, to po těch letech ani nejde. Ale změní se vám priority a tréninky už vám zkrátka nedávají tolik, co dřív. Mám dvě malé děti, chci se věnovat i jim. A ne se vracet v noci domů, kdy už samozřejmě spí. Řekl jsem si, že takhle to dál nejde. Navíc jsou tu i finanční důvody. Prakticky si to platím celé sám, což rodinnému rozpočtu moc nepomůže. Zkrátka čas, rodina a finance. To jsou hlavní důvody, proč končím. Nic víc už tomu obětovat nechci. Byl to pro mě tuze krásný koníček, teď už ale musí jít na vedlejší kolej.
Takže definitivní konec?
Zápasit už chci jen tak ze srandy. Na rovinu říkám, že kdyby přišla nabídka, co se nedá odmítnout, tak bych ji vzal. Nějakých 200 nebo 300 tisíc za zápas mi však nikdo nedá, protože za tyhle peníze můžou mít mnohem lepší zápasníky. A bojovat za to, co mi víceméně pokryje jen náklady, mě už moc neláká. Třeba jeden zápas ještě jo, něco dlouhodobého bych už ale nikde nepodepsal. Vedu soukromé lekce, dělám sparing parťáka Zdeňku Polívkovi. V nějakém tréninkovém procesu se tak budu udržovat dál, to je jasné. Už to ale nebude o tom, že musím, nýbrž, že sám chci. Když mi do toho něco vleze nebo prostě nebudu mít chuť, tak trénovat nepůjdu. Což během přípravy na zápas udělat nejde.
Na co nejvíc budete vzpomínat? Co berete jako největší úspěch kariéry?
Určitě to, že jsem se mohl porovnat s fakt dobrými zápasníky. Bojoval jsem s Vasilem Ducárem, Matějem Peňázem, Vojtěchem Garbou nebo Dominikem Humburgerem, to vážně nejsou žádné okurky. Proto jsem ke svému poslednímu boji chtěl právě Zuzáka. Je to rozjetý bojovník, žádné lehké sousto. A já jsem moc rád, že budu končit zrovna s takhle dobrým soupeřem.
Očekáváte přestřelku od úvodního kola?
Očekávám, že to bude hodně těžký a náročný protivník. Je to mladej a nafýzovanej kluk, který mě bude chtít tlačit od začátku do konce. To mi ale vůbec nevadí. Naopak se cítím lépe, když jsem pod tlakem, než abych musel něco sám vytvářet.
Plánujete po zápase nějakou rozlučkovou party?
Hned po zápase asi ne, to půjdu na hotel spát. Nějaká party ale určitě bude. Uvidíme podle toho, jak můj souboj dopadne (směje se).
Který další zápas na kartě vás bude hodně zajímat?
Určitě Ondra Malina s Matoušem Kohoutem, to by mohlo být hodně zajímavé. S Ondrou jsem spároval, vím, že je na tom hodně dobře. Matouš je zase velmi zkušený a dobrý fighter. Ondra ale bude mít obrovskou motivaci ho porazit.
A jak dopadne Polívka, jenž na turnaji Oktagonu ve Frankfurtu vyzve Samuela Krištofiče?
Podle mě jsme já se Zdeňkem ve svých zápasech hrozně podceňovaní. Jemu ale tahle pozice sedí, mně taky. Když se Zdenda dobře vyspí, Pirátovi dost zavaří. Věřím tomu, že vyhraje.
Mimochodem, prý teď Polívka prožívá zamilované období…
(směje se) Na to se mě ptají všichni. I já jsem se to ale dozvěděl až z bulváru. Navíc Zdenda je takový, že když vstoupí do gymu, všechno ostatní z něj spadne a on začne tvrdě makat. Jestli je zamilovaný nebo ne, tam na něm vůbec nepoznáte. A tak je to správně.