Největším vítězstvím je pro mě náplň mého života, říká legendární Hron. Získá v Lucerně další titul?
24.12.2021
Autor: Ondřej Propper
Boj bolí, ale když ho milujete...FOTO: OKTAGON MMA
Je žijící legendou bojových sportů. Elitním kickboxerem, bojoval v Glory a je několikanásobným šampiónem WKA i WKN. Ve WAKO K-1 pak stále drží pozici evropského i světového velmistra těžké váhy. Už 29. prosince v Lucerně může čtyřicetiletý Tomáš Hron navíc získat titul další. Ve svém 122. zápase se v hlavním duelu nabitého galavečera postaví do cesty houževnatému Chorvatovi Gabrielu Ojdaničovi a on sám nepochybuje o tom, že se stane znovu králem. O samotné bitvě i svých milovaných hadech pak promluvil v rozhovoru pro kaocko.cz.
Dojdete si v Lucerně pro další titul kariéry?
Mám to v plánu. Navíc když to bude takřka na den přesně 20 let, co jsem tam získal svůj první evropský titul. Tak snad to vyjde i teď.
Jak na ten premiérový titul s odstupem tak dlouhého času vzpomínáte?
Když jsem začínal, zápasit právě v Lucerně byl můj obrovský sen. Znal jsem ji tenkrát jen z televize a říkal jsem si, že by bylo moc fajn tam taky jednou bojovat. Nakonec se mi to povedlo relativně velmi brzy a ještě takhle úspěšně.
Jak těžký souboj to pro vás tehdy byl?
Bylo to poprvé, co jsem nastoupil na pětkrát tři minuty. A také vůbec první zápas, na který jsem trénoval fakt systematicky. Předtím to bylo takové všelijaké, ale přípravu na tuhle bitvu jsem vzal naprosto vážně. Trénoval jsem tenkrát dvakrát denně, vždyť šlo vážně o hodně. Mým soupeřem byl tehdy borec z Albánie a musím přiznat, že jsem byl celkem dost nervózní. Nakonec z toho ale byla výhra na technické KO ve třetím kole.
Jste mnohonásobným šampiónem několika světových i evropských organizací. Máte vůbec přehled, kolik titulů už máte?
Abych řekl pravdu, tak úplně přesně ani nevím (směje se). Dohromady asi tak patnáct, přičemž těch světových bude deset nebo jedenáct. Aktuálně pak držím pás šampióna těžké váhy, a to v Evropě i ve světě.
Jak hrdý jste na svou veleúspěšnou cestu, kterou jste v kickboxu ušel?
Víte co, pro mě je ze všeho nejdůležitější, že v životě dělám jen to, co mě baví a naplňuje. To je pro mě největší vítězství ze všech. V bojových sportech se pohybuji už přes dvacet let a pořád mě to hrozně baví. Navíc když jsem obklopen lidmi, které mám rád. Myslím, že mám za sebou hodně výživnou kariéru a stále jedu dál.
Vaším soupeřem v Lucerně bude Chorvat Gabriel Ojdanič. Na co nejvíc si u něj musíte dát pozor?
Je to hodně tvrdý borec. Koukal jsem, že má super zadní direkt i razantní highkick. Navíc má dynamický styl a tlačí se dopředu, což by mi ale mohlo hodně vyhovovat. Každopádně věřím, že zápas s ním zvládnu a dovedu ho do vítězného konce.
Kudy by tedy měla vést cesta k triumfu?
Přes dobrou obranu a eliminaci jeho nejsilnějších stránek. Když se rozjede, tak ho včas zastavit a vyrazit do protiútoku. Ostatní věci bych si raději nechal ještě pro sebe (směje se).
Dáte si večer před zápasem dvě piva? Tedy vaši klasiku?
No jasně. To už je taková má tradice a myslím, že jsem byl spolu s Ondrou Hutníkem vůbec první, kdo tohle zavedl. Chodíme si na ně sednout celý tým, protože pak se člověku mnohem lépe spí. Aspoň mně tedy určitě. Dodržuji to, i když zápasím někde v zahraničí.
Musíte se přes svátky hodně hlídat kvůli váze?
Ani ne. Své stravovací návyky jsem už před pár lety změnil, takže jsem v pohodě. Kapra a bramborový salát bych si ale na Štědrý den neodepřel nikdy. A že nemůžu moc cukroví ani třeba alkohol, mi zase tolik nechybí. Jsem doma s přítelkyní, pouštíme si pohádky a tak. Toho vyloženého obžerství jsem si navíc v minulosti užil už tolik, že mi to ani nijak neschází.
Přál jste si dostat pod stromeček dalšího jedovatého hada do své sbírky?
Tyhle dárky si musím nadělovat sám. Tomu u nás v rodině nikdo jiný nerozumí (usmívá se). Určitě mám ale v plánu zajet v novém roce do Rakouska, kde mám vyhlédnutých pár zmijí a chřestýšů. Musím je dopárovat, takže ten největší dárek si nadělím až po Vánocích.
Kolik hadů už ve své sbírce vůbec máte?
Kolem třiceti. Měl jsem jich i víc, ale dva roky zpátky se mi do terária dostal nějaký virus a jeden celý chov vzácných zmijí mi pochcípal. Byly to kousky tak za 300 tisíc, takže jsem s jejich chovem musel začít zase od začátku.
A ještě se zeptám na vašeho nejslavnějšího svěřence Matěje Peňáze, který letos vyrostl ve hvězdu Oktagonu. Co říkáte na to, jak se mu teď daří?
Majky je neskutečný talent. Za poslední rok a půl udělal obrovský progres a šel hrozně nahoru. Dřív byl i při tréninku velký pohodář, ale teď už tomu dává maximum i tam. Změnil svůj celkový přestup a na jeho výsledcích je to samozřejmě vidět. Zrovna ve čtvrtek jsem s ním spároval a byla to vážně fuška. Je velmi rychlý a hlavně až nechutně přesný. Práci na zemi s ním trénuje André Reinders, takže tu komentovat nemůžu, ale v postoji je fakt výborný.
Peňáze čeká na závěr roku souboj s ostříleným Afričanem Cheickem Konem. Bude z toho jeho další velké vítězství?
Určitě jo. A mám tušení, že znovu zvítězí už v prvním kole. Kone má sice o mnoho víc zkušeností, ale Matěj je velmi odolný i proti strhům. Když se udrží na nohou a zasáhne, tak bude rychle konec.