Nohu zatejpovala jak do betonu a vzala si brufeny. Cesta za stříbrem na MS byla plná bolesti
16.11.2021
Autor: Petra Nováková
Cink, je to tam...FOTO: se souhlasem Anety Pokorné
Nejoblíbenějším módním kouskem dvacetileté Anety Pokorné bude zřejmě kimono. Multifunkční talent na bojové sporty zápasí v judu, hand to hand, sambu i brazilském jiu-jitsu. Nerada prohrává, raději vozí medaile. Minulý týden přidala stříbro právě z BJJ. To vybojovala na mistrovství světa organizace JJIF v Abú Dhabí, letos naposledy v kategorii do 21 let. Na turnaji byla favoritkou, kladenská zápasnice je už dva roky světovou jedničkou a do Spojených Arabských Emirátů jela obhajovat zlato.
Jenomže cesta za medailí se hodně zkomplikovala v samém začátku přípravy. „Je to všechno v háji. Všechno co jsme do té doby udělali, tajné tréninky po sklepích v době lockdownu, výjezdy do zahraničí, najednou všechno mělo vyšumět,“ zhrozil se Miloslav Bosák, trenér z klubu 5th dimension bjj Kladno, když se dozvěděl nemilé zprávy. Co se stalo, popsala Aneta Pokorná.
Jak probíhala příprava na mistrovství světa?
Původně měla příprava trvat měsíc a půl. Ale bohužel jsem se po dvou týdnech zranila na MČR v judu. Natrhla jsem si postranní vaz v koleni. Správně jsem až teď měla sundávat ortézu a odkládat berle. Ale snažila jsem se poctivě rehabilitovat, vložila jsem hodně úsilí do toho, abych byla vůbec schopná zápasit. Takže příprava byla vlastě nulová.
Napadlo vás, že to prostě nepůjde?
Ani jednou jsem neuvažovala tak, že bych to vzdala. Jen jsem měla obavy, abych to zvládla. Vyhlídky nebyly úplně růžové. Těsně před odletem jsem si dala jeden trénink v kimonu, abych se trochu rozhýbala. Přitom jsem si s tím špatně hnula, takže to mi na náladě taky nepřidalo.
Jaká byla cesta do Abú Dhabí?
Cesta byla v pohodě, všechno bylo připravený. Ale na místě pak začaly problémy. Na letišti na nás nikdo nečekal. Pak jsme se dozvěděli, že zápasy v mé kategorii budou až za týden. Takže jsme museli posouvat letenky domů.
Jak je možné, že nastaly takové zmatky?
Prostě špatná komunikace z jejich strany. Položili jsme asi 20 otázek a dostali 5 odpovědí.
Kolik jste nakonec absolvovala zápasů?
Měla jsem celkem tři zápasy. V prvním jsem potkala Řekyni, kterou jsem porazila na body. V druhém jsem potkala žebříčkovou dvojku, Thajku. Tady to bylo o fous, ale taky jsem vyhrála na body. Ve finále jsem prohrála s Maďarkou o jeden pomocný bod.
Čím jste si prohrála finálový zápas?
Polovinu zápasu jsem vedla, ale ona to pak dorovnala a vedla právě o ten malý pomocný bod. A pak už mě jen zavřela a do ničeho mě nepustila. Asi pět vteřin před koncem jsem se dokázala vyprostit, ale to už nezbyl dostatek času na bodování. Mrzelo mě to, ale je to sport. Teď už to vnímám pozitivně.
Jak vás limitovalo zraněné koleno?
Koleno jsem si zatejpovala jak do betonu a dala si brufeny před zápasy, a tak mě to v těch prvních dvou zápasech nijak nelimitovalo. Byla jsem nabitá adrenalinem. Ale před finále jsem měla pauzu čtyři hodiny, adrenalin se odplavil a já začala cítit, jak je to koleno vratké. Nechtěla jsem si to ale pustit do hlavy. Byla jsem ochotná pro úspěch koleno „obětovat“. Vím, hodně lidí si ťuká na čelo, že zdraví je jen jedno, ale já se nechtěla omezovat v pohybu, pozicích. A nakonec jsem vše zvládla.
Kam budou směřovat vaše další kroky v kategorii žen?
Ambice jsou jasné. Chci se probojovat na Světové hry. Do té doby budu trénovat a zápasit. Nerada prohrávám, takže chci sbírat medaile a vyhrávat, co se dá. Je mi 20 let, oproti jiným ženám nejsem tak zkušená, ale já věřím, že to přijde.
