Nejsem žádná ovce, nemusím mít motivaci k tomu, abych trénoval, říká Kníže
16.07.2024
Autor: Libor Kalous
Petr Monster Kníže.FOTO: OKTAGON MMA
Jde do boje. Pár dní před sedmačtyřicátými narozeninami se v kleci objeví Petr Monster Kníže, který bude bojovat v sobotu v Bratislavě na Oktagonu 59 s Radovanem Úškrtem. Zkušenost, tvrdost a touha vyhrát, ale jen jeden může zvítězit. "Bude to těžký zápas, žádná sranda. Uvidíme, jak bude probíhat první kolo, ale myslím si, že to bude těžké pro nás oba. Pokud se to posune do dalšího kola, tak to klidně může skončit až na body," predikuje Kníže, který bude mít v rohu Lukáše Bártu a Machmuda Muradova, staronovou posilu Oktagonu.
Petře, čtyři dny po zápase vám bude 47 let, co síla, zdraví v přípravě?
Když člověk přepne do jiného, tvrdšího módu, kde je větší porce tréninků a víc se to blíží zápasu, tak to stojí dost sil. Myslím tím udělat pořádné kardio, fyzičku a držet těžké tréninky, aby všechno bylo v pohodě. Navíc když se člověk vrací do tvrdších sparingů, tak to vždycky na začátku bolí. I mě. Nejsem necitlivý, cítím všechno. Ale umím pracovat s bolestí a potlačit ji.
Hodně zkušeností, tvrdost, ale co ten věk, je znát?
Věk oblbnout nejde, ale člověk musí dbát na regeneraci.
Co to znamená u vás?
Je potřeba, aby byla na trochu vyšším levelu, než na který jsem byl zvyklý. Druhá věc jsou tréninky, které musí být intenzivní, ale když člověk cítí, že přichází velká únava, tak to nemá smysl za každou cenu přepalovat podle nějakého plánu. Pokud přepálím jeden trénink, tak je to v pohodě, ale když přetáhnu tři čtyři, tak následná regenerace je mnohem delší, a tím bych přišel klidně o pět tréninků.
Co s tím?
Zkrátit trénink, aby byl intenzivnější. Nebo nastavit zcela jiný typ tréninku a nakombinovat to tak, aby tam bylo kardio, trénink laktátu, síly apod. Když mám třeba zrovna v plánu trénovat wrestling a cítím, že jsem přetažený, tak to upravím na něco jiného.
Co vašemu tělu nejvíc pomáhá?
Určitě pravidelnost, ale hodně pomáhá i voda. Neříkám přímo procedury, ale třeba být v bazénu, což je pro tělo hodně dobré. Se saunou se to nesmí přehánět, pak je skvělé i nějaké fyzio.
Kde berete motivaci neustále trénovat?
To je stejné, jako co člověka motivuje žít a proč na tomto světě je. Já nejsem žádná ovce a nemusím mít motivaci k tomu, abych trénoval. Mám práci v gymu a to, že můžu pracovat s profíky, mě baví. Baví mě pracovat i s amatéry, ale ne úplně s nováčky, protože na to už nemám potenciál. Když mě to ale baví a vidím, že s nimi dokážu udržet krok, tak proč bych se ještě já sám nemohl posunout ve výkonnosti, a dát si třeba zápas.
Řeší lidi váš věk?
Chápu, že někteří říkají, že mám vysoký věk, ale já se cítím dobře. Vím, že zápas bude těžký, ale jsem připravený.
V čem se můžete ještě nejvíce posunout?
Po mentální stránce. Důležité je mít také zpětnou vazbu, která by měla být primárně od trenéra a sekundárně od parťáků na tréninku. Tady u nás v gymu sice nemám nějakou velkou trenérskou autoritu, která by mě šikanovala, což bych třeba někdy potřeboval, ale na druhou stranu si myslím, že seberozvoj jde dělat i sám. Když člověk nemá někoho, kdo by mu s tím pomohl, tak to vždycky může udělat sám. Zjišťovat chybu, zdokonalovat se a posouvat se. Proto je potřeba spárovat s někým ideálně lepším, který člověka nebude šetřit.
Jak koušete, když vás někdo přejíždí ve sparingu?
Když jsem měl teď poslední sparingy v Polsku, tak jsem se tahal s těžkými váhami, které měly kolem 110-115 kilo. Kluci mě zmačkali tak, že jsem se cítil téměř bezmocně. Je to jiná váha, člověk s tím pak těžko něco dělá. Může sice nahnat kondici, ale tihle kluci jsou jinde.
Máte chuť jim to vracet?
Při sparingu se snažím být unikátní, protože když člověk přepne do módu, že chce všechno vracet, tak většinou udělá víc chyb. Je dobré si uvědomit tu chybu, ale zároveň si dávat bacha na to, co ve sparingu chce člověk udělat.