Nebezpečný to bylo dost, zavzpomínal Hošek na chuligánství. Od bitky s Juráčkem ho zachránili policisté
15.03.2024
Autor: Ondřej Huml
David Hošek.FOTO: RFA
Bitka tváří v tvář. Adrenalinová záležitost, které David Hošek zasvětil celý život. Ze zabijáka v ringu se stal tvrďákem v kleci, před mnoha lety ale řádil i na polích. Byl chuligánem Sparty a v táborech rivalů rozséval zděšení. Jeho "statistika" totiž mluvila dost jasně. "Ať proti mně stál kdokoli, pokaždé jsem zvítězil," zavzpomínal na divoké mládí tenhle střelec, kterého zítra čeká druhý zápas v KSW.
Hošek byl členem rowdies zhruba před čtrnácti lety. Zatímco Sparta sváděla tuhé bitvy na hřišti, on se za ni rval na polích. A fotbalový míč k tomu zrovna nepotřeboval.
"Nebezpečný to bylo celkem dost. Snažil jsem se to brát sportovně, po bitce jsem si s každým podal ruku, někteří kluci to tak ale samozřejmě nevnímali. K těm druhým cítili čirou nenávist. Často se tak stalo, že někoho domlátili až moc. Tohle se dělo a děje všude ve světě, zvlášť když má někdo s někým nevyřízené účty. Může z toho vzejít spousta nepříjemností. Těch zdravotních i s policií," vrátil se Hošek zpátky v čase v rozhovoru pro kaocko.cz.
Stejně jako si musel sjednat respekt v boji, musel si ho sjednat i mezi chuligány. Ale šlo to víc než rychle. "Ze začátku mě kluci na Spartě moc neznali. Pak jim ale někdo řekl, že jsem dobrý boxer a začali si mě vážit mnohem víc. Šel jsem s nimi na první bitku a po ní už chtěl být se mnou každý kamarád. Ale to je normální věc. Když jdete po tréninku domů a vypadáte unaveně, otevře si na vás pusu kdekdo. Pak ale sundáte bundu a najednou už chtějí být s vámi všichni zadobře. Takhle funguje psychika, hlavně ta česká. Zatímco internet je hrdinů plný, do očí si vám nikdo říct nic nedovolí. To je úplně běžné," usmál se oblíbený bijec, jehož prostě chcete mít na své straně.
Zvlášť když jdete proti skupině fanoušků. Takových bitek absolvoval Hošek asi deset a jeho strana byla vždycky ta vítězná. "Každou rvačku, na které jsem byl, jsme naštěstí vyhráli. Byla to zásluha nás všech, samozřejmě nejen moje. I když se tím ale nechci chlubit, pravda je, že jsem toho nikdy moc neschytal. Nedostal jsem snad žádný úder. Vybavím si jen dva lowkicky, pak jeden kop mezi nohy. To samozřejmě zabolelo, jinak jsem ale rány rozdával spíš já," konstatoval pobaveně s tím, že mnoho dalších takové štěstí nemělo.
Postup strážců zákona je v tomto směru celkem logický. Když se chuligáni perou jen mezi sebou, daleko od veřejnosti a soukromých pozemků, zas takový průšvih to asi není, na problém si ale zadělají tak jako tak. "Že na rvačku přijeli policajti, jsem zažil dvakrát. Jednou dorazili už před ní, takže se nakonec ani nikdo nepobil, podruhé přijeli radši až po. Možná proto, aby všechny sebrali," prozradil Hošek, který k bitkám přistupoval tvrdé, ale férově.
Nepsaným pravidlem číslo jedna byl zákaz jakýchkoliv zbraní. "Na mě nikdo žádnou nikdy nevytáhl, pro mě i pro většinu ostatních to byl jen adrenalin a nic víc. Navíc bylo celkem normální, že kromě rváčů tam byli i přihlížející, třeba baníkovci si s sebou vezli i zdravotnici. Když se někdo zranil, byl okamžitě naložen do auta a odvezen pryč," ujistil vášnivý sparťan a o baníkovcích promluvil ještě jednou.
"Právě o fanoušcích Ostravy se třeba říkalo kde co, pravda ale, že ti byli maximálně féroví taky. Byli to vyhlášení rváči, žádné zbraně by však nikdy nevytáhli," poznamenal vášnivý příznivec Sparty. Občas se však samozřejmě stalo, že to někdo porušil. "Myslím, že hodně let zpátky s tím měli trošku problém fanoušci Bohemky. Při jejich rvačce s kluky z Olomouce se nějaké zbraně objevily, jednou je vytáhli i Nizozemci na sparťany. Šli na ně s mačetami," vzpomínal vášnivý příznivec Letenských.
Není tajemstvím, že stejnou zálibu jako on měl kdysi i Matúš Juráček. Jeho týmový kolega z RPG gymu, který ale stál na opačné straně barikády. Pral se za Slavii. "S Matúšem jsme se poznali už jako malí kluci na fotbalovém turnaji naší školy. Když se o několik let později začal věnovat bojovým sportům, chodil i k nám do gymu a je pravda, že zpočátku jsme se asi moc nemuseli. On byl chuligánem Slavie, já Sparty. Nikdy mi nevadil, oba jsme ale počítali s tím, že když se potkáme někde na poli, budeme muset jít proti sobě. Naštěstí k tomu nikdy nedošlo, byť jednou to bylo celkem blízko. Jenže přijeli policajti a všechny nás rozehnali. Po celých Vršovicích tak běhali slávisté, sparťani i bohemáci. Všichni dohromady," rozesmál se.
Každopádně dnes jsou z něj a z Juráčka dobří kamarádi. "Často se mě někdo zeptá, jak je možné, že trénuji se slávisty. Říkám jim, že pro mě to žádní slávisti ani nejsou. Znám je totiž už z doby, kdy ještě ani nevěděli, co je to ofsajd. Že po nějakých letech začali chodit do Edenu, opravdu neřeším. Ať si chodí, kam chtějí. Já je znám jako fajn kluky, co mi v přípravě několikrát pomohli. Samozřejmě i já jim," dodal zkušený fighter, z něhož se stal vzorný sportovec. Dnes už by se na pole rvát určitě nešel.
"Nechal jsem to za sebou, teď už jsem jen fanoušek sportu. Sportu a Sparty. Vím, že jsou tu pořád bojovníci, co na rvačky občas chodí, ale já už mezi ně určitě nepatřím. Od mé poslední bitky uplynulo nějakých 14 let, tohle období je za mnou. Vážně nestojím o problém se zákonem ani o komplikace v kariéře. O to, abych se ještě někde zranil a nemohl pak vůbec trénovat. Něco takového už fakt ne," zdůraznil Hošek, kterého v sobotu čeká důležitý zápas. Na KSW 91 v Gorzówě se utká s Damianem Mieckowskim.
