Nikdy není pozdě začít. Sedmatřicetiletá Slovenka se chystá oslavovat matky
13.11.2025
Autor: Barbora Poláková
Angie Hamko a její svět...FOTO: se souhlasem Angie Hamko
Slovenská zápasnice Angie Hamko by mohla být inspirací pro ženy, které mají chuť něco v životě změnit. Máma dvou dětí nedala na řeči okolí a plní si svůj sen. Po dvou letech tréninku boxu dostane příležitost na sobotní akci RFA 26 v Košicích, kde ji prověří mladá talentovaná Nadya Dridi. Nebude to jen boxerský zápas, bude to oslava žen, matek a mateřské síly.
Angie, kolik je vám let a jak dlouho trénujete bojové sporty?
Mám čerstvých 37 let. Bojovým sportům se věnuji něco přes dva roky. Ale o to intenzivněji, protože si uvědomuji, že času na zápasení mám o hodně méně než moje soupeřky, které začaly mnohem dříve.
Na jaké úspěchy jste již dosáhla?
Největším úspěchem nejsou medaile nebo opasky. Boxu se věnuji relativně krátce. Pro mě je úspěch, že jsem se v mém věku vůbec byla schopná postavit do ringu. A to i přes kritiku okolí. Hodně lidí mě podporovalo, ale také jsem slyšela, že mám doma děti, jsem stará, proč to dělám, když riskuji zdraví, zranění. Ale já měla odhodlání a sílu jít do toho. Zažít atmosféru zápasu bylo pro mě nejvíc.
Ale medaile také přišla...
Minulý rok jsem skončila na mistrovství Slovenska na druhém místě, postavila jsem se proti reprezentantce Slovenska ve váhové kategorii do 57 kilogramů a prohrála jsem. Bylo to celé na poslední chvíli, poprvé jsem dělala váhu.
Jste důkazem, že nikdy není pozdě začít?
Rozhodně, a to i když s vámi okolí někdy nesouhlasí. Já měla sen naučit se boxovat, vyzkoušet si zápas. Neodradilo mě ani to, že mám práci, rodinu, doma dvě děti a s tím spojené povinnosti. Každý člověk je toho schopný, pokud má vůli. A nemusí to být box, ale jakýkoliv sport. Doslova doporučuji lidem, aby si šli za svými sny. Je to dobré pro hlavu, ale i pro tělo a zdraví celkově.
Je box pro každého?
Nevím, jestli je box pro každého člověka v mém věku. Je to fyzicky náročný sport. Možná ne každému může sedět. Pokud člověk 35 let nic nedělal a chtěl by se zapojit do amatérské nebo profi ligy, bylo by to pro něj o mnoho náročnější než pro mě.
Jaký je váš sportovní background?
Jako dítě jsem hrála deset let basketbal. Skončila jsem v šestnácti letech, těsně předtím, než jsem měla nastoupit do slovenské reprezentace. Pak jsem hrála nějakou dobu házenou. Pak přišlo fitko a celkově starání se o sebe, o své zdraví. Měla jsem vybudovaný návyk chodit na tréninky, zápasy, pracovat pod tlakem. Nebyl to pro mě až takový problém na to naskočit, i když jsem měla za sebou mateřské dovolené.
Čím vás oslovil box?
Pro mě se stal box meditací. Je to fyzicky i psychicky poctivý sport. Člověk tam neskryje nic. Je to vaše zrcadlo, které jsem asi potřebovala. V každém tréninku si to potvrzuji. Je to umění. Není to o bitce, box vnímám komplexně. Člověk musí přemýšlet, ale i makat.
Jak jste se cítila na první hodině boxu?
Velmi dobře a uvolněně. Nenastoupila jsem hned do nějakého klubu zápasníků. Začala jsem na skupinovce, která byla zaměřená více na kardio. Měli jsme boxerské rukavice a bouchali jsme do pytlů. Byli tam lidi jako já, kteří nebyli technicky dobří, ale chtěli jsme si zamakat. Dávalo mi to pocit, který jsem do té doby nezažila. Pak jsem oslovila trenéry, aby mě naučili i techniku a pak to šlo přirozeně dále, chtěla jsem postavit i do ringu.
Věděla jste ihned, že se z toho stane vaše nová vášeň?
Ano, hned. Po prvním tréninku jsem přišla domů a řekla jsem manželovi, že si musím koupit rukavice. Vášeň se znásobovala. Teď v přípravě na zápas v RFA to ve mně roste ještě víc.
Je pro vás zápas na RFA prvním zápasem na galavečeru?
Zápas na RFA bude mou premiérou v takovém rozměru. Předtím jsem měla jeden zápas v menší organizaci War Zone. To bylo na západním Slovensku, takže tam nebylo mnoho mých fanoušků. Tohle bude absolutně jiné.
Chystáte nějakou specialitu na nástup?
Bojovat na RFA je pro mě obrovská příležitost, takže jsem si vymyslela jednu specialitku, ale je to překvapení, neprozradím vám ji. Skladba, na kterou budu nastupovat vznikla přímo pro mě a za tímto účelem. Bude oslavovat to, co tam jdu předvést a za co budu bojovat. Máte se na co těšit. Alespoň pro mě bude nástup velkolepý.
Co jdete předvést, oslavovat?
Chci aby můj zápas na RFA byl oslavou síly matek. Každá máma, ať už má jedno dítě nebo kopec, tak je neskutečně silná osobnost. Myslím, že je to málo zdůrazňované a oslavované. Na velkých akcích je mnoho fighterek, které makají a doma mají děti. Pro nás tréninkem den nekončí, když přijdeme domů, jdeme vařit večeři a uspávat děti. Není to jen o zápasnicích, ale o matkách celkově. Měly bychom si uvědomit, že máme víc síly, než si myslíme. Na RFA budu zápasit za nás, mámy a za naši mateřskou sílu.
Budou vaše děti v hale nebo zůstanou doma?
Moje děti jsou moji největší fanoušci, i s mým manželem a zbytkem celé rodiny. Od momentu, kdy se děti dozvěděly, že budu mít tento zápas, tak mi oznámily, že oni tam prostě budou. Já měla plán, aby chtěly nastoupit se mnou, ale dcera měla obavy, že by z toho měla stres. Takže vychutnají si zápas z hlediště s mými rodiči. Těším se, až vyhraji, že mi zvednou ruku a oni za mnou poběží a já se s nimi obejmu.
Vedete je také aktivně k boxu?
Samozřejmě je vedu už jen tím, že já chodím na tréninky a často chodí se mnou. Beru je tam, aby si to zažily. Dcera je starší, ta už si vyzkoušela i nějaký trénink. Volbu toho, co budou dělat, ale nechávám na nich. Jestli se rozhodnou dělat něco jiného, vůbec nebudu nešťastná. Dcera je víc umělecky nadaná, baví ji zpěv, tanec nebo herectví. Syna to chytilo možná více, ale je pořád hodně maličký, takže to, jestli to budou v budoucnu dělat, nechám na nich, hlavně aby se cítily dobře.
Věnujete se ale i jiným dětem...
Trénuji děti od čtyř do deseti let. Máme skupinové tréninky nazvané pidi box a mini box. Neskutečně mě to baví. Nejde tam o údery, ale o zlepšovaní koordinace a celkové fyzických schopností, budování sebevědomí a disciplíny. Učím je respektu a férové hře. Vše děláme zábavnou formou prostřednictvím her. Ti starší se učí i nějak udeřit, ale stále je to bezpečné.