Navrátilec do Oktagonu: Kdybych došel až k titulové šanci, byl bych ten nejšťastnější člověk na světě
08.04.2023
Autor: Ondřej Huml
Forma je, je čas jít do boje.FOTO: se souhlasem Ondřeje Rašky
V létě roku 2021 zdolal na Štvanici Daniela Brunclíka, pak ho ale skolilo zdraví. A to dost zásadně. Teď už je však populární bojovník Oktagonu Ondřej Raška zpátky ve formě a nažhavený ze sebe dostat to nejlepší. Odskákat by jeho comeback mohl Němec Jamie Cordero, s nímž se pobije už 15. dubna na turnaji v Liberci.
Ondro, jak jste na tom zhruba týden před turnajem?
Co se týče váhy, ta je hodně dobrá. Všechno je to ale záležitost výborné nálady. Když máte skvělý tým, skvělé lidi kolem sebe, tak z vás vyzařuje pozitivní energie a přitahujete jen samé fajn věci. I proto se cítím fakt skvěle. Žádné zranění, všechno je v pohodě. Příprava byla dlouhá, ale o to kvalitnější.
Má ta dobrá nálada i nějaký speciální důvod, o kterém nevím?
Tohle je fakt o lidech. Když máte kolem sebe ty, co vás mají fakt rádi, co pro vás udělají první a poslední, tak jde všechno snáz. Jsem strašně rád, že rodina i celý můj tým jsme na jedné lodi a plujeme teď pod mou vlajkou.
Do klece se vracíte po necelých dvou letech. Proč tak dlouhá pauza?
Když jsem naposledy zápasil na Štvanici s Brunclíkem, nevěděl jsem, že jsem si při souboji zlomil kůstku v nártu. Měl jsem to furt oteklé, já jsem ale doufal, že to brzy splaskne. Nestalo se, tak jsem musel na operaci. Jakmile jsem se dal do pořádku, začal jsem trénovat na březnovou Ostravu, byl jsem i na kempu v Americe. Když jsem se vrátil, chtěl jsem ještě dodělat formu v Polsku, jenže jsem si urval koleno. Jak křižák, tak i menisky. Na konci července jsem byl operovaný, od té se to zrehabilitovalo a trénuje se.
V Liberci vás čeká Němec Jamie Cordero. Jaký to s ním bude zápas?
Ve svých zápasech už jasně ukázal, že je to fakt tvrdý postojář. Nebojí se přestřelek, má železnou hlavu. Na druhou stranu, naposledy šel s Kubou Bahníkem, který je 70 a on 77. Teď jde do Cordero do 84, což by mělo hrát v můj prospěch. Absolutně nic jsme ale se svým týmem nepodcenili. Připravili jsme se na něj fakt dokonale.
V čem byste měl mít nejvíce navrch?
Určitě v zápasení a při hře na zemi. Ale také v nečitelnosti. Skoro dva roky jsem v kleci nebyl, ale nešťoural jsem se v nose a makal na sobě, zlepšoval se v postoji. Jde o to, že můj soupeř bojoval naposledy v říjnu, od té doby se změnit moc nemohl. Já určitě ano, vycházet z mého posledního zápasu dost dobře nejde. Nebo by i šlo, pokud bych nic nedělal či ukončil kariéru, nic takového se však samozřejmě nestalo.
Je pro vás ten turnaj nějak speciální v tom, že ho svou bitvou celý otevíráte?
Spíš je fajn, že to budu mít rychle za sebou. Věřím, že vyhraju a pak se v klidu podívám na kluky, s nimiž jsem trénoval a kteří budou mít na kartě zápas taky. Pobýval jsem chvíli v Reinders nebo v Polsku, určitě tak budu mít komu fandit.
Na jaký zápas se nejvíce těšíte?
Určitě mě zajímá třeba zápas Robina Fošuma, to je blázen v dobrém slova smyslu. Až se rozjede, budou létat bomby po kleci. Já se ale těším na celý turnaj. Liberec je hodně sympatické město a já jsem moc rád, že se tam představím.
Jak podle vás dopadne titulový zápas Jonasem Magard vs. Gustavo Lopez?
Mně je velmi sympatický Jonas. On je prostě hrozně svůj, je to fajn klučina. Věřím tomu, že zvítězí jeho vikingská síla.
Čím se obdarujete, až v sobotu vyhrajete vy?
Nějakým skvělým jídlem. V michelinské restauraci mě ale fakt nenajdete. Moje chuťové buňky jsou takové, že teď bych dal cokoliv za rohlík a vlašák, zkrátka mě zajímá to nejjednodušší a nejlacinější pečivo. Myslím, že po boji to bude dost podobné. Hlavně se však nesmím zbláznit už po vážení jako na Štvanici, kde jsem v den zápasu měl 98 kilo. Nechám si to až po boji.
A co vaše další plány? Chtěl byste třeba odvetu s Vaškem Mikuláškem?
Odveta s Vaškem mě už asi nezajímá. My jsme si to spolu v klidu vyříkali, já to v sobě dávno uzavřel. Teď to určitě není na pořadu dne. Já bych chtěl v Liberci hlavně vyhrát tak, abych zůstal zdravý. Pak se začnu koukat, co dál.
S Babou Jagou jste už tedy kamarádi?
Myslím si, že ano. Už ani nevím, co a proč mezi námi tenkrát vzniklo, od našeho zápasu jsme se ale viděli už mockrát. A jsme spolu úplně v pohodě.
A co se dostat až k titulové šanci? Je to pro vás velké lákadlo?
Lhal bych, kdybych řekl, že to není můj velký sen. Bylo by to pro mě zadostiučinění za všechny ty roky tvrdé práce. Za ten čas, který tomu obětuju. Člověk totiž podřizuje boji úplně všechno. Kdybych došel až k titulové šanci, byl bych ten nejšťastnější člověk na světě.
A nějaké jméno, na které byste měl chuť po Corderovi?
Vůbec nevím, kdo by tam pak přicházel v úvahu. Co Novotňák dá, to dá. Uvidíme.