Nikdy není pozdě plnit si své sny. Třiačtyřicetiletý boxer touží po olympiádě
16.03.2023
Autor: Miroslav Obluk
Věk je jen číslo. Někdy. FOTO: Profimedia.cz
Nikdy není pozdě na to splnit si své sny. S tímto nastavením vstoupil do nového roku ugandský boxer Mike Ssekabembe, který letos oslavil již své třiačtyřicáté narozeniny. A nadělil si netradiční dárek. Návrat mezi šestnáct provazů.
Mike před šesti lety zamířil do boxerského důchodu. Domníval se, že všechny své úspěchy má již za sebou. Měl za to, že jeho cesta boxerským světem dospěla ke svému konci, avšak tato představa byla mylná. Mike našel nový cíl, na který upnul svůj zrak. Novou cestu, na kterou se chce vydat, směřující do Paříže.
Touha poměřovat se s těmi nejlepšími se v něm opět rozhořela po letošním ugandském šampionátu National Open.
Ugandský boxerský šampionát přilákal boxery z různých částí země. Cílem akce bylo především identifikovat nové talenty, kteří by mohli ugandský lid reprezentovat na mezinárodních soutěžích. To se také povedlo. Spousta mladých boxerů se předvedla ve skvělém světle. Všechny je nicméně zastínil úspěch nestárnoucího obra, který je připraven reprezentovat svou krajinu na olympijských hrách v Paříži.
Ssekabembe nehleděl na svůj věk a ve finálové bitvě vycvičil svého soka Sabathu Zimaku jasně na body.
"Jsem zpět a silnější než předtím. Vyhrát zlatou medaili při mém návratu k boxu je pro mě velkou motivací. Plánuji bojovat nadále, chci podávat konzistentní výkony, díky kterým se kvalifikuji na příští olympijské hry ve Francii," sdělil své plány Ssekabembe portálu New Vision.
Rodina Ssekabembů ukázala, že má boj v krvi. Syn nestárnoucího boxera potvrdil, že jablko nespadlo daleko od stromu, když na stejném mistrovství doputoval rovněž ke zlatu.
Sedmnáctiletý Jonathan zvítězil v mládežnické welterové váze a v otcových stopách plánuje kráčet i nadále. "Můj otec je mým vzorem. S boxem to myslím vážně a jsem připraven zaujmout otcovo místo až odejde do důchodu," oznámil syn s úsměvem.
Členové rodiny nebyli jedinými, kdo slavil úspěch.
Z prvního titulu po sedmi letech se radoval i domovský klub UPDF, ve kterém se připravuje i Mike s Jonathanem. "Tento titul věnuji všem svým tréninkovým kolegům, trenérům a šéfům V UPDF. Jen díky společnému úsilí jsme se mohli stát elitními šampiony," dodala hlava rodiny.
Boxerský klub UPDF nicméně nebyl neúspěšnějším klubem šampionátu. Tím se stal Lukanga Boxing Club, který má nyní spoustu důvodů k radosti. Již před turnajem totiž prezident Ugandské boxerské federace Moses Muhangi přislíbil vítěznému klubu zbrusu nový motocykl a svým slibům hodlá dostát.
Podle Muhangiho totiž většina boxerských klubů postrádá prostředky k vydělávání peněž. A právě motocykl by měl být alespoň částečnou odpovědí na jejich otázky.
