Nelegální zápasy o peníze, osudový moment v klubu i strach táty o syna. Vémola vzpomínal
18.07.2023
Autor: Ondřej Huml
Karlos Vémola.FOTO: OKTAGON MMA
Česko a Anglie. Reinders gym a London Shootfighters. Právě to jsou království Karlose Vémoly, jehož příběh připomíná pohádku o tom, jak se z vyhazovače stal bojovník v kleci. V youtubovém pořadu Cesta bojovníka zavzpomínal s Rytmusem na své začátky v MMA a bylo z toho hodně zajímavé povídání. Mimo jiné připomněl, proč se mu vlastně začalo říkat Terminátor.
"Lidi mě vnímají tak, že jsem se stal bojovníkem v Anglii, ale já vlastně bojuju už přes 30 let. Combatový sporty dělám přesně 32 roků, začínal jsem s nimi někdy v šesti letech. Táhne se však se mnou hlavně ta story z Anglie, kde jsem vyhodil dva místní fightery z našeho klubu. Jejich manažer za mnou (přišel), že když tohle dělám zadarmo, ať to jdu dělat za peníze. Tím jsem se vlastně dostal k MMA. Zkrátka přišla nabídka, která mě zaujala," zavzpomínal Vémola na dobu, kdy se z vyhazovače začal stávat ještě obávanější bojovník v kleci. Ale tenhle přerod bolel. A rozhodně nebyl zadarmo.
"Když člověk dělá kulturistiku a váží 115 kilo, tak si myslí, že je neporazitelnej. Jenže jak přijde do jiného režimu, v němž mu páky nasazují kluci o 20 kilo lehčí, zase z toho rychle vystřízliví. Myslím, že něco takového potká spoustu kluků. Na ulici je gangster každej druhej, všichni si myslí, jak skvěle se rvou. V gymu ale zjistí, že to tak vůbec není. Proto bych každému doporučil, ať si to vyzkouší. Tu dřinu a disciplínu, kterou v tomhle sportu prostě musíte mít. Člověk ale samozřejmě potřebuje taky něco umět a hlavně mít i trochu štěstí. Jako jsem ho měl já, že do klubu přišli ti dva kluci a začali tam dělat bordel. Štěstí bylo i to, že patřili pod manažera Alana Mortlocka, co měl pod sebou tu největší organizaci, jaká v Londýně tehdy vůbec byla," usmál se slavný český MMA bojovník, jenž do klece vletěl vážně po hlavě.
"Říkal jsem Alanovi, že za ty prachy, co dávají, nastoupím kdykoliv a s kýmkoliv. Jelikož jsem za sebou neměl ještě žádný zápas, samozřejmě mi dali kluka, co taky nikdy nezápasil. Trénoval jsem na něj asi měsíc a udělal velkou věc, pozval jsem na ten souboj svého tátu. Letěl poprvé do Londýna a hned na můj zápas! Jenže začal galavečer a oni za mnou přišli s tím, že mi bohužel odpadl soupeř, takže nebudu vůbec zápasit. Říkal jsem, že to nejde, že už jsem tady a zápasit prostě chci. Tak mi řekli, že odpadl soupeř i šampionovi těžké váhy, co tam měl mít hlavní zápas. A že mi přidají 500 eur, když půjdu s ním. Táta byl proti, stejně jako všichni kolem, ale já to přijal. A vyhrál jsem za 42 vteřin!" pochlubil se Vémola.
"Začalo se o tom psát, bylo z toho obrovské haló. Každý tvrdil, že to byla jen náhoda, tak mi do tří týdnů domluvili zápas další. A já v něm udělal nejrychlejší KO Londýna, trvalo to jen pět vteřin. Hned třetí zápas jsem tak šel v CFC o titul. Zvítězil jsem už v prvním kole a byl to pro mě jeden z největších momentů kariéry. Z nikoho jsem byl rázem někdo, pás mi tehdy předával legendární Royce Gracie. Na to konto jsem si řekl, že teď všeho nechám a začnu fakt makat. Tohle byl ten zlom. Přestal jsem dělat kulturistiku a věnoval se tomu na sto procent," konstatoval osmatřicetiletý český tvrďák a přiznal, že právě od jeho třetího zápasu se mu říká Terminátor. Byť s jeho nadlidskou silou to alespoň tehdy nemělo nic společného.
"Neuměl jsem tenkrát pořádně anglicky, dorozumíval jsem se rukama a nohama. Zkrátka jsem mluvil hodně blbě a oni si ze mě dělali pr*el, že mluvím jak ten Arnold Schnitzel. Tak mi začali říkat Terminátor a mě se to zpočátku moc nelíbilo, byl to vlastně posměšek. Jak jsem ale potom začal všechny terminovat v prvním kole, ukončil jsem tam prvních osm soupeřů, už jsem si na tu přezdívku zvyknul. Takže jak se mi nejdřív moc nelíbila, pak si ke mně tak nějak sedla," rozesmál se Vémola.
Než se ale začal věnovat dráze profi fightera, boxoval v garážích a všude možně. A vůbec ne špatně. "Bavíme se o době před 20 lety, kdy v Anglii hodně letěly nelegální zápasy o peníze. Každá část Londýna měla nějaký svůj tým, byl v něm skoro každý doorman. Já takových zápasů absolvoval celkem hodně, protože jsem do Londýna přijel úplně bez peněz. Byl jsem i bez práce, jediný, co jsem měl, bylo to hlídání dveří. Tak jsem chodil na zápasy, kde se hodně sázelo, boxovalo se o 500 liber. A spíš než zvítězit bylo potom horší ty prachy z lidí dostat… Takové zápasy jsem tedy absolvoval i já, ale profesionálního jsem v boxu neměl ještě nic. Zápasím 30 let a dodnes čekám na svoje první postojové KO," konstatoval bojovník z Olomouce.