Nesmrtelný český boxer. Před tréninkem musí odhazovat berle, ale titul chce opět obhájit
Tomáš Adámek (vpravo)FOTO: Patron Boxing
Posedmé bude stát Tomáš Adámek (32-22-2) v zápase o český titul v polotěžké váze. Poprvé k jeho titulové bitvě dojde na slovenské půdě. Na eventu The Ring 9 se mu 30. prosince postaví další mladý vyzývatel - Tomáš Ivachov (11-0, 5 KO). "Viděl jsem ho, šikovný boxer, ale myslím, že Marek Andrýsek byl těžším soupeřem," prohlašuje veterán tuzemské scény.
Je třeba dodat, špičkový veterán. Letos 24. června oslavil 43. narozeniny, do důchodu se ale ještě nechystá. "Proč bych končil, když mám tři výhry v řadě? Jistě, před Andrýskem jsem si říkal, že kdyby mě zbil, asi bych se na to vykašlal, ale…," usmívá se Adámek při rozhovoru pro Patron Boxing.
Nažhaveného 28letého bijce přezdívaného "Iron Jaw", který platí od amatérů stejně jako o patnáct let starší Adámek za velký talent, ale dokázal loni v říjnu porazit. V tvrdé osmikolové bitvě. Ve svém rodném Hradci Králové. Následně si půl roku nato dojel do nedalekých Pardubic opět pro český pás, když podruhé zdolal stále se lepšícího Ondru Buderu. A titul úspěšně obhájil v červnu v Ústí nad Labem, když si poradil s domácím Viktorem Agateljanem.
Toho zdolal až po velkém boji 2-1 na body. "Já si zlomil ruku v prvním kole, on ve třetím, takže jsme zbytek boxovali oba jen jednou. A asi to nebyl úplně ten nejhezčí zápas, co mohli fanoušci vidět. Ale moc ten pás chtěl a já ho strašně toužil obhájit," vrací se půl rok zpět časem. V následujícím povídání se ale dostaneme ještě daleko dále do minulosti. Vždyť bijec přezdívaný "Jumbo" boxuje mezi profíky už od roku 2006.
Tehdy se rozhodl coby špičkový evropský boxer uprostřed olympijského cyklu odejít z amatérského ringu, což mu dodnes někteří lidé v tomto sportu nemohou zapomenout. "V přípravě na světový šampionát jsem v Ostravě porazil Arména Artaka Malumjana o dvacet bodů. Na mistrovství světa jsme se potkali znovu a tam jsem s ním o dvacet bodů prohrál (přesně 16-37). Ty zápasy si byly hodně podobné a rozdíl 40 bodů? Naštval jsem se, kousnul. Pořád nám slibovali, že to bude jiné (tehdejší bodování na tlačítka), a pořád se nic nedělo. Tak jsem to rozseknul a sekl jsem s tím."
Ani po téměř dvaceti letech nedokáže sám říct, zda by se rozhodl stejně, pokud by mohl vrátit čas. "Kdo ví, třeba bych tu olympiádu neudělal a už nikdy by nepřišla podobná nabídka od profíků, jaká mi přišla tehdy."
Ani mezi nimi ale neměl Adámek na růžích ustláno. V šestém zápase remizoval ve svém prvním titulovém souboji s Miguelem Velozem. Kubáncem žijícím dlouhodobě v Česku, se kterým se utkal ještě jednou o čtyři roky později v Lucerně. A tuto titulovou bitvu těsně prohrál.
"Byla to čistě sportovní rivalita, vždyť já pak k němu jezdil později do Děčína na sparingy. My se znali už z amatérů. Když jsem přišel do repre do Ústí, tak mě mlátil. Jenže postupně se naše sparingy vyrovnávali a on to nenesl úplně dobře. Stejně jako všichni Kubánci neměl úplně rád, když inkasoval. Navíc tvrdě. Dopadlo to tak, že jsme spolu spárovat nemohli, protože se to vždycky zvrhlo," vzpomíná na svého velkého domácího soupeře, který byl nejen špičkovým boxerem, ale tak trochu i potížistou.
Každopádně, také v roce 2023 stále platí, že Velozo a Ital Antonio Brancalion (rok 2007) jsou jedinými boxery, kteří dokázali Adámka mezi profíky na českém území porazit. "Nedávno mi to někdo řekl, když to slyšel od tebe během přenosu zápasu s Andrýskem. Překvapilo mě to. Jak boxuji hodně zápasů venku, tak mi vlastně ani nepřišlo, že jsem tak dlouho doma neprohrál. Samozřejmě mě to těší," přidává k této statistické perličce.
A ještě jedna, která z toho vychází - mezi profesionály dosud neprohrál s českým soupeřem. Z těch, kteří už ukončili kariéry, totéž platí pro čtyřlístek českých legend Lukáš a Milan Koneční, Ruda Kraj (ten ale v Česku boxoval jen třikrát), Luboš Šuda a v předválečných časech se stejně vedlo doma i nesmrtelnému Vildu Jakšovi.
"Určitě to už teď mám v hlavě a rád bych neporazitelnost udržel. Ale nikdy nevíš, co se stane. Když se mi to nepovede, věšet se z toho nebudu. Jsou tam kluci, kteří mě mohou porazit, ale mají třeba jeden, dva zápasy, a to zase nedává smysl pro mě, abych chodil do zápasu s nimi. A je fakt, že se teď každý další duel cítím lépe a lépe. Možná je to tím věkem, že mám srovnanou hlavu, přemýšlíme s Toljou (Hunanyanem), jak ty kluky přečůrat. Vím, že se s nimi nemohu od začátku přestřelovat," zamyslí se nad těmito čísly.
A kdy už jsme u čísel. S Hunanyanem tvoří sportovní parťáky od roku 2011. Stáj, která přetáhla Adámka mezi profíky, se dostala do problémů, svůj klenot ale pustit nechtěla. Vše skončilo u soudu, rodák z Hradce Králové tak musel pár měsíců nuceně stát.
"Během toho období jsem potkal na Vinohradech právě Tolju a on na mě, zda si nechci dát sparing. A já na to, tak jo, zítra přijdu na trénink. Takže vlastně on může za to, že stále boxuji. Táhneme to spolu od Lucerny 2011 a zápasu s Vladem Idranyim. Potřeboval jsem vedle sebe klidnou sílu, rodinný typ, což on splňuje. Hlavně při těch výjezdech ven to je klíčové. Coby mentor je fantastický," vysvětluje osudové spojení nejdříve boxer-boxer, postupem času boxer-trenér.
Oba se ostatně znají dlouho, už z amatérských časů, Hunanyan, především tuzemská kickboxerská legenda, která má ale také český profesionální boxerský titul, je o dva roky mladší než Adámek, takže se znají už z oblastí. A časem se mezi nimi vytvořilo pouto téměř na život a na smrt. "Doslova. Vždycky před tréninkem vyndáme všechny ty mastičky na klouby a bůhví co ještě, odhodíme berle a jdeme na to," rozesměje se Adámek, který je kromě věku raritou ještě z jednoho pohledu.
Vlastně celou seniorskou kariéru až dosud boxuje stejnou váhu. V amatérském ringu se pohyboval mezi střední (do 75 kg) a polotěžkou (do 81 kg), u profíků má až na jednu výjimku a pár catchweight (domluvených vah mimo oficiální limit) všechny duely v té polotěžké do 79,4 kg.
"A nikdy se mi nestalo, že bych stanovenou váhu nesplnil. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale vždy jsem ji udělal. Nechápu, když někdo váhu neudělá. Jasně, u zápasů na poslední chvíli je to něco jiného, ale pokud má bijec na duel alespoň měsíc, musí to zvládnout. Zvláště v dnešní době. Když občas klukům vyprávím, jak jsme dělali váhu před pětadvaceti lety, omdlévají jen z toho," pronese.
Ok, ale jak to teda dělá? "Měl jsem asi kliku na to, že mě sport provází celý život. Takže prostě pořád musím něco dělat a díky tomu mi váha nikdy výrazněji nevystřelila, mám furt svých zhruba 85 kilo. Není to vždy jen o boxu, jednou si jdu zaplavat, příště zaběhat, do posilovny, ale stále něco dělám. Jasně, umím si dopřát co se týče jídla, ale ten pohyb dělá hodně. A také se mi vyhýbala vážnější zranění. Jasně, teď jsem dvakrát doboxoval zápas se zlomenou rukou, ale prostě nic vážnějšího. A když jsem měl těžký duel, nehnal jsem se hned do dalšího, neblázním," nabízí Adámek recept.